„S bratrancem jsme si nikdy nebyli zrovna blízcí, nebylo moc, co si říct. Vždy nás spojovala jen jeho maminka, moje teta. U té se celá rodina často schází a všichni ji milují. Je to moc fajn ženská. A tak, když za mnou přišla s velkou prosbou, nešlo říct ne,“ pouští se Veronika do vyprávění svého příběhu, o němž zatím neví, jak dopadne.
Zachraň mého syna!
O jako prosbu šlo? Žádala svou neteř, aby poskytla střechu nad hlavou jejímu jedinému synovi. Jinak by se svou čtyřčlennou rodinou skončil na ulici, případně u ní ve dvoupokojovém bytě. „Vůbec se mi do toho nechtělo, ale teta byla vážně zoufalá. Vždy se o svého syna úzkostlivě starala, byť byl už dávno dospělý a často si to navíc ani nezasloužil. I teď přišel o byt vlastní vinou, v exekuci. Jenže láska matky bývá slepá. Sama mám dvě děti…“ přiznává Veronika s tím, že tetě zkrátka nešlo říct ne. Tím spíš, když s rodinou žije ve velkém domě, který její muž zdědil po rodičích.
„Petrovi, mému manželovi, se to příliš nezamlouvalo, ale nakonec to nechal na mně. Dělej, jak myslíš, řekl. A já tetě kývla. Hned druhý den se k nám bratranec s rodinou nastěhovali. Děkovali a slibovali, jak se hned následující měsíc přesunou do pronájmu který už mají přislíbený,“ popisuje Veronika, která začala mít dobrý pocit z bohulibého skutku. Ten jí ale záhy přešel. Rodinka se ke stěhování totiž nemá.
Nic jim není dost dobré
„Z jednoho měsíce jsou už tři! A to, že by zvedli kotvy, je stále v nedohlednu. Byt jim tehdy někdo údajně vyfoukl a oni stále nemůžou sehnat jiný. Když se jim s Petrem snažíme něco najít, vždy na tom najdou mouchy. Jednou je to pro ně moc malé, jindy zase daleko od školky nebo ve špatné lokalitě. Výmluvy, výmluvy, výmluvy. Prostě se jim u nás zalíbilo. Platí jen za energie, žijí v luxusu,“ zlobí se Veronika, ale sbalit jim kufry si zatím netroufá.
„Je mi jasné, že teta by to špatně nesla, a úplně bychom tím rozbourali rodinné vztahy. I moje mamka mě prosí, ať to ještě vydržíme, že máme přeci dům velký dost. Jenže komu by se líbilo mít v době lidi, kteří mu nesedí? Lidi, kteří prostě jen parazitují na druhých? A to ani nemluvím o ztraceném soukromí... Jestli to takhle půjde dál ještě pár měsíců, můj jinak zlatý muž bouchne, teta neteta,“ dodává Veronika.
Čtěte také:
- „Nepovedlo se nám ani jedno dítě, jsou budižkničemu,“ je zklamaná Hana
- „Rodiče mého expřítele dali přednost mně před svým vlastním synem,“ vypráví Anna (25)
Nový komentář
Komentáře
život není jednoduchý, ale musí se postavit na nohy a nespoléhat na druhé
Pakliže přijmu někoho, komu hrozí exekuce apod. musím s přísavkama počítat, obzvlášť přijmu-li je bez žádný písemný smlouvy....
Všichni se schází u tety v dvoupokojovým bytě????? To by tam synkova rodina, taky mohla chvilku pobýt, aspoň by se víc snažili.
Plně souhlasím.
Souhlasím s ultimátem teta neteta. Už jen ta exekuce se mi nezdá. Pořádek dělá přátele! Přeji pevné nervy. Já bych se svou povahou byla hotová raz dva.
Nechala bych je u sebe max. půl roku, to je dost času si sehnat něco jiného. Dala bych jim prostě ultimátum a hotovo. Pořád lepší mít uraženou tetu, než mít doma psycho. Ale jestli je teta tak moc fajn, mohla by to být hodná a rozumná ženská a měla by to snad pochopit.
Nic konkrétního sme se nedověděli
Taky nechci s nikym bydlet. Ale tady nevíme jak je dům velky, zda mají třeba společnou kuchyň. Nebo jestli jsou nějak vlezlý, hlučný. Jestli je po nich nepořadek.
Já bych je rychle vypakovala, vztahy nevztahy - teta neteta!