Milá Nioneto,

 

takových rodin je bohužel více, kde matka je z rodiny, kde se slibovalo a záhy na slibech pracovalo k jejich vyplnění. V mé "rodině" to byla vždy máma, která když něco slíbila, tak mě ani ve snu nenapadlo, že to nebude. Sice to byly slíbené třeba i jen maličkosti, ale věděla jsem, že prostě budou či že se stanou..

Za to můj otec, se kterým se máma rozvedla, když mi byly tři roky, mi toho odmala vždy nasliboval, od velkých chodících panenek, lega, hudebních nástrojů, po výlety k moři, samozřejmě, že ani z jednoho nebylo nikdy nic... tyto sliby jsem však ani nijak neobrečela... To až JEDEN JEDINÝ SLIB a tj. přijdu..

Přijdu... jeho nejhorší slib, slib o kterém na 100 % věděl, že ho nesplní, a přesto... slib, který mě vždy strašně moc rozbrečel, slib, který v mé mámě, když utěšovala svoji dceru kvůli takovému TATÍNKOVI, vyvolával slzy a vztek dohromady, a dokonce i lhaní, proti němuž je máma úplně nejvíc, ale když šlo o dceru, v tomto případě řekla, že u nás byl už ráno a chtěl čekat, ale že ho vyhodila, že se s ním nesnese a ať se zlobím na ni a já se samozřejmě zlobila, nadávala a milovala jsem hlavně tátu, hodnýho tatínka, co přijde, ale máma ho ke mně nepustí..

Teď bohužel zpětně již vím, že máma mu vždy zavolala a seřvala ho, kde se zas courá, a on zas slíbil, že zítra už to stihne, ale to už mi máma přestala prostě říkat.. Nebude přeci šířit slibotechnictví..

 

Trvalo roky, než jsem si uvědomila, že táta není ten hodný atd., ale že ta hodná je máma..

 

Ale přesto, včera jsem byla v jednom baru, byla tam jedna slečna, která nás pozvala na drink, známe ji od vidění, a tak jsme se chtěly spřátelit, a došlo i na to, že ji a její starší sestru znásilňoval deset let táta a že s ním ještě stále žije pod jednou střechou... takže co je slibotechnictví proti tomuto... takže já tátu mám, jen ho nechci už vidět..

 

Nyní na otázku: "Co táta?" odpovídám: "Já žádného nemám."

 

Teď mám přítele, který je stejný jako on, strašná slibotechna, může za to výchova jeho matky, ale za tu dobu, co jsme spolu, jsem ho naučila, že NESLIBUJ, když víš, že to nesplníš... a to mi slíbil a zatím to plní... aspoň něco...

 

 

Sonya


 

Milá Sonyo, děkuji za smutný příběh.... Rodiče si zkrátka nevybíráme.
Snad ti udělá radost malý dáreček, který Ti posílám ;o)

 

Měj se moc hezky