Psa srazilo auto. Neměl žádné vnitřní zranění, ale rozdrcenou zadní nohu. Veterinář mu ji musel amputovat, ale pes se s tím vyrovnal bez problémů a teď běhá, jako by měl všechny čtyři. Na veřejnosti vzbuzuje pozornost, někdy i úšklebky, ale jeho panička už si na to zvykla.

dog

Čekala jsem na zastávce tramvaje a moji zvědavost upoutal pes. Takový malý drobný zrzavý voříšek, kterého měla na vodítku mladá slečna. Co je na tom tak zajímavého, v Praze je čoklů, řeknete si... ano, ale tenhle roztomilý hafík byl něčím zvláštní. Neměl zadní nohu, chyběla mu od kyčle. Přesto se pohyboval velmi hbitě a vypadalo to, že mu ke spokojenosti vůbec nic nechybí. Snad jen nějaký teplý kabátek, protože se klepal zimou jak ratlík.

Já jako milovník zvířat jsem na toho pejska pořád civěla a musela obdivovat, s jakou bravurou  poskakuje za svou paničkou. Bylo to dojemné. Nedalo mi to, osmělila jsem se a přistoupila k dívce. 

„Můžu si ho pohladit?“ Slečna se usmála a přikývla.
„Klidně, ostatní se spíš ušklíbaj...“
„Co se mu stalo, chudáčkovi?“
„ Před rokem ho srazilo auto.“
„To muselo být hrozné, takový drobeček…“
„Hm, byl na tom hodně špatně,“
podívala se soucitně na pejska a podrbala ho za ušima. „Naši ho chtěli dát hned utratit, prý aby se netrápil,“ rozpovídala se, „ale ukecala jsem je, aby mu dali ještě šanci. Zabalili jsme ho do bundy a odvezli k veterináři. Naštěstí neměl žádné vnitřní zranění, jen ta noha se už nedala zachránit. Museli mu ji amputovat, protože ji měl úplně rozdrcenou.“

„Ale jak tak koukám, zvykl si na to docela dobře.“
„ Jo, on je bojovník, viď, a takovej komediant.“

Pejsek zavrtěl vděčně ocáskem a „usmál“ se, jak to pejskové umějí.

Slečně už přijížděla tramvaj, tak jsme se rozloučily a já byla zvědavá, jak si třínohý pejsek poradí s vysokými schody. Úplně s přehledem je vyhopkal a dveře se zavřely. Sympatická dvojka.

„Psi (ale i kočky) se s podobnými handicapy vyrovnávají poměrně snadno. Dokonce i v případě, že jim chybí obě nohy, nebo ochrnou na zadek. Dostanou vozíček a fungují dál,“ řekl mi veterinář František Břeň.

Na rozdíl od koní, pro které je i zdánlivě jednoduchá zlomenina bohužel fatální.