„Od samého začátku jsme chtěli mít s dcerou dobrý vztah. Já osobně jsem chtěla být nejen matkou, ale i její kamarádkou, to se mi povedlo, myslím,“ líčí Jana. Ta je šťastná, že její holčička jí vše říká. Už jako malé dítě svým rodičům, primárně mámě prozrazovala veškerá svá tajemství. Jana doufala, že se dceřin přístup nezmění, když dospěje. Nestalo se tak, právě naopak. Natálka se své matce svěřuje jako kamarádce. Jana byla dokonce první, kdo věděl, že přišla o panenství. Vylíčila jí i veškeré podrobnosti. Natálie se zkrátka nestydí své matce říct opravdu cokoli.
„Mámě říkám naprosto vše. Klidně jí i řeknu, že si jdu užít sex (jen použiji hovorovější sloveso) se svým klukem, když se zeptá, kam jdu. Je mojí nejlepší přítelkyní. Jsem ráda, že to tak je,“ vysvětluje svůj úhel pohledu Janina dcera Natálie. MUDr. Tomáš Rektor, psychoterapeut, psychiatr a vedoucí lékař Terapie.info, se nad vzorcem rodič-kamarád zamyslel a říká. „Přemýšlím, kde se bere představa, že dobrý rodič je i dobrý kamarád. Rodičovství je unikátní i v tom, že rodič do všeho nevidí, je někdy vzorem, který se dítě snaží dosáhnout a jindy vzorem, kterému se snaží vyhnout. Veškerý obdiv, ale i vzpoura jsou podstatnou součástí dospívání nedovedu si představit, jak se lze proti rodiči-kamarádovi bouřit. Tito rodiče bývají populární u dospívajících, později ale mívají děti dojem, že o něco přišly. Měly dalšího kamaráda, ale neměli skutečného rodiče. Často se zdá, že za tímto vztahem bývá i strach ze zodpovědnosti skutečného rodičovství. Do rodičovství patří samozřejmě radost, hravost i blízkost, ale to, že dítě něco před rodičem tají je někdy známka nedůvěry, ale někdy poklad, o které by nemělo přijít.“ 
Foto: MUDr. Marian Koranda, Psychiatrická nemocnice Písek.
Čtěte také:
- „Své matce musím za hlídání dcery platit,“ stěžuje si Gabriela (34)
- Jana Divoká: To, že se dítěti nechce chodit do školy, nemusí být jen jeho rozmar
- Rozhovor: „Všechny tři porody byly diametrálně odlišné, vede ten domácí,“ říká moderátorka Lejla Abbasová
Nový komentář
Komentáře
Závidím. Mám s rodiči dobrý vztah, ale otevření jsme k sobě nikdy nebyli - a to nejde jen o nejchoulostivější věci, ale pocity a osobní věci vůbec. Mám dojem, že se vlastně známe málo, nic o sobě nevíme, bavíme se skoro jen o práci a o filmech... Ta blízkost mi hodně chybí.
Vzdycky jsem si přála mit dceru a mít s ní kamarádský vztah,ale všechno bych teda vědět nemusela.když poví, že měla první sex, budiž,ale detaily by si měla nechat pro sebe.no, mám eva syny,tak to řešit nemusím ????
Taky mam s mámou otevřený vztah, kdy se nebojím za ní jít s jakýmkoliv problémem a svěřit se jí, ale všechno má svý hranice a detaily znát fakt nemusí ani jedna strana :D Navíc když jsem prostě hlásila, že jedu na víkend ke svýmu partnerovi, tak ani ona není blbá a muselo jí dojít, že v 18 rozhodně spolu celý víkend nehrajeme šachy a nepopíjíme u toho čaj :D Neumim si představit, že bych přišla v 18 v neděli večer domů a začala rodičům líčit, kolikrát jsme spolu s přítelem měli sex a jaký to bylo, fakt že ne :D
Rodičům říkám hodně. A když se mě sestra u prvního kluka ptala před mamkou, jestli jsem s ním spala, tak jsem řeka že jo a na její otázku jaký to bylo, jsem odpověděla dobrý a do podrobností jsem nezacházela. Jsou věci mezi dvěmi lidmi, které by mezi nimi měli zůstat.
Pokud si to takhle zavedly, bude možná problém v budoucnu. Zřejmě v tom budou pokračovat a tak bude tchyně dobře informovaná o intimním soužití její dcery i v manželství. No, být tím chlapem, asi bych bouchla do stolu. Všeho moc škodí.
A obráceně to funguje taky? Matka se svěřuje dceři, jak si večer s tatínkem báječně zasouložili, se všemi podrobnostmi?
.. ještě že nepřizve mamku do trojky
To si v praxi nedovedu představit, že by mi dcera hlásila, s kým si jde zasexovat a ještě to řekla "lidově", to by se mnou asi seklo. Nějak výchovu matka x dcera, jako kamarádky neuznávám. Mělo by to mít hranice.