„Moje kamarádky o mně mluví jako o kariéristce, rodiče si myslí, že se zbytečně honím za penězi a raději bych měla už zakládat rodinu, můj partner Radek mi říká, že čeho je moc, toho je příliš a já, já si myslím, že jen dělám to, co mě maximálně naplňuje a čeho se tedy rozhodně nechci jen tak vzdát,“ začíná své vyprávění Ivana.
Přestože sama sebe nevnímá jako workoholičku a kariéristku, tak již od konce vysoké škole stále stoupá pracovně vzhůru, daří se jí nejen na poli svého oboru, ale také finančně. Ve třiceti si pořídila vlastní byt i auto a stala se úplně nezávislou a jak sama říká, konečně šťastnou. Biologické hodiny jí prý ještě netikají, ale co Radkovi, kterému je už 40?
„S Radkem spolu chodíme už pět let, z toho poslední rok bydlí u mě doma. Vzhledem k mé časově náročné práci je to tak nejjednodušší. Alespoň vedle sebe usínáme. Je to skvělý chlap, lepšího jsem si snad ani nemohla přát a opravdu ho z celého srdce miluji. Ale přiznávám, že miluji i svou práci. A proto teď asi procházíme velkou krizí...“
Ivana přiznala, že ji Radek začal konfrontovat s dotazy na mateřství a společnou rodinu. Poprvé se jí z toho podařilo vymluvit, během dalších dotazů už se to tak úplně nepodařilo a vedlo to k nepříjemným diskuzím a hádkám. Ivana vypráví dál: „Já asi nejsem tak úplně mateřský typ, ale zároveň bezdětná být nechci. To by bylo asi trochu smutný, osud, nemyslíte? Přesto si říkám, že mám ještě moře času a klidně ještě několik let počkám. Vždyť ženy v dnešní době rodí snad už i v padesáti!“
„Problém je v tom, že Radek už po dětech touží. Říká, že má na to věk, ale hlavně, že už prostě rodinu chce a chce ji se mnou. Sen každé ženy. Ale já svou práci nemůžu jen tak opustit. Jsem v ní tak šťastná a bohužel si myslím, že mě v tuto chvíli naplňuje více cesta za klientem do Londýna, než představa rostoucího bříška a dupaček,“ přiznává Ivana.
„Radek mi dal nůž na krk. Prý se musím rozhodnout, jestli se chci upracovat k smrti nebo s ním založím rodinu. Ale ne za pár let, ale ideálně tak, abychom se začali snažit snad už dnes.“
„Nevím, co dělat, miluji Radka a miluji svou práci. A říkám si, že když dostávám ultimáta, asi není ten pravý. Jenže, co když ho opustím a budu litovat?“
Mohlo by vás také zajímat:
- Příběh: Partner je mimo mou ligu. Já jsem za něj i tak vděčná
- Příběh: Chce rozvod, pořád je ale doma a nechce odejít
- Příběh: Cestuji za sexem. Co země, to jiný milenec
Nový komentář
Komentáře
Jasně, domluvit se na kompromisu. Dítě ano, ale na mateřskou půjde on.
Když to jde tak proč ne.
Já bych se práce, která mě baví, obohacuje a slušně živí, rozhodně nevzdávala. Chlapů je mnoho, práce, který by mě bavila už tolik být nemusí. Nevíme v jakém oboru slečna pracuje. Je dosti možné, že pokud nastoupí na mateřskou, tak ji ujede vlak, na její místo vezmou někoho jiného (třeba lepšího) a holka bude mít utrum.
A nikde není napsané, že jí chlap za pár let neuteče za jinou. A pak co? Bude jak bez muže tak bez práce. Láska je hezká věc, ale člověk musí být i trochu pragmatický. Souhlasím s Rikinou. Odkojit a šup zpátky, než ji v práci nahradí. A "mateřskou" nechť si užije pan se vším všudy. Koneckonců na pilu tlačí on, ne ona. 
Nikdo nemůže mit všechno. Každý spokojený vztah je především o toleranci a ta tady chybí na obou stranách.
Jedna varianta je dát mu taky ultimátum - postav dům, zasaď strom, a pak se budeme bavit o dítěti.
Druhá varianta je zjistit, jestli by se v práci bez ní tak tři měsíce obešli, v případě, že ano, tak pánovi sdělit, že po mateřské v délce 28 týdnů, kterou si jako matka holt odbude, nastoupí na rodičovskou on, a bude se starat o dítě i domácnost jako vzorný otec. Třetí varianta je mu sdělit, že se má odstěhovat z jejího bytu a určit mu dva až tři návštěvní dny v týdnu na setkání za účelem sexu a odreagování se, aby si chlapec uvědomil, kde je jeho místo. 
Protože na to, že on bydlí u ní a nejsou manželé, si docela dost vyskakuje. On chce a ona musí? No, to bych ho hnala.