O společném hnízdečku lásky spolu mluvili dobrého půl roku, konečně nastal čas, kdy se Lenka s Radkem rozhodli, že tedy spolu začnou žít. Oba se na den, kdy spolu stráví noc v jejich novém domově, moc těší. Lenka se ale rozhodla, že si nechá záložní variantu. Svůj byt nenabídne k pronájmu, jak zněla domluva. Chce si ho nechat na horší časy. Na dobu, kdyby náhodou Lence lezla její láska na nervy. Svůj důvod omlouvá tím, že byla dlouho sama, je zvyklá na samotu, která jí občas chybí, a ráda se uklidí do klidu.
5b72b9a15a9feobrazek.jpg
O svém záměru se svěřila svým nejbližším kamarádkám. Některé s jejím plánem souhlasí, prý dělá dobře, jiné to nechápou. Podle nich není na společné bydlení ještě připravená, když si chce ponechat svůj byt. Lenka je ale přesvědčená, že je, nepřijde jí nic zvláštního na tom, že chce mít i svůj prostor. Místo, kam bude moci se před okolním světem ukrýt.

Co na Lenčino rozhodnutí říkají jiné ženy, které ji neznají? Sympatizují s jejím názorem?

„Já Lence rozumím. Byla jsem také dlouho sama a momentálně, mám čtyři měsíce přítele, je pro mě nepředstavitelné, že bych svůj byt opustila. Užívám si chvíle s ním, baví mě se vedle něj probouzet i usínat, ale také si vždy těším na těch pár dní, kdy budu sama. Osobně si myslím, že to není na škodu, když si tu a tam lidé, kteří spolu žijí ,od sebe odpočinou.“
Martina, (31 let)

„Myslím si, že pokud se dva lidé rozhodnou bydlet spolu, mělo by to být opravdu stoprocentní rozhodnutí. Jinými slovy, nechávat si svůj vlastní byt, to jsou vlastně taková zadní vrátka. Pokud bych takto postupovala já a byla ochotná platit si svůj byt, pravděpodobně bych si stěhováním ke svému milému nebyla zase tak jistá. Já do věcí skáču často po hlavě a v takových věcech poslouchám spíše své srdce, a tak bych asi zaplašila krizové scénáře, protože ty mohou přijít prakticky kdykoliv a do společného bydlení bych šla na 100 %. Protože když by bylo nejhůř, mám ty nejlepší přátele a rodinu, kteří mě bydlet v autě nebo na ulici nenechají.“ 
Lucie, (35 let)

K tématu se vyjádřil zkušený lektor, konzultant a kouč partnerský vztahů, Michal Brozman.
Www.michal-brozman.cz

„Nechat si byt na horší časy? Kdyby mi naše láska lezla na nervy? Chci si od vztahu odpočinout?
Copak vztah je lední hokej, že si sednu na střídačku v podobě jiného bytu a tam si odfrknu?
  
image.jpgPokud toto mám v hlavě jako malé semínka, tak z nich zákonitě vyrostou velké pochybnosti a budu je podporovat každým dnem, kdy to tak bude. Hledám jistotu? Ale jediná jistota je, že jistota neexistuje. K lásce patří dny, kdy si partneři lezou na nervy. Pokud to vidím jinak, tak je to jako bych po přírodě chtěl, aby celý rok bylo jen jaro a sluníčko, a nikdy bych nechtěl, aby přišel déšť. Ale bez něj by přece nepřišla duha, nebyl by plod na stromě.
 
Vztah dvou lidí je o tom si užít úplně vše co přináší a to na plné pecky. Přece nemohu před svými pocity stále utíkat a schovat se do jiného bytu, když mi bude ouvej. Jak pak dám partnerovi šanci, aby mi mohl být oporou v této chvíli. Lze to vzít i zcela z obráceného pohledu. Přál bych si já, aby se to otočilo a můj partner si nechal svůj byt pro pocit „co kdyby náhodou“? Ještě upřímněji pro takto uvažující budoucí partnery. Tak já si nechám ještě jednoho partnera bokem, to není, že nevěřím v náš vztah, ale protože jsem byl zvyklý na ještě někoho jiného. Pokud si nechám otevřené zadní vrátka, tak se stane jediná věc a to ta, že bude ve vztahu pořádný průvan.
 
Přeji hezké zamyšlení nad čistotou lásky a tím, co domov má skutečně u těch dvou lidech vypovídat.“

Nenechte si ujít: