Taky mám svůj malý příběh, jen vlastně nevím, kdo koho podrazil...
 
Můj tehdejší partner vybíral adepty na obsazení pracovní pozice ve firmě, kde pracoval. Jeho nadřízený požadoval, aby přijal muže a nabídl mu nástupní plat v určité výši. Partner mi každodenně vyprávěl o kandidátech, pohovorech a negativních výsledcích, až jednou prohlásil, že se mu moc líbí nějaká slečna, jejíž požadavky na plat ovšem značně převyšují dohodnutou částku.

Když jsem se ptala, v čem je o tolik lepší než jiní uchazeči, nedokázal odpovědět. Jen opakoval, že se mu prostě líbí. Proti vůli svého šéfa ji nakonec přijal a vyhověl jejím požadavkům na plat, vyšší zhruba o 6 000,- Kč, než byla původně zamýšlená suma. A jelo se dál. Začal se zdržovat v práci do pozdních večerních hodin a ty chvilky, co jsme byli spolu, mi povídal, jak je krásná, úžasná, inteligentní, jak se o něj pořád stará a nabízela mu, že kdyby chtěl sem tam vyprat košili či jakoukoliv další pomoc, může se na ni s důvěrou obrátit.
Ptala jsem se, jestli jí náhodou nezapomněl říct, že už pár let žije se mou a mými dětmi, prý o tom samozřejmě ví.
 
Když to trvalo několik týdnů, využila jsem pozvání svého partnera, abych jej přijela navštívit na firmu (pravda, ono pozvání zaznělo ještě v době před "ÚŽASNOU KRASAVICÍ") a jela jsem se na svou konkurenci podívat.
Kromě sekretářky a majitele firmy bylo v kanceláři už jen jedno stvoření, které do ženské, a ještě k tomu hezké, mělo skutečně dost daleko. Nicméně jméno souhlasilo a zatímco jsem čekala, až se partner vrátí z výroby, jsme si trochu promuvily na naprosto neutrální témata.
Ona se strašně podivila, že partner s někým trvale žije a že vychovává i dvě děti, to byl po ni naprosto nový poznatek. Slovo dalo slovo a než po asi půlhodině přišel, věděla jsem naprosto jistě, že musel buď oslepnout a ohluchnout, nebo totálně zblbnout, a nebo že mě jen tak provokuje, abych mu začala dělat podobné žárlivé scény, jaké mi pravidelně dvakrát třikrát do týdne předváděl on, a to i v případech, kdy mi volal do práce a telefon zvedl některý z kolegů.
 
Jeho nová kolegyně mi mezitím sdělila, že jsem jí hrozně sympatická a pozvala mě na schůzku někdy večer.
Souhlasila jsem, protože jsem byla zvědavá, a když jsme se opravdu sešly, bez pobízení mi povykládala, jak rádi spolu jezdí na služební cesty, jak si mimo kancelář tykají a jen před šéfem zachovávají vykání, jak jí můj parnter vyprávěl o úskalích, která musel zdolat, aby ji jakožto ženu prosadil a ještě za tak přepálený plat a další pikantní historky.

Na oplátku jsem jí vyprávěla, jak o ní doma mluví s výraznou nespokojeností, co se jejích pracovních výsledků a vzhledu týče, a doporučila jí, aby v případě, že jí na oné pozici záleží, navštívila kosmetický salon a kadeřnictví (přitom ta holčina určitě proti akné dělala, co mohla, chudák) a vůbec znásobila pracovní úsilí, neboť jemu opravdu záleží na velmi atraktivním zevnějšku lidí, které má kolem sebe.

Samozřejmě, že na tuto akci i předtím do kanceláře jsem se uvedla do patřičně přitažlivého stavu :o)  A navíc jsem jí vyzradila, tentokrát už celkem podle pravdy, že u nás daleko nejvíc času před zrcadlem stráví pán tvorstva, prohlíží každý chloupek a každou novou vrásku a pochvaluje si, jaké má pěkné tělo apod.
Nevynechala jsem ani popis žárlivých scén, kterým jsem čelila a kterých jsem už tenkrát začínala mít právě tak dost. Nyní tedy nastává její šance, jeho móresy se mi už poměrně dlouho nelíbí, takže co nevidět bude volný. 
 
Na konci rozhovoru mě sama požádala, aby informace sdělené "mezi námi děvčaty" v tomto stavu i zůstaly, s čímž jsem souhlasila.
 
Hned následujícího večera, když se partner vrátil z práce, mě seřval, proč vykládám jeho podřízené o jeho postávání před zrcadlem, o svých dětech a společné domácnosti a pár dalších věcí - vlastně všech, které jsem jí řekla plus ještě několik dalších, které si k tomu přidala.
Vysvětlila jsem mu, že jeho způsob komunikace (řvaní, ponižování mě i dětí a žárlivé výstupy) mi nevyhovují a zvolila jsem způsob jiný, trochu oklikový. A že jsem si ji taky chtěla okouknout a musím bohužel podotknout, že jeho vkus šel hodně dolů, čemuž já sekundovat nehodlám a byla bych ráda, aby se odstěhoval.

Úplně obrátil, začal mě přemlouvat, přesvědčovat, slibovat, o své kolegyni najednou nemluvil v superlativech, ale úplně obráceně, jak se snaží ho uhánět a dělá pro to všechno, co ji napadne ...

Skoro současně jsem od ní dostala sms, kde mi přála hezký večer a ujišťovala mne, že nikdo se nic nedozví. Odpověděla jsem jí, že je docela legrační, když si dva něco povídají o třetím a slíbí si, že ten se to nedozví, jenže ten druhý neváhá a běží mu to vyzvonit. Ale správná legrace nastává až v okamžiku, kdy třetí povídavost druhého v poněkud pozměněné formě interpretuje prvnímu a spolu se druhému zasmějou. A že jestli mu chce mermomocí prát košile, ráda jí tuto činnost přenechám.
 
Tak vlastně teď nevím, kdo se v tomto minipříběhu napodrážel nejvíc, řekla bych, že všichni tak nastejno. A všichni z nějakého postranního důvodu. Mimochodem, bývalý partner se ze všech sil snaží stát se opět mým partnerem stávajícím a ona zmiňovaná slečna začala před časem jezdit na několikadenní služební cesty s majitelem firmy. Tomu se říká loajalita.
 
                                                                                                                     Čtenářka C

Milá čtenářko C, zašli nám prosím na e-mail redakce@zena-in.cz jméno a adresu, na kterou Ti máme poslat hezký dáreček ;o)

Reklama