Kraj Jesenicka byl odvěků chudý a plný pověr. Právě zde se v polovině 17. století konaly čarodějnické procesy a bylo upáleno několik stovek lidí. V tomto kraji, kde tradice čarodějů byla stále přítomna, se 4. října 1799 narodil Vincenz Priessnitz, geniální léčitel, o kterém byly za života a bezprostředně po jeho smrti napsány tisíce oslavných i polemických článků a stovky knih. Na jeho počest se stavěly pomníčky i pomníky a podle jeho vzoru vznikaly v Evropě i v zámoří vodoléčebné ústavy. Zakladatel moderní vodoléčby, nazývaný též otec přírodní medicíny, oslavován svými současníky jako dobrodinec lidstva a podle některých dokonce lékařský Kolumbus.

Ve svém poměrně krátkém, ale oslnivém životě názorně předvedl, jak se z něčeho tak prostého jako je voda udělá univerzální léčebný prostředek a z chudé vesnické osady Grafenberk lázně světové pověsti. To vše se mu podařilo přesto (ale dost možná právě proto), že byl člověkem bez vzdělání, který se prakticky polovinu života potýkal s nepřízní osudu a nevraživostí svých konkurentů. Oč méně hleděl do knih, o to větší měl kontakt s přírodou a na základě jejího sledování určil zásadu, ke které se jednou v nějaké jiné formulaci dobere i medicína klasická: "Následovat přírodu a nic nevynucovat. Opravdový lékař přebývá v člověku samém." Vodou se léčilo vždycky, i ve starověku, ale Priessnitz byl prvý a zřejmě jediný, kdo tak mistrovsky všechny přednosti tohoto způsobu léčby skloubil.

To, co vzniklo, je tak složité a propletené, že není lékařského oboru, který by byl schopen Priessnitzův systém léčby v celku uchopit a nějak začlenit. Zjednodušeně je možné říct, že koupelemi ve vlažné a následně studené vodě, zábaly, jejichž výsledkem bylo pocení a následné opětovné zchlazení, dociloval Priessnitz, že pacientovo tělo začalo znova pracovat se svojí přirozenou energií. K návratu do přirozeného stavu zdraví přispíval i pobyt na čerstvém vzduchu, spánek, jídlo a pohyb, který měl často podobu pracovních aktivit.

Nebyl to žádný šarlatán, ani charismatický blouznivec. Jezdili za ním lidé z celé Evropy, šlechtici, lékaři. Ve věku 27 let byl pozván ke konzultaci při léčení člena tehdy vládnoucí císařské rodiny. Určitou dobu se u něho léčil například i slavný ruský spisovatel Gogol. Priessnitz měl i schopnosti organizační a úspěchy v oblasti ekonomické. Začal prakticky z ničeho v dřevěném domku svého otce a končil v komplexu budov s jměním na tehdejší poměry zcela neobvyklým. Přitom však dle dostupných informací zůstal skromným člověkem, který ve věci plateb za své služby pečlivě diferencoval. Byl přímý, ke všem se choval stejně pozorně, nečinil žádné ústupky prominentní klientele, stejně tak neprovozoval žádné nadstandardní služby. Prostě charakter.

Bohužel, do dnešních dní z aktivit průkopníka vodoléčby přežil jen Priessnitzův zábal. Ten zná mnoho lidí, bez toho že by někdy něco slyšeli o jeho objeviteli. Prakticky každá máma, které dítě stonalo horečnatým onemocněním, použila při jeho léčení studený zábal na snížení tělesné teploty. Neuvědomujeme si, komu vděčíme za pocit úlevy, který přichází, když vidíme, že horečka ustupuje a dítě v klidu usíná. A efekt léčení vodou, zařazen do rozumného systému pomáhá při léčení mnohých těžkých onemocnění – astma, psychické traumata, ap. Právě tato onemocnění léčí v zařízení, které alespoň názvem připomíná otce vodoléčby - Priessnitzovy Léčebné lázně Jeseník.

Protože odkaz a myšlenky Vincenze Priessnitze jsou dle mnohých velkým dědictvím lidstva, rozhodlo se několik jedinců z řad lázeňských lékařů založit Společnost  Vincenze Prieesnitze. Kromě konvenčních aktivit zaměřených na objekty a materiály spjaté s osobností Vincenze Priessnitze jde především o hledání a nalezení nejefektivnějšího způsobu, jímž by se Priessnitzovi dostalo postavení, které mu v historii medicíny a evropských kulturních dějin podle názoru členů Společnosti právem náleží.

„Vedeni potřebou zefektivnění činnosti naší Společnosti a snahou prorazit bariéru času a nepochopení, spatřujeme svůj konečný cíl v založení Nadace Vincenze Priessnitze, která by umožnila každoroční udělování ceny za alternativní medicínu a přírodní léčebné postupy,“ říkají představitelé Společnosti V. Priessnitze, Dr. ovotný a Dr. Vařeka. „Vlivem předchozího vývoje došlo v medicíně k upřednostnění jiných složek léčby a taky v našich lázních k preferování jiných léčebných postupů. V náročných a právně závazných podmínkách současné medicíny a ekonomické situace není žádný prostor pro experimentální znovuzavádění a výzkum složitějších priessnitzovských procedur. A protože jde o i to, znovunavrátit vodoléčbě prestiž v očích veřejnosti, jsou zde snahy o udělovaní cen se jménem Vincenze Priessnitze. Způsobem obdobným ceně Nobelově (za fyziologii a lékařství). Stejně jako tato cena by cena Priessnitzova měla být udělována k výročí úmrtí Vincenze Priessnitze,“ vysvětlují lékaři.  

         
TÉMATA:
ZDRAVÍ