Dát na první intuitivní znamení, nebo se řídit více rozumem? Lze poznat opravdovou tvář člověka pomocí prvotního pocitu? Možná ano. Leckdy ale poznáte pokřivenou povahu až při rozchodu...

blb

Úvodní řeč dopisu jsem vynechala, neb pro potřeby článku není podstatné, jak se muž jmenuje a kde se dvojice seznámila.

Příběh Věry:

Věra 39 let

…vlastně jsem neměla dobrý pocit už zkraje, ale znáte to. Člověk si říká „nebuď náročná“. Měla jsem pak dojem, že na něm jen hledám chyby, a přitom jsem možná špatná jen já. Měla jsem málo času, protože mám práci, která mě dobře živí, ale je potřeba se jí věnovat. Neustále mi to napřed tak nenápadně vyčítal.

Třeba tak, že pořád mluvil o tom, jak je právě sám, co právě dělá a jak rád by to dělal spolu s nějakou spřízněnou duší. Jak se mu stýská, jak myslí na to, že zítra to zase asi možná nevyjde... a tak dále. Později začal trochu vyčítat a být přímější ve svém obviňování.

Postupně jsem došla k tomu, že i když jsem s ním, i když spolu strávíme hezký večer, druhý den se dozvím, že zase trpí. Přiznávám, že později už některá má odmítnutí schůzky byla i trochu o nechuti zase poslouchat smutné řeči a vidět ty labutí pohledy.


Krom toho, mi začal vadit jeho dotek. Pokaždé mě dusil, moc tiskl, nechtěl pustit, a mně to bylo nepříjemné.

Vztah jsem ukončila s tím, že jsem mu jen ubližovala vším, co jsem dělala i nedělala, a že ho dál trápit nechci.

Najednou to začalo. Napřed jsem nechápala, co se děje. Po mém vysvětlení jsme se vlastně domluvili, že budeme jen přátelé. Navrhl to on a já přijala. Pak ještě chtěl sex z přátelství, ale to jsem odmítla s omluvou, že tohle nehledám.

Po čtrnácti dnech jsem dostala asi osm zpráv ve dvou hodinách za sebou, jaká jsem mrcha, že by mi nejraději rozbil hubu, že jsem ho měla jen na sex (spala jsem s ním dvakrát, za ten měsíc), že z něho dělám vola, že ho nemám „srát“ a tak.

A teď chce po mně peníze.

Chce zaplatit vánoční dárky, které v počtu dva přivezl a které jsem ani nevyžadovala. Spočítal mi cestovné za to, že pro mě vyzvedl něco v jiném městě. Sám se nabídl.

Vyhrožuje mi, že mi zavaří... a já nechápu, co jsem udělala. Vařila jsem mu, když přijel, také dostal dárky...

Řekla jsem, že mu věci vrátím. Napřed souhlasil, pak napsal, že „chce prachy“, jinak uvidím.

Proč mám platit něco, co jsem nechtěla, a ani od toho nemám účty?

Co bude dál?

Nevím, co mám dělat?

Na tuto situaci jsem se zeptala přímo právníka:

„Nic neplaťte. Nejde mu o peníze. Navíc, pokud mezi vámi neexistuje písemná smlouva na jakoukoli službu, pak nemá nárok. Platit vánoční dárky po vás už vůbec nemůže chtít. Neexistuje právní podklad pro takový požadavek. Pokud by vás nepřestal obtěžovat a vydírání se stupňovalo, pak na takové jednání naopak naše zákony pamatují,“ říká JUDr. Karel Smola z advokátní kanceláře V Praze 1.

Co Vám, Věrko, na to říct? Holt prostě příště dejte na své pocity hned zkraje a nezatloukejte intuici ráciem.

V pátek mám pro vás dopis paní Simony. Je z jiného města a přes to...