Milé maminky,

posílám jeden smutný, a nakonec veselý příběh.

22. prosince to bylo 7 let, co se mi narodil syn Pavlík.

Když mi lékařka oznámila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná. S manželem jsme se už nemohli onoho dne dočkat. Do porodnice jsem musela o týden dřív, kvůli komplikacím.

Nakonec se Pavlík narodil císařkým řezem, protože se neotočil a šel nožkama napřed. Ale to nebylo všechno, asi za hodinu po porodu mi dětský lékař oznámil, že Pavlík má vrozenou vadu - EQUIVARY obou nožiček - u nás koňská noha.

Začala jsem plakat, protože jsem si myslela, že Pavlík už nikdy nebude chodit. Dětský lékař mě ujistil o opaku, jen Pavlík bude muset podstoupit pár operací.

Na druhý den přišli rodiče a manžel a sestřička přinesla Pavlíka a ukázala jim nožičky. Manžel se rozplakal, byl mimo. Nicméně jsem jim řekla, co jsem již věděla.

Po týdnu dostal Pavlík sádru až k prdelce a jeli jsme domů. Museli jsme dojíždět každý 3. den na převazy a novou sádru.

V 9 měsících Pavlík prodělal první operaci, bohužel s komplikacemi. Na sále dostal infekci a musel dostat novou krev. Dostal ještě léky a za 14 dní jsme mohli domů.

Druhá operce dopadla dobře a domů jsme jeli už 4. den.

Pavlík se poprvé postavil, když mu byly skoro 2 roky, a pak krůček za krůčkem, až začal chodit.

Pokaždé když si na to vzpomenu, pláču, nemůžu tady popsat vše, co jsme museli vytrpět, ale dopadlo to dobře.

Pavlík je prvňáček, dělá nám radost, skáče a běhá s ostatními dětmi. Vůbec byste nepoznali, že mu něco bylo - jen těch jizev na nohou se už nezbaví, na každé má 30 stehů.

Loni se mu narodila sestřička Eliška a je úplně zdravá.

A na závěr bych chtěla poděkovat panu primáři Pavlu Jelenovi, který ho tenkrát operoval a umožnil mu tak běhat s ostatními dětmi.

Napsala KIRIKOU.