Ve středu jste si přečetli první příběh paní Věry. Byl to příběh Věry. Dnes vám nabízím druhý dopis. Ženy jsou z různých koutů republiky.  

blb

Tady je příběh druhý.

Simona 34 let

Říkala jsem si, že je divný. Bylo hodně situací, když jsem pochybovala, jestli se mám k němu stěhovat. Nakonec jsem si ale řekla, že mohu být ráda, když po dlouhé samotě budu někoho u sebe mít.

...Stíhal mě na každém kroku, projel můj počítač a všechnu poštu, mobil, neustále mě obviňoval a byl sprostý. Když pro mě přijel ke kamarádce, poslal mi zprávu „Ten kokot, co ho pícháš, už je tady“... postupně se to nedalo snést.

Sice měl světlé chvilky, když se choval i hezky, ale jeho přístup mi začínal vadit. Pochopte, můj žal z rozchodu s manželem trval příliš dlouho na to, abych nebyla tolerantní a nebyla vděčná za muže po svém boku. I když nejsem nijak ošklivá, abych třeba o nic nezavadila. Jenže ze seznamky je to většinou k ničemu. Buď je ženatý, nebo je to tam nějaké jiné „ale“.

A tak jsem to možná ukončila později, než by to udělala jiná žena.

Náhle mi začaly chodit SMS tak vulgární a strašné, že jsem se začala pomalu bát. Byla jsem špína, kurva, svině, co ho využila (nevím jak, pořád jsem všude platila já), psal i deset sms denně. Pak začal volat. Po těch zprávách jsem to nebrala. Takže zase psal.

Strašně mě urážel a to trvá vlastně stále. Neustále se chce sejít. Bojím se.

Pak najednou přijde SMS, která je jak od někoho jiného. Je rozumný, připouští, že se choval „jako idiot“, touží po odpuštění a zase se chce sejít.

Když neodpovím, vrátí se mu vulgární tvář.

Teď naposledy napsal, že se za všechno omlouvá, že je nešťastný a že v takové situaci člověk prostě někdy reaguje neadekvátně, že se stydí, a jestli bych mu mohla odpustit. Že se změní a že bude nesmírně rád, když se ho pokusím alespoň koutkem duše pochopit. Že to všechno se děje z jeho lásky  ke mně a strachu, že mě ztratil.

Co mám dělat?

Nevím, jak vy, čtenářky, ale za sebe bych Simoně radila, aby se nevracela. Už jen proto, že změnit člověka, jeho bytostnou podstatu, nelze, a to ani z jeho vlastní vůle. Může se vyvarovat některých věcí, ale nikdy se nemůže stát někým zcela jiným. Vždycky to bude křeč, která může kdykoli povolit.