Foto: Shutterstock
Před více než 3 000 lety byly vějíře vyráběny z ptačího peří a byly významnou charakteristikou císařské okázalosti. Až do dynastie Zhou nebyly vějíře používány k ochlazení, ale spíše zakrytí nebo jako doplněk, zejména mezi šlechtou. Péřové vějíře také propůjčily nekonečný půvab a šarm dvorním tanečníkům, kterým dopomohly ke zjevu nebeských fénixů.
Později, během dynastie Han byl vynalezen jednoduchý bambusový vějíř a vějíř z orobinového listu. S pokrokem v zemědělství v dynastiích Han a Tang vedla široká nabídka oblečení také k mnoha materiálům, ze kterých se začaly vyrábět i vějíře. Objevily se tak hedvábné i saténové kousky, které se staly módními mezi učenci a umělci. Ti tak ukazovali svou genialitu v psaní a malování na jejich povrch. Vějíře brzy získaly značný společenský význam a staly se součástí standardních letních kostýmů mezi elitou a učenci.
Když dne mluvíme o vějíři, máme obvykle na mysli oblíbený skládací vějíř. I když většina věcí přišla z Číny do Japonska a dalších asijských zemí, říká se, že skládací vějíře přišly naopak z Japonska do Číny. Bylo to v období pozdní dynastie Song. Říká se, že Japonci vynalezli skládací vějíř, když je inspirovala netopýří křídla. Skládací vějíř mohl být snadno složen a uskladněn.
Dnes se vějíře vyrábějí z mnoha materiálů, jako je santalové dřevo, slonová kost, zlato, stříbro, bambus a samozřejmě i z umělé hmoty. Vějíře jsou k dispozici z různých barev, s různými motivy a také různých velikostí, od malých až po ty obří na stěny, které můžete často vidět v různých čínských restauracích či čajovnách.
Velký zájem je o vějíře ze santalového dřeva, které mají příjemnou vůni. Vějíř vydává jemnou vůni, která je okouzlující a osvěžující, stejně jako každý drahý parfém. I v moderním klimatizovaném prostředí jistě posílí eleganci a ženskost dámy, která ho s grácií drží v ruce.
Foto: Profimedia
Vějíře jsou klasifikovány podle počtu žeber, kterých mají obvykle 7, 8, 9, 12, 14, 16 nebo 19. V současné době existuje v Číně více než 500 druhů vějířů. Nejstarší čínské vějíře jsou z tenkých bambusů z 2. století př. n. l.
Umění vějířových maleb
Od dynastie Song se malování na vějíře stalo samostatnou uměleckou formou. Spisovatelé a umělci ve starověké Číně měli tendenci zdobit předměty, které milovali, svým uměním a příběhy. Není tedy žádným překvapením, že se vějíře staly plátnem pro mnoho kreativců té doby. Vějíře zdobené malbami a kaligrafií se staly známými jako „vějíře učenců“ a často odrážely stav člověka.
Umělecká díla s ptáky a květinami symbolizovaly krásu a půvab, díky čemuž se staly oblíbeným tématem mezi mladými ženami. Učenci však dávali přednost vějířům ozdobeným kaligrafií starověkých příběhů, které zobrazovaly moudrost a znalosti. Oblíbeným motivem byla také mýtická stvoření. Mezi nejoblíbenější patří zejména draci, kteří byli často malováni na pánské vějíře, zatímco dámy dávaly přednost fénixům.
Zdroje: China, Muzeum umění a řemesel Hangzhou, My Modern Met
Nový komentář