Příběh Mourinky

další dojemnou příhodu si přečtete od čtenářky s nickem tepito. Podle jména zřejmě tušíte, že jde o kočičku. Prozradím vám jen to, že se její adoptivní maminkou stala fenka bišonka, kterou to málem stálo zdraví

další dojemnou příhodu si přečtete od čtenářky s nickem tepito. Podle jména zřejmě tušíte, že jde o kočičku. Prozradím vám jen to, že se její adoptivní maminkou stala fenka bišonka, kterou to málem stálo zdraví

Dobrý den

Jak už jsem na sebe několikrát prozradila, bydlím s velkou rodinkou, do které se počítají i naše zvířátka. O příhody s nimi není nouze. Tak třeba příběh Mourinky.

Před dvěma lety jsem ji našla jako maličké, uplakané koťátko nedaleko našeho domu. Byla celá černá od mastného mouru a mokrá od deště. Plačtivě mňoukala u sousedovic plotu. Nikdo se k ní nehlásil, tak zůstala u nás. Muž sice protestoval, ale spíš jen ze zvyku, aby nevypadal jako měkkosrdcatý milovník zvířat. Kotě jsem nakrmila, chtěla uložit do pelíšku spát, ale to se mu nelíbilo, hlasitě protestovalo, potichu bylo jen, když jsem ho chovala. Byla jsem v časovém presu, byl nejvyšší čas vyrazit do města pro dceru. Jsem na roli chůvy zvyklá, kotě jsem strčila za výstřih, sedla do auta a jela do školy. Milé kotě spokojeně chrupalo.

V půli cesty se cítilo dostatečně rozehřáté a chtělo jít na výzvědy. Vyšplhalo z poza mého trička, přeskočilo na zadní sedačky, kde mělo dost místa . Když dcera nastupovala do auta, tak se hned podivovala-proč jsi tak špinavá? Nějak mi v tom fofru nedošlo, že kotě rozmazává mour po celém mém dekoltu, krku i obličeji. Papírové kapesníčky byly na nic, cestu domů jsem strávila ve strachu, aby nás nikdo nezastavil. Vypadala jsem jak po techtlech s kominíkem.

Mourinka byla opravdu velice maličká, nejspíš ještě měla pít od maminky, krmili jsme ji tedy přes dudlík. Sama být nechtěla, našla si kamarádku v bišonce naší starší dcery, kterou jsme měli pár dní v opatrování. Fenečka se hned ujala role chůvy-bohužel až moc důkladně. Začala ji kojit, jazykem jí masírovala a tulila se k ní. První den to šlo, ale druhý den jsme ji museli násilím nosit ven, aby vykonala potřebu. Odmítala se od kočičího miminka vzdálit i jen na minutku. Ještě horší bylo, když se kotě chtělo vydat na průzkum.

Hned začala nešťastně kňučet a kotě si nosila zpátky do pelíšku na deku. Její chování už začínalo být pro ni nebezpečné-potřebu nevykonala dva dny..Dcera si pro ni musela přijet, odvést na veterinu a nechat vyšetřit. Její hormony se prostě zbláznily, mateřské pudy byly silnější než pud sebezáchovy. Dostala několik injekcí a přísný zákaz, přibližovat se ke koťátku. Na milované adoptivní dítě se směla přijet podívat až po několika měsících a holky se okamžitě poznaly. Hned se tulily, Mourinka vrněla a fenečka spokojeně mručela-přikládám fotky, jak jsou holky rády, že se zase potkaly.