S vrstevníky jsem si nerozuměla
První kluk, se kterým jsem chodila, byl o deset let starší. Tenkrát mi bylo sedmnáct a moje stejně staré kamarádky nemohly pochopit, proč randím s takovým „starcem“. Jenže mně věkový rozdíl deset let vůbec divný nepřišel. Bylo to určitě i tím, že v naší rodině tohle nikdo neřešil. Mezi mými rodiči byl patnáctiletý věkový rozdíl a klapalo jim to skvěle. Oba byli zapálení vědci, a protože s dítětem nepospíchali, na svět jsem přišla, až když bylo mámě osmatřicet a tátovi třiapadesát. Jelikož jejich přátelé byli ve věku mého otce, nebo i starší, odmala jsem se pohybovala v ne zrovna „mladé“, ale o to vzdělanější společnosti. Možná i proto jsem si se svými vrstevníky nerozuměla a oni si nerozuměli se mnou.
Měl strach, že by se zesměšnil
Po gymnáziu jsem nastoupila na filozofickou fakultu. A protože tátův kamarád Hynek, kterého jsem znala odmala, je v tomto oboru fakt dobrý, kdykoliv k nám zašel, měli jsme si o čem povídat. Hodně mi pomáhal a to, že jsem studiem proplula bez problémů, byla i jeho zásluha. Pár dní po promoci mě překvapil - pozval mě na večeři. To bylo poprvé, kdy jsme spolu byli sami, protože veškeré návštěvy se odbývaly u mých rodičů. Pozvání jsem ráda přijala. Začali jsme se scházet stále častěji a já si uvědomila, že s tímhle člověkem je mi dobře, že s ním bych si společný život dokázala představit. Začala jsem se na Hynka dívat jinýma očima a z jeho gest, pohledů, letmých doteků, bylo jasné, že i on to cítí stejně. Jenže byl příšerně nesmělý a kromě pusy na tvář si víc nedovolil.
O ruku jsem ho požádala já
Po roce našeho „kamarádského“ chození jsem pochopila, že pokud chci, aby se náš vztah někam pohnul, první krok musím udělat já. Když jsme zase zašli na večeři, pozvedla jsem skleničku s vínem a vyhrkla: „Hynečku, mám tě moc ráda a vím jistě, že jsem v tobě našla muže na celý život! Proto, třebaže to není běžné, tě tímto žádám o ruku! Vezmeš si mě?“ Ano, byl šťastný, ale přesto z našeho vztahu, kvůli osmnáctiletému věkovému rozdílu, měl obavy. Proto, jak mi řekl, se vůči mně o žádné intimnosti raději nepokusil. Znali jsme se hodně let a tak nebylo těžké ho přesvědčit, že věk je jenom číslo a v tomhle směru problém určitě nevidím. Když jsme se dost neromanticky dohodli, že spolu začneme žít, Hynek pozvedl skleničku a nejistě řekl: „Tak to bychom si měli asi začít tykat, že?“ Hynka jsem si jako člověka i filozofa moc vážila, měla k němu velkou úctu a snad proto mi k němu tykání nešlo. Řekla jsem mu to. Usmál se a na vykání jsme si připili.
Dcera naše vykání neřeší
Kvůli věku Hynka jsem s dítětem neotálela a rok po svatbě se nám narodila dcera Bára. Dnes je z ní osmnáctiletá slečna, která to, že si její otec s matkou vykají, bere jako normální záležitost. Když začala chodit do školy, samozřejmě se nás zeptala, proč se oslovujeme jinak než rodiče jejich spolužáků. Vysvětlili jsme jí to a od té doby na našem vykání nevidí nic divného. Stejně jako přátelé, kteří si na náš „rozmar“ dávno zvykli. S manželem jsme oslavili devatenáctileté výročí svatby a ani jeden z nás už si neumí představit, že bychom si, a to i při sexu, tykali.
Znáte někoho, kdo si stejně jako Hanka a Hynek v manželství vykají?
Nový komentář
Komentáře
neznám nikoho kdo by si výkal v manželství
Mě se to zdá divné.
Kdo nám to tu leze do zelí exkluzivní autorce této rubriky / rozuměj MŠ /
Odpovídám na otázku - na konci článku . . . . takové manžele neznám.
Tak jsme tu mohly mít nové příběhy, ale pokud si ta paní přečte komentáře, zase rychle uteče... Ani bych se jí nedivila.
Když pominu nesrovnalosti v článku, tak odpovím na otázku, kteří manželé si vykají. Jde o sumistu Jaroslava Poříze, který má za manželku moderátorku Lucii Výbornou
Moc se to nepovedlo. Nicméně odhlédnu od faktických nesrovnalostí a pravopisných chyb - třeba se autorka Křemenová ještě nějak polepší.
I když... v redakci se dosud nikdo nepolepšil, tak jsou to asi marné naděje... K tématu - ne, není zvláštní si vykat v manželství. Byly doby, a není to zase tak vzdálená minulost, kdy to bylo běžné, a naopak tykání se považovalo za nepatřičné. Ale jestli to půjde s češtinou dále se svahu tak jako dosud, brzo se dočkáme toho, že se nějaké tykání a vykání přestane rozlišovat, po způsobu některých jiných jazyků, které to nepoužívají. 
Tendence "zjednodušit" komunikaci se projevují velmi zřetelně, dneska už lidi běžně neumí psát (rukou, bez klávesnice), a souvisle smysluplně hovořit dovede málokdo. Tudíž jednou bude patrně malý zázrak vůbec vyslovení věty rozvité, a takové nuance jako tykání či vykání již nebude ani nikdo znát, natož odlišovat. 
Představuju si výkřiky při sexu, když si netykají ani u toho, jako třeba Ó Hynečku, vy jeden bejku....
Ty čísla v článku jsou nějaký divný. Tátovi bylo 53, když se Hana narodila. Její muž je starší o 18 let, takže v tý době mu bylo 18. A byl to tátův kamarád?
"Chodili" spolu rok, padla maximálně pusa na tvář a z toho rovnou sňatek?
Souhlasím s Kadlou, že článek je jedna velká slátanina bez hlavy a paty, s gramatickýma a faktickýma chybama, viz to tykání u žádosti o ruku, když si vlastně nikdy netykali.
Takže nic novýho na tomhle upadajícím webu.
NEZNÁM
Hynečku, mám tě moc ráda a vím jistě, že jsem v tobě našla muže na celý život. Věřte, nevěřte do přečtení článku jsem si myslela, že tyto výrazy znamenají tykání, a ono ejhle.
návštěvy se odbývaly - shoda podmětu s přísudkem, autorka by si měla zopakovat češtinu....
Vykání mezi partnery se prý používá ve vyšších společenských vrstvách ale stejně mi to příjde praštěné.
Bože, to je slátanina. Takže ona, když ho žádala o ruku, tak mu tykala (takže si předtím zjevně tykali). Ale o odstavec dále je, že jí teprve pak nabídl tykání, což ona nepřijala, takže si pak vykali. To v tom má autorka článku trochu guláš, ne? Když už se vymýšlí článek, tak by měly souvislosti sedět. A za druhé: proč je na ilustrativním obrázku mladá holka s dědkem, když mezi hrdinkou článku a jejím mužem je 18 let, tj. když se brali, muselo jim být 23 a 41. Takže ten obrázek k tomu článku vypadá fakt blbě.