Martin byl už dvakrát ženatý, z každého manželství má jedno dítě. Martinova dcera i syn Janu dobře přijali, rozuměli si. V tomto ohledu tedy nebyl žádný problém. Jana se jen obávala, jak to bude s jejich společnými potomky. Ihned proto Martinovi upřímně řekla, že ona touží po vlastní rodině. Chtěla tak předejít možné neshodě v jejich společné budoucnosti. On s tím neměl sebemenší problém, prý se časem mohou pokusit o miminko. Ovšem Martin své slovo nedodržel. Už je to šest let od jejich velkolepé svatby a dítě stále odkládá. Janě už pomalu, ale jistě dochází trpělivost.
V posledních dvou letech Jana na Martina naléhá. Sama si to moc dobře uvědomuje. Dítě si ovšem z celého srdce přeje. Sice nevlastní potomky miluje, ale přeci jen nejsou jejich. Martin neustále přichází s výmluvami, proč není vhodná chvíle na miminko. „Někdo mi radí, abych otěhotněla náhodou, ale chci být férová. Takové jednání já neschvaluji. Pak jsou tu ti, co říkají, abych odešla, že zbytečně ztrácím svůj čas. Zprvu jsem tuto myšlenku odmítala, teď to vnímám jinak. V poslední době jsem nad rozchodem začala intenzivně přemýšlet. Dokonce jsem to řekla i Martinovi. Ten mi odpověděl, ať neblbnu, že se brzy dočkám. To slýchávám velmi často. Já ale už čekám vážně dlouho a nebaví mě to. Nechci se dostat do věku, kdy už to nepůjde. Navíc ani Martin už není nejmladší. Jsem teď v situaci, kdy vážně nevím, jak dál. Vím ale, že se nějak rozhodnout musím.“
Čtěte také:
- „Co oči nevidí, to srdce nebolí“ aneb Pomyslná hranice nevěry
- Rozhovor: Ženy se rády staví do role oběti vztahu. Je důležité se zamyslet, proč tomu tak je
- Příběh: Partner je mimo mou ligu. Já jsem za něj i tak vděčná
Nový komentář
Komentáře
Divná doba, práce,pohodlí má přednost před tím nejcenějsím
odesla bych, odesla jsem od byvaleho manzela po 7 letech slibu, ze poridime dite. s novym manzelem uz cekam druhe, ten rekl. ze kdyz svatba tak dite a bylo, vdavala jsem se uz tehotna, jsme spolu zatim 5 let a klape nam to, ze slibu nic nic nebude, kdyby chtel, tak uz mate, odejdete zavcas,abyste stihla jeste najit muze, ktery chce
Milá Jano, pořiď si asi tak 17 koček. Od malých koťat po staré nekastrované kocoury. Útulky jsou toho plné, dá se to pořídit snadno a levně. A potom nech manžela tak tři čtyři měsíce vydusit, ať má příležitost si to řádně užít. Kočičí chlupy všude, načuráno v botách, smrdutě označkované oblečení, ukradené jídlo, pro samou kočku není kam šlápnout, natož kde si sednout, lehnout, není minuta ticha, a neustále nějaká kočka chce dovnitř/ven, po všem lezou a skáčou, záclony orvané, nádobí rozbité, po zemi rozházený substrát z kočičích záchodků... A potom, až bude mít manžel dostatečně nervy na pochodu, slíbíš mu, že když bude mimino, dáš všechny ty kočky pryč. Vsaď se, že to zabere.
požádat ho o jasnou odpověd a neprotahovat to
Měla by odejít. Je vidět, že takto manželovi situace vyhovuje, další dítě nechce, bude stále jen slibovat a roky jí ubíhají.
Odešla bych.
Odejít. Manžel má heslo slibem nezarmoutíš. Paní mu akorát může pomáhat s jeho vlastními dětmi, ale on je sobec a s miminkem se mu pomáhat už nechce.
Paní chce hrát férově, ale její manžel to nedělá. Léta jí slibuje dítě, ale skutek utek. Protože biologické hodiny jsou neúprosné, neztrácela bych na jejím místě čas.
Měla by od něj odejít. Pokud on další dítě vlastně nechce, nebyla by na tom dobře, ani kdyby ho nakonec ukecala.
Ona chce být férová a hlavně, že manžel je férový...I když já bych na takový podvod taky neměla žaludek. Nevím no, asi bych od něj odešla, i když pokud je s ním jinak šťastná, tak to bude těžké. Ale pro mě by asi byla touha po dítěti silnější než být s chlapem, co ignoruje moje přání a nedrží slovo.