fat

Obezitologové sice nabádají ke smířlivosti se sebou samým a potíže s tukovými polštářky svádí na genetickou dispozici, ale máte-li místo roztomilého podhlavníčku pěkně vyfutrovanou peřinu, vaše stokilová babička je v tom zřejmě nevinně.

Blanka vypráví

„Já jsem byla od dětství dvakrát větší a těžší než ostatní,“ stěžuje si Blanka a přidává vzpomínku na předškolní léta, kdy v noci loudívala na rodičích alespoň kousek suchého chleba. Její dospívání proto probíhalo v zajetí rozličných diet a půstů, které ji dokázaly udržet na normální váze. Do dvaceti let vážila při svých 168 centimetrech 65 kilogramů a byla spokojená. Pak se vdala, porodila dítě a bylo po štíhlosti.

První pokus – fermetrazin

 „Když jsem se vrátila z porodnice, vážila jsem skoro metrák. Nelíbila jsem se sobě ani okolí, ale nějakou drastickou dietu jsem držet nedokázala,“ líčí období před čtyřiceti lety, kdy začala svůj vleklý boj s obezitou.  A protože se jí vůle nedostávalo, přišla na způsob, jak ji obelstít a zbavit se své tukové zásobárny pomocí jiného prostředku.

„Moje tchyně byla tenkrát nemocná a užívala fermetrazin. Já jsem sice o něm věděla, že je návykový, ale mimo jiné se po něm i skvěle hubne. V lékárně vám ho ale bez předpisu neprodali, navíc se s ním zacházelo skoro jako s cyankáli,“ vzpomíná. „Nakonec se mi podařilo přemluvit doktora a vyškemrat od něj předpis. Bylo to skvělé. Hubla jsem přímo zázračně, klidně i půl kila denně. Dostala jsem se o třicet kilo dolů a navíc se ze mě nestala ani narkomanka. Byla jsem spokojená,“ dodává.

Tuhle váhu se Blance podařilo nosit několik let. I když mezi tím porodila další dvě děti, zůstávala stále stejná. Dostala ji až sametová revoluce, lépe řečeno práce v parlamentním zpravodaji po jejím skončení.

Druhý pokus – džusová dieta

Tak, jak to dokážou zařídit jen hbití poslanci, už bufet v roce 1990 vykazoval zarážející rozdíly v cenách oproti těm, které platil obyčejný plebs v samoobsluze. Stejně jako za minulého režimu. Bohužel sortiment tehdy zůstával stále na úrovni socialistického zásobování, a tak kromě super levných sladkých limonád, sušenek, čokolád a salámu si ani tehdejší pohlaváři příliš laskomin neužili. Blance to ale stačilo k tomu, aby po dvou letech odcházela z parlamentu opět jako metráček.

„V té době se mi do rukou dostal text příběhu člověka, který překonal poslední stádium rakoviny pomocí džusové diety,“ říká. „Lékaři mu dávali půl roku života, ale on se za šest týdnů, kdy pil jen přírodní šťávy, bylinné čaje a vodu, uzdravil. A navíc hodně zhubnul. Zjistila jsem, že je to stará skandinávská léčebná kúra, při které se tělo úplně pročistí a pomáhá vyléčit spoustu různých nemocí. Sehnala jsem si knihu od finského spisovatele Paavo Airola Džusový půst, kde popisuje podrobnosti, a začala s likvidací nadbytečných kilogramů.“

Říká se, že vydrží-li člověk první čtyři dny, má vyhráno. Blanka to jen potvrzuje. Nesnesitelný hlad, který ji trápil prvních pár dnů, se změnil na bezmocné prázdno v žaludku, které s sebou po čase přineslo něco navíc. „Úplně mi přestaly migrény, které mě dost často sužovaly, pleť jsem měla jako novorozeně a mozek začal pracovat jako nikdy před tím,“ vzpomíná. Za necelé dva měsíce měla dole patnáct kilogramů a nastoupila do zaměstnání v ekonomickém deníku. A tam to začalo nanovo.

 Třetí pokus – bandáž žaludku

„Moje kolegyně mi každé ráno říkala – Ty máš hlad, viď? – a hned rozbalila balíček salámu, šunky nebo vlašského salátu. To opravdu nešlo odolat,“ vypráví oběť svých chutí. A aby nevypadala jako nevděčnice, která jen ujídá z cizího, začala ráno kolegyni triumfovat jinými lahůdkami. Jednou chlebíčky, podruhé dortík, až z nich bylo 118 kilo živé váhy.

„Tehdy jsem se rozhodla pro bandáž žaludku,“ vypráví. „Před deseti lety byla jediná klinika, která tento zákrok prováděla, v Jičíně. Byla jsem ráda, vzala jsem si dva týdny dovolené a nikdo se tak nic nedozvěděl. Na pokoji jsme ležely čtyři ženské, já byla nejhubenější. Jedna byla tak tlustá, že se v leže dusila vlastní vahou.“

Proč svou tloušťku lidé nechají zajít tak daleko a nejdou na zákrok dříve? Nemůžou, protože je nemocnice odmítne. Hlavní kritérium, které musí uchazeč splnit, je výška indexu BMI (poměr velikosti a váhy) nejméně 35, lépe 40. Věřte ale, že v tomto případě už vaše podoba začíná splývat s antarktickým ploutvonožcem rypoušem sloním a vy sotva vylezete na operační stůl. Zato ta úleva potom. Žaludek nasytíte několika lžícemi polévky, k obědu vám stačí půlka banánu a večer si kousnout do krajíce s máslem. Sníte-li celý, žaludek ho nepřijme a donutí vás přebytky zvrátit. Blanka se za pár měsíců vznášela o celých čtyřicet kilo lehčí. Ale i když to vypadalo, že už má váhu nadosmrti vyřešenou, přece jen nakonec přelstila samu sebe.

Pokus čtvrtý – smíření se skutečností

„Často jsem ze své pracovní funkce byla zvaná na různé konference s rautem nebo jiné opulentní hostiny. Několik prvních let po operaci jsem se jim snažila vyhýbat nebo se vymluvit na křeče v žaludku a nejíst, ale nakonec to skončilo katastrofou. Povedlo se mi to, před čím nás v nemocnici varovali nejvíc. Svůj zmenšený žaludek jsem takzvaně přežrala, vytáhla ho do původní velikosti a ztloustla na 120 kilo. Šlo to pomalu. Nejdřív jsem zvracela po každém větším najedení, ale po čase se potíže zmenšovaly, až vymizely úplně,“ s lítostí vypráví. Její žaludeční tkáň se proti své vůli adaptovala na staronové podmínky obřích porcí jídla a v dutině břišní se vytvořil s poloviny žaludku žaludek celý. 

Zdá se, že všechny způsoby, jak být štíhlá, a tudíž šťastná, selhaly. V případě Blanky platí jen vlastnost číslo jedna. Ví, že štíhlá nikdy nebude. Občas si na pár dnů zopakuje džusový půst, ale už nikdy ne na tak dlouho, aby se to projevilo na vzhledu. Denně vaří manželovi teplé večeře, a tak se prostě neudrží. Nešťastná už ale kvůli tomu není. „Se svou slabou vůlí jsem se vyrovnala a od té chvíle mi je dobře,“ končí své vyprávění.

Gastrická bandáž je pouhé přiškrcení horní části žaludku. Tím se jeho objem zmenší na velikost žaludku předškolního dítěte, tudíž mu k nasycení stačí i stejná velikost porcí (objem jako je jedno jablko). K obtočení  se používá buď proužek tkané textílie –  takzvaná rigidní bandáž, která se po operaci nedá regulovat, nebo proužek silikonu – bandáž adjustabilní. Na vnitřní ploše silikonu je balonek, jehož objemem lze regulovat i objem žaludku. Bandáž se v současnosti provádí už jen laparoskopicky. Další metodou je zavedení silikonového balonku naplněného vzduchem. Ten se používá především v případech, kdy je třeba rychle snížit váhu pacienta, například před nějakou závažnou operací.

Žaludeční bypass

Při bypassu se vyřadí část žaludku a několik desítek centimetrů střevní kličky, tím se zmenší vstřebávání potravy v zažívacím traktu. V České republice dělají tuto operaci lékaři v Nemocnici na Homolce.

Stimulace žaludku

Tato metoda je zatím v klinických zkouškách. Do podkoží pacienta lékař voperuje stimulátor, který žaludek podněcuje k intenzivnější činnosti a rychlejšímu vyprazdňování. Je to metoda poměrně drahá, stojí přibližně 150 tisíc korun. Zavedení stimulátoru vede během prvního roku k úbytku 30 procent nadváhy.

fat

Máte problémy se špíčky? Jak je řešíte?