Už když plánovala s manželem děti, ujistila se, že on s jejím názorem souhlasí. Lenka totiž nikdy nesympatizovala s tím, být „otrokem“ svých dětí. Viděla to u svých kamarádek, které veškerý svůj čas trávily jen s potomky a spokojené nebyly. Neustále si stěžovaly, že kvůli dítěti nemohou v klidu nakoupit, jít s partnerem na večeři atd. Tomu se Lenka chtěla vyhnout. Nechtěla skončit jako ony. Z toho důvodu si po pár měsících po porodu ihned našla chůvu. Což jí i partnerovi vyhovuje, ale nejbližší to nechápou a mnohdy na ni i útočí. Dokonce i vlastní matka.
„O tom, že mám paní na hlídání, věděla prvně moje máma. Ta mi ihned pořádně vynadala. Podle jejich slov jsem zhýčkaná a rodič na nic, když mám problém pohlídat jedno dítě. Snažila jsem se jí svůj postoj vysvětlit, marně. I má sestra se snažila s naší mámou mluvit a říct jí, že to není zas tak špatný nápad. Také neobstála. A stejná reakce přišla od rodiny partnera i od některých kamarádek.“ Lenka tak přemýšlela, jestli opravdu nápad s chůvou je tak netradiční. Manžel jí ale vysvětlil, že pokud je spokojená, ať okolí neřeší.
Jsou to už tři roky, co má Lenka chůvu, která se aktuálně stará o jejich dvě děti, a nemůže si to vynachválit. Rodina občas utrousí nějakou kousavou připomínku, Lence je jasné, že neustále bude trnem v oku pro své okolí, protože nepodléhá klasickému vzorci matky. Už to ale přestala řešit. „Mám dostatek prostoru na své osobní potřeby, i milovaného partnera, díky čemuž máme stále šťastný a harmonický vztah. Na své děti se o to víc těším a díky tomu, že mám možnost si odpočinout, nejsem vystresovaná a hysterická jako některé z maminek."
Čtěte také:
- Tohle jste jistě netušili! Plodová voda je učiněný zázrak
- Pozor na to! Z prázdninové nudy mohou děti sklouznout k závislostem
- Nikol Štíbrová: Mateřská je prostě trochu stereotyp, ze kterého hrábne téměř každé
Nový komentář
Komentáře
Nikdy bych nechtěla ke svým dětem chůvu.Ale dnes je jiná doba.
Myslím,že s mámou je dětem líp.
Ono teda do toho vcelku nikomu nic není. Ona chce chůvu a manžel nejen souhlasí, ale je ochoten to platit. Tudíž zavládla spokojenost. Zbytku příbuzenstva a známým to může být zcela ukradené, od nich to hlídání ani placení nikdo nechce, tak si můžou svobodně myslet svoje a nekecat do toho druhejm.
No já bych bývala radši někdy chůvu než tchyni hypochondričku - vždycky dokázala i v dětech nějakou tu nemoc vyvolat.
Neberu péči o děti jako otroctví, ale někdy děsně
. Jo, kdybych na to bývala měla, určitě bych jejích služeb kdysi ráda využila
Jen televizi a kino nedávám s prckem, jinak všechno a to je vskutku syn plný života a koukat z kočárku pod stromem na lístečky nebo v postýlce do stropu ho fakt nebaví
Tak já bych brala "chůvu" i pro mě. Až bych přišla večer utahaná z práce a umořená vedrem jako aktuálně teď, tak by bylo doma poklizeno, nakoupeno, uvařeno, vypráno, vyžehleno, na stole večeře a láhev vína, v koupelně připravená relaxační koupel, u počítače dvě kupičky pošty rozdělené na "je třeba vyřídit" a "tohle klidně zahoď", květiny zalité, tříděný odpad vynesený, a na nástěnce vyvěšené motivační heslo pro příští den. Přičemž osoba, která by to všechno měla na svědomí, by už byla pryč, aby nerušila. Ať mi nikdo neříká, že by se mu taková péče nelíbila.
A ta babicka nepohlídá? No, ja sem si nikdy jako otrok nepřipadala. A mimino bych nikomu, než mojí mamě nesvěřila. Ale když ji to tak vyhovuje, tak proč ne. Hlavně aby děti neměla víc chůva než ona a aby chůva nebyla každy měsíc jiná. Ale nevim, my sme si hezky večer dokazali udělat i bez chůvy. A jednou za čas sme jeli k našim, ty děti pohlídali, my si v klidu došli po krámech, do kina,..
A zaměstnání? Chůvu bych pochopila, kdyby musela pracovat. O tom není ani slovo. Jestl je doma a navíc má chůvu, pak je to opravdu divné.