5ad731df5dc5cobrazek.png
Kdo tedy patří mezi dvacet šťastných výherců, kteří získají krásnou kuchařku?
Labus, Bleblemcy, Hana Valešová, Rmarci, 1949, Martaaaa, Řeřicha, Bednarova.Hanca, Setury, Pelsikova, Asedita, Stickr88, Brody, Mechanik, Karla K., Simkru, Nikolka13, Kožíšek, Jannis, Kive29.

Minule jsme vás seznámili s těmito prvními pěti příběhy (čtěte zde).

A nyní přinášíme dalších pět krásných příběhů našich čtenářek, kteří získávají krásnou knihu s názvem Česká domácí kuchařka.

Martaaaa
Sporák Mora je nezapomenutelnou součástí mého dětství. Připomíná mi ho celá řada nejrůznějších vůní, když na něm babička připravovala nejrůznější pochutiny (nikdy nezapomenu na bramborové placky dělané nasucho na přídavné železné kruhové plotně), stejně tak jizva na zápěstí, jak jsem se o něj jednou nepěkně spálila... Ale teď k mému příběhu. Psal se rok 1992 a já se zrovna u babičky v kuchyni pekelně nudila. Měla jsem hlad, babička měla teprve rozvařeno a já se své neuspokojené potřeby snažila babička předvést nejrůznějšími vylomeninami. Babička mě nikdy neokřikla či neplácla, naopak se mě snažila vychovávat příběhy z minulosti, z nichž každý si nesl nějaké poučení či zkušenost napříč generacemi. A já doteď vidím její pohled, když mi vyprávěla, jak jednou takto během vaření vtrhli k nim na chalupu ke konci 2. sv. války ruští vojáci, kteří se dožadovali jídla a místa k přespání. Prababička tak tak stihla ukrýt všechny své dcery, včetně té nejmladší - mé babičky, do sklepa, kde musely ve tmě a potichu strávit tři dny, než vojáci chalupu opustili. Stačili ji však také hodně zdevastovat a vyrabovat většinu zásob. Ten příběh už nikdy nedokážu vypustit z hlavy a díky němu si velmi vážím tepla domova a všeho, co mi život nabízí, zvláště pak toho pocitu bezpečí a dobrého bydla, který mohu svým dětem nabídnout.

Simkru
Tak to si pamatuji přesně. Bylo mi asi šest nebo sedm let v té době, byla jsem u babičky a dědy na prázdninách a chtěla babičce pomáhat s pečením. Babička mi dala ruční mixer MORA s tím, že mám vyšlehat krém, ona zajde přiložit a hned se vrátí. Držela jsem mixér poprvé, mamince jsem nikdy jako mladší ze dvou holek nepomáhala. Zapnula jsem ho na tu nejvyšší rychlost a krém byl všude. Na mém obličeji, bílém tričku s jahodou, na lince, sporáku, zdi i zemi. V tu chvíli jsem zpanikařila, nevěděla jsem najednou, jak to vypnout, a jen ho držela ve vzduchu jako opařená. Když přišla babička, se smíchem ho vypnula a ochutnala prstem krém z mé tváře, zeptala se, co jsem vyváděla, a mě nenapadlo nic jiného než říct: „Normálně jsem takhle dala a takhle zapnula, koukej!“ Ještě dlouhá léta a i v dospělosti mi to babička připomínala.

Nikolka13
Náš příběh se sporákem Mora byl v době, kdy malé byly 4 roky. Všichni jsme spali a ona se rozhodla vzít si obrovský kastrol, nasypala tam mouku, strouhanku, kokos, granko, úplně vše sypké, co viděla, s vodou. Teď ty stopy po podlaze, než se správně strefila do kastrolu... Dělala to v noci a potom padla v kuchyni na židli. Naštěstí sporák si zapnout nedokázala. Po probuzení jsme opravdu všichni omdleli, jak byl špinavý sporák, a ta spoušť ještě na zemi... a ona v tom binci usnula. Ale jako dost nás tím pobavila. A drhli jsme sporák pěkně dlouho. Od té doby jsme jí nakázali, že na sporáku vaří pouze máma, a dostala kuchyňku. :)

5ad731621875dobrazek.pngKožíšek
Do nového bytu jsme se stěhovali s manželem v roce 1977 a tehdy jsme samozřejmě asi jako každý měli sporák MORA. Ale nejdůležitější datum i v souvislosti s touto značkou je pro nás do dneška 14. únor 1983. Ten den dopoledne jsme si koupili nový sporák MORA a odpoledne jsme dostali zprávu z jedné porodnice, že se „nám“ tam narodila holčička, kterou jsme sami bohužel mít ze zdravotních důvodů nemohli, a tak jsme již dávno předtím zažádali o adopci. Té „holčičce“ je letos 35 let a všichni o jejích narozeninách (které jsou v posledních letech spojeny s Valentýnem) na ten den rádi vzpomínáme a kombinovaný sporák MORA trůní v naší kuchyni pořád, samozřejmě už ne ten původní.

Jannis
Můj příběh se stal 30.12. 2013… ačkoli byla zima, měli jsme na tento den domluvené zedníky (na srovnání betonu v kotelně). Bylo dopoledne kolem desáté hodiny. Než zedníci začali s prací, šla jsem uvařit kávu. Už ráno jsem cítila takovou zvláštní nevolnost, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. V okamžiku, kdy jsem šla nalévat vodu z varné konvice do hrníčků, udělalo se mi hodně špatně. Na čele jsem měla krůpěje potu, cítila jsem tíživou bolest na hrudníku, nemohla jsem dýchat a strašně se mi klepaly ruce. Dokonce i tu vařící vodu jsem rozlila, protože jsem nebyla schopna ji nalít do hrníčků. Když přišla matka a řekla jsem jí, co mi je, okamžitě vzala auto a jeli jsme na internu. Zůstala jsem 14 dní na JIPce. Během té doby se mi totéž ještě 2x opakovalo. Sama doktorka nechápala, z čeho to může být. Jsem nekuřačka, zdravě se stravuju, vážila jsem v té době 64 kg, a přesto tohle? Diagnóza: ischemická choroba srdeční, která naštěstí neskončila infarktem. Ten den mi naměřili tlak 200/120, bylo mi opravdu ouvej. Tomuto mému kolapsu byl přítomen můj stařičký plynový sporák MORA ESPER. Stejně tak, jako byl se mnou po celou dobu manželství, které se moc nevyvedlo, byl se mnou i v okamžiku, kdy jsem oznámila svému muži, že požádám o rozvod, a pak vlastně i u tohoto mého srdečního kolapsu. Po rozvodu následovalo všechno to, co zapříčinilo můj kolaps. Můj bývalý muž se moc k práci na starším domku neměl a po rozvodu jsem si myslela, že to, co jsme tu nestihli opravit a předělat za těch 7 let (protože se mu do toho vůbec nechtělo), musela jsem já zvládnout za 2 měsíce. Začala jsem tedy dvorem, vybouchat a vyvézt 14 tun suti, navézt písek, zámkovou dlažbu a tak dál. Ostatní už bylo na zedníkovi, ale co jsem mohla, udělala jsem si sama. Tyhle chlapské práce mě totiž baví mnohem víc než stát u plotny a vařit. Jenže, jak mi pak řekl doktor, ženské tělo na tohle prostě není stavěné. Člověk si myslí, že je mu fajn, že všechno zvládne, ale tělo pak najednou řekne „dost“ a zkolabuje. A já, ve svých 40 letech, jsem na to málem doplatila. Už doživotně budu brát šestery léky, pravidelně chodím na kardiologii a jsem pod kontrolou... A ač nerada, vzdala jsem se chlapských prací a raději se věnuji vaření, pečení, praní a všemu, co má správná ženská doma dělat. Mám dvě dospělé dcery, které mě budou ještě potřebovat, těším se na vnoučata, tak proč se honit a štvát? Abych se toho všeho nedočkala? Kdepak, už se na to dívám jinak, poučila jsem se z toho. Sporák MORA ESPER jsme si kupovali v roce 1996, krátce po svatbě. A jak už jsem psala, věrně sloužil po celou dobu manželství, v kuchyni jsem svému muži řekla o rozvodu a vlastně u tohoto sporáku jsem pak i zkolabovala. Vím, není už moc moderní a já už několikrát váhala, zda ho nevyměnit za jiný s nerezovým designem, ale pak jsem si řekla: “Proč??“, když mi tak věrně slouží už přes 20 let, proč se ho vzdávat? Ještě toho spolu zažijeme, pevně tomu věřím!

Výhercům srdečně blahopřejeme a v dalším článku se můžete těšit na další nádherné příběhy!

Příběhy z této soutěže budou předány zástupcům značky MORA, která je hlavním partnerem soutěže, takže si je můžete přečíst i na sociálních sítích značky MORA. 

Čtěte také již vydané vyhodnocení projektu a prvních pět příběhů:

Uložit

Reklama