Milé čtenářky,
možná si ještě pamatujete, že v září proběhla soutěž o prací prášky na celý rok. Za úkol jste měly napsat krátký „Příběh se skvrnou“.
Zástupci firmy Henkel ČR a redakce Žena–in vybrali tři nejlepší příběhy a vy, milé čtenářky, máte dnes možnost si je také přečíst.
Věříme, že se vás pobaví stejně jako nás!
Čtenářka Chrastinova:
V nevhodnou dobu se zašpinit, to je celkem běžný zákon schválnosti, a i já - mám se super trapasy -
Jelikož mám ráda světlé barvy - pamatuji si každý, z těchto nepříjemných zážitků do detailu a jak to již bývá, jeden je vždy ten nejlepší.
Měla jsem důležitou schůzku (pohovor na exkluzivní post), a strávila hodiny ve svém šatníku - než jsem vybrala ten správný kousek na sebe - byl jím bílý pletený kostým (velmi ošetřovaný - balený v igelitu - vzhledem k problematickému čištění). Pamatuji, jak jsem byla s výsledkem spokojena - moc mi to slušelo!!
A tak jsem vyrazila vstříc úspěchům, samozřejmě mne nic lepšího nenapadlo, než si dát párek v rohlíku (naprosto známá scénka z grotesek - jsem neponaučitelná). Prostě jsem nemohla odolat chutím. A jak jinak - kečup na kostýmu se roztekl do neuvěřitelných rozměrů. Stalo se, špinavá, ale stále plna elánu - jsem dorazila na místo určení. Již ve dveřích jsem křičela na sekretářku, že jsem měla nehodu, a humorně zahrála do autu své znečištění.
Nastala dlouhá debata na téma čištění skvrn se všemi přítomnými, a než jsem byla uvedena do zasedačky byla jsem expert na skvrny.
Slečna mi nabídla pití, tak jsem si poručila kávu, a aby toho nebylo málo - ta slečna tu vařící kávu vylila do mého klína. To už mne přecházel humor - hrála jsem všema barvama, měla jsem opařená stehna a tekl ze mne lógr. Bezva situace. Odvedla mne do koupelny, kde mi chtěla asistovat při čištění a pustila mi do obličeje sprchu. To už jsem nerozdýchala a ztropila takovou scénu, že mi odmítli schůzku. Na vlastní náklady mne alespoň dopravili domu a dostala jsem poštou tiket na čistírnu.
Od té doby, i přesto, že mne humor neopustil - vozím sebou náhradní oblek kamkoli. Strávím sice více hodin přípravami, ale aspoň jsem jištěná.
Můj nádherný pletený kostým to nepřežil - leč jsem si ho ponechala na doma, abych nezapomněla - pokud se vůbec zapomenout dá :-))
Čtenářka Zbornikova Renata:
Skvrna na šatech je vždycky nepříjemná věc, někdy je to však problém téměř osudový.
Po mateřské dovolené jsem si hledala zaměstnání, a účastnila se proto různých pohovorů a výběrových řízení. Samozřejmě v takzvaném slušném oblečení. Pokaždé jsem měla sukni a halenku nebo tmavý kostým.
Na jedné chodbě, kde jsem čekala, až mě pozvou dál, jsem si nešťastnou náhodou sedla na žvýkačku, kterou tam nějaký chytrák nalepil.
Zjistila jsem to, když jsem se zvedala z lavice, že půjdu dál, kam mě zavolali.
Snad by si toho nikdo ani nevšiml, ale samozřejmě jsem byla vyzvána, ať se posadím. Chvíli jsem seděla, povídala a v duchu si představovala, jak budu z kanceláře vycouvávat, aby si mé ozdoby na sukni nikdo nevšiml. Pak byl konec, já se postavila a od mé sukně k čalouněnému křesílku se táhl bílý lepivý provázek. Žvýkačka byla nejen na sukni, ale také na křesle, ve kterém jsem seděla.
V žádné příručce společenského chování jsem nečetla, jak se zachovat v tomto případě, takže jsem nitku přetrhla, kapesníkem ještě více rozmazala to, co po mě zůstalo na křesle, poděkovala a odešla.
Za týden mi přišlo vyrozumění, že bohužel nejsem vhodnou kandidátkou na zmíněné volné místo, tak nevím, co jsem udělala špatně!
Čtenářka Vrucova:
Stalo se to v souvislosti s hledáním nového místa. Měla jsem jít na pohovor a byla jsem nesmírně vystresovaná, protože jsem tu práci moc chtěla. Po probdělé noci jsem nebyla schopná nic pozřít, a tak jsem šla na pohovor hladová.
Nebyl to nejlepší nápad, protože když jsem dorazila na adresu firmy, začalo mně kručet v břiše a já se rozhodla zajít do kantýny a něco do sebe honem "hodit". Zvažovala jsem, co sníst, a abych se vyhnula možným důsledkům aromatických potravin, zvolila jsem jogurt a rohlík. Jenže jak jsem ve spěchu jedla ten jogurt, ukápla mně kapka a moje vyvinutější poprsí ji zachytilo.
Průšvih, napadlo mě, sice mně nebude zpívat žaludek, zato budu vypadat, jako kdybych právě vybrala popelnici. Rozhodla jsem se jednat a vydala se směr toalety. Byla jsem tak rozhozená, že jsem sice správně našla onu místnost, ale vůbec jsem si nevšimla, že jsem zamířila na pány.
Vyčistila jsem si flek a jala se mokré místo sušit pod vysoušečem rukou.
Podařilo se, jenže od toho horka mně zase naskákaly rudé fleky na krku a na tvářích, vypadala jsem jak bodrá selka, která se právě vrátila z pole, kde celý den na prudkém slunci tvrdě pracovala. Řekla jsem si, že si tedy ještě odskočím a mezitím snad vyblednu. Já nevím, snad z rozrušení jsem si vůbec nevšimla pisoárů a zavřela jsem se na toaletě. Vtom někdo další navštívil toaletu a začal u umývadel neskutečně a opravdu nechutně chrchlat, chroptět, frkat a hekat. Jednak mě popudilo (v domnění, že jsem na dámách), co tam ten chlap dělá, a navíc to jeho vytí bylo tak otřesné, že mě napadlo jen: "Pukni, hajzle!" (Promiňte můj slovník).
Jelikož se neměl k odchodu a mě už opravdu tlačil čas, rázně jsem otevřela dveře, opovržlivě jsem se podívala na toho člověka, který byl mimochodem v takovém šoku, že ho i to jeho chrlení přešlo, a s významným kroucením hlavou jsem hrdě odkráčela, aniž bych tušila svůj trapný omyl.
Pak jsem zamířila rovnou za sekretářkou, které jsem se měla hlásit, a nechala se usadit do zasedací místnosti. Všechny nabídky občerstvení jsem raději odmítla. Nějakou dobu jsem čekala, nudila se, a tak jsem se zašla podívat z okna, když tu se prudce otevřely dveře a do místnosti vběhl nějaký muž v riflích a s černým odpadkovým pytlem v ruce. Já se lekla, cukla sebou a praštila se do kolena. Myslela jsem si, že muž ve firmě poklízí a vyjelo ze mě: "Fuj, to jsem se lekla". Chlapík se omluvil, já mu blahosklonně řekla, že tedy nevadí, ale že to koleno budu mít jak báň, on zase odvětil, že neměl v úmyslu mě ublížit, protože on by kuřeti neublížil.
Řekla jsem si, že už se s uklízečem víc bavit nemám zapotřebí, jen jsem zamručela nějaké hm a jala se dál dívat z okna a o chlápka se dál nestarala. Asi za patnáct minut se otevřely vedlejší dveře a z nich vyšel "uklízeč" v obleku. Byl to šéf firmy. Předtím se vrátil z terénu, v pytli táhnul nějaké vzorky a až se převléknul, tak si mě šel zavolat na pohovor.
Co se dělo na pohovoru nevím, nic si nepamatuji, mám nefalšované okno, protože po tom všem, co jsem za ten den prožila, už toho na mě bylo moc a já si z toho šoku už víc nepamatuji. Od ředitele jsem se vypotácela znovu na toaletu, abych si omyla upocené ruce, a zjistila, že ta toaleta, na které jsem už jednou byla, je pánská. Domů jsem se připlazila úplně vyřízená a s pevným přesvědčením, že nejen že tu práci nedostanu, ale že jsem nikam neměla chodit, neboť jsem se zesměšnila tak, že víc už to ani nebylo možné.
Byla jsem v šoku, když mě znovu kontaktovali s dotazem, kdy mohu nastoupit.
No a kdyby Vás náhodou zajímalo, kdo byl ten nevkusný chrlič, tak to byl firemní daňový poradce, který tam prováděl audit, a musím upřímně říct, že jsme se vzájemně od našeho prvního setkání moc "nemuseli". Flekem to začalo a "flekem" to vlastně i skončilo, a věřte nevěřte, já jsem teď na mateřské a ta nejmenovaná firma, ve které jsem pak několik let pracovala, před půl rokem zkrachovala.
Výherkyním samozřejmě gratulujeme!
Nový komentář
Komentáře
Ferdicka: nebo vybíral "vzorky" od poplatníků
Kremzina: koukám, že máš taky svoje potřeby
Vivian: Promiň, asi je to Tvá potřeba
Kremzina: navíc nevím, kde jsem co kritizovala. Nikde nic. Jen jsem se ptala. Protože jsem nečetla pozorně
Už aby byl pátek, viď...
Opravdu jsem tě tím tak rozčílila?
Kremzina: Kristapána, nesmíš mě brát tak strašně vážně
Nebo ses špatně vyspala?
Ten třetí příběh je skvělý.
Vivian: Sakra čti napřed pořádně než budeš furt blbě kritizovat.
Už Ti to někdo psal, vzorky donesl šéf NE daňový poradce.
Víš to jsou 2 různí lidi.
A vzorky může sbírat kdokoliv, geodet, stavař, potravinář atd.
A fakt o to stejně nešlo ...váááá
Susina: v riflích si ho dovedu představit docela dobře, ale ten sběr vzorků mi sedí spíš na ekologa, biologa... ale jaksi si nedokážu představit, co sbírá v terénu daňový poradce. Do pytle.
Vivian: no taky mě to napadlo.. já jsem nikdy daňaře neviděla v riflích...
ale ty příběhy jsou hrozně hezký...a ten s tím daňařem s opaďákem se mi líbil stejně nejvíc..
pěkný
jenom mi někdo řekněte, jaké vzorky sbírá do černého igelitového pytle v terénu daňový poradce?
danus: no jo, sama pises, ze takhle se to dela NORMALNE....
Vrucova:
téma mají podobné, ale ten poslední je moc pěkně napsaný.
Holky, to jsou vážně prekérky. Vůbec nezávidím takové skvrny v nevhodnou chvíli.
Pletený kostým bych oplakala, se žvýkačkou bych si znovu nesedala a při pohledu na chrchlajícího auditora by mě rovněž natahovalo celých následujíchích několik let
Žábina:
Souhlasím, jeden by na toto téma stačil...
všechny 3 články na jedno brdo - skvrna při hledání zaměstání
Eva_Fl:
Vítězkám gratuluji
Vrucova: