Dobrý den,
Zmínka o úrovni služeb mi připomněla, jak jsem si minulý rok kupovala kabát:) Sice jsem tehdy byla pěkně napružená, ale teď ho mám o to raději. Musela jsem si ho totiž zasloužit! Co zasloužit, vybojovat! A to to nejprve vypadalo docela nevinně.

Když jsem minulý podzim potřebovala kabát, usmálo se na mne štěstí. V Orsey na Flóře měli několik slevněných. A to proto, že už jim zůstaly jen některé méně obvyklé (rozuměj trpasličí) velikosti. Zbytkové kabáty byly naštosovány na tyči vysoko nad mou hlavou. Přisunula jsem se k prodavačce a nesměle se jí zeptala, jakéže velikosti mezi nimi najdu.
Prodavačka se podívala na mne, pak na kabáty, pak trpitelsky vzdychla a řekla, že maximálně třicet šest. Nejistě jsem špitla, že do třicet šestky bych se možná vešla. Prodavaččin úsměv říkal, že mi to přeje.
Ošila jsem se a nezávazně prohodila něco v tom smyslu, že mám metr šedesát málem i s podpatky a tím pádem je pro mne manipulace s takovou tou tyčí s háčkem značně obtížná.
Tentokrát prodavaččin úsměv soucitně signalizovat, že to mám blbé.
Statečně jsem čapla tyč a jala se mezi kabáty přebírat. Tyč s háčkem se komíhala vysoko nade mnou a tvářila se, že má svou vlastní vůli a její cíle se ani v nejmenším neshodují s mými plány sundat si kabát. Dva na mne spadly rovnou. Byly to třicet dvojky, na ty bych musela mít tak třicet kilo a žádná prsa. Lidé ve frontě u kasy se začínali pohihňávat. I prodavačka se tvářila mírně pobaveně. Jistě, mohla jsem třísknout tyčí (nejlépe tu prodavačku do hlavy) a hrdě odkráčet do míst, kde mají lepší servis. Leč bohužel, tato možnost je vyhrazena především pro jedince, kteří zoufale nepotřebují slevněný kabát. Okamžiku, kdy jsem dumala nad touto nespravedlnost, využila tyč a zamotala se do jakéhosi háčkovaného plédu. Zpanikařila jsem. Jestli tu věc roztrhnu, můžu na kabát zapomenout. Nakupující a „moje“ prodavačka se zájmem sledovali, jak se z prekérní situace dostanu. S chirurgickou přesností jsem postupně vymotávala háček z ok plédu. Když se mi to povedlo, mrkla jsem na prodavačku. Málem jsem čekala potlesk. Konec konců ji tady celou dobu bavím a ona tu dělá takhle chladné publikum…
A happy end? Objevila jsem dokonce i kabát velikosti 38, zakoupila ho a odešla. Prodavačce navzdory…

Tobbi

Milá Tobbi,
váš příběh je sice mimo dnešní téma, ale je tak roztomilý, že ho musím vydat.
Kromě toho s vámi velice soucítím, neboť mám též něco kolem metru šedesáti, ale s takovou tyčí jsem se už po mnoha letech praxe a hrabání v divadelních fundusech naučila zacházet.

Reklama