„Adam mi jednoznačně změnil život. Tenkrát, před těmi pěti lety jsem ho ale do vztahu prakticky musela nutit. Bránil se tomu zuby nehty a kdyby to jen trochu šlo a já k tomu byla svolná, scházíme se snad jen kvůli sexu doteď. Moje představy byly ale jiné a já už na partnerství byla zralá a nějaké období úletů už jsem měla tak nějak za sebou,“ vzpomíná Aneta.
„Dnes jsme spolu už pět let a já mám v Adamovi toho nejlepšího kamaráda, parťáka a spolubydlícího v jednom. A v tom je právě ten háček. Mám pocit, že se to, co dělá vztah vztahem, z ničeho nic vytratilo.“
„Bohužel tenhle zásadní fakt vidím jen já. Když jsem asi před rokem přišla s tím, že nejsem spokojená, začal se Adam snažit. Zase jsme spolu pravidelně spali, určili jsme si dva dny, kdy jsme pravidelně vyráželi na rande, a přišla změna. Jenže teprve ve chvíli, kdy jsem odjela sama na dovolenou, což mu vůbec nepřišlo divný, protože si naplánoval svůj program, a podívala jsem se na náš vztah z širší perspektivy, došlo mi, že tahounem jsem u nás jen a jen já,“ říká Aneta a pokračuje ve vyprávění: „A tak jsem se vrátila a přestala řešit, co budeme dělat, jestli někam půjdeme nebo zdali něco podnikneme. Výsledek? Začali jsme se vídat večer před spaním.“
„Teď se cítím zaseknutá na jednom místě. Přemýšlím o tom, co máme, co jsme spolu všechno prožili, a jsem přesvědčená, že je Adam naprosto skvělý a úžasný chlap, ale stačí mi to ke štěstí? Mám žít celý život s parťákem a nejlepším kamarádem místo toho, abych měla chlapa do života a otce svých dětí? Upřímně si to totiž s Adamem takový krok teď nedovedu představit...“
„Mrzí mě, že mu nedochází, že by mohlo být něco špatně, že nevidí, že jsem nešťastná a bojím se, že to jednou neudržím a rozejdu se s ním v nejhorší možný moment...“
Také si přečtěte:
- Příběh: Víra v Boha nás s rodiči rozdělila
- Snažím se vystoupit z matrixu, říká Alena, jež se nechala strhnout k nezdravému životnímu tempu
- Základ spokojeného života: sebeláska. Naučte se ji i vy!
Nový komentář
Komentáře
No tak pokud není šťastná, chybí jí asi hlavně láska. A tím nemyslím romantické řečičky a blbosti, ale takové to krásné teplo u srdce... Já jsem podobný vztah zažila, s bývalým jsme byli v pohodě, měli jsme společné zájmy atd., ale prostě jsem ho nemilovala. Chtěla jsem, ale nešlo to. Tak jsem se po letech konečně odhodlala ho opustit a teď mám nového přítele, s kterým je to konečně opravdová láska. Jsem ráda, že jsem si na změnu troufla.
A co Vám teda chybí ke štěstí holčičko?
Jiné babky mají také hloupé dědky
Tomu nerozumím. Vztah nemá chybu, ale nejsem šťastná.
Když jsem četl tento článek tak jsem si vzpoměl na jeden film.už nevím jak se jmenoval ale byla tam dobrá hláška: My jsme ženy!My nevíme co chceme ale jsme strašně nešťastné když to nemáme!
A to docela sedí! Jinak k té husičce:samozřejmě když jsi ho tak dlouho uháněla tak teď ho odkopni!Alespoň ho na dlouhou dobu přejde chuť si s nějakou něco začínat.
Tak ho nechte no, aby jste za rok zjistila, že s jiným je to nemlich to samé, spíš horší, občas je třeba se ujistit o tom, že děláme chybu. Pak se , (až vás ten další vykopne nebo bude podvádět, či chlastat nebo vás i mlátit nebo to bude workoholik, sucho-prd , atd. vyberte si), můžete s prosíkem vrátit na kolenou zpátky ke svému parťákovi :-) Otázka je jestli parťák bude mít ještě zájem. Po pěti letech není nikdo v líbánkách ale může, záleží, zda vám na něm záleží a proč jste si ho vlastně před těmi pěti lety vybrala. Není jeho problém, že už vás netankuje jako na začátku. A , že se mu nechtělo do vztahu?... tak podle toho znění, asi byl mladý no ale podstatné je, že s vámi evidentně zůstal, takže problém má spíš Aneta sama se sebou, neví co by....
No, když někoho ke vztahu donutíme, čemu se, slečno, divíme
?
Není vůbec šťastná,divné.
Název příběhu si protiřečí.
Hlavní chyba = není vůbec šťastná . . . .