Byla jednou jedna fontána. Fontána z mramoru, který snad léty trochu zašel, fontána s chladivou čistou vodou, která stála ve stinném koutu morušové zahrady. Její patku obrůstal břečťan, v koruně stromu nad její hlavou měly hnízdo červenky. Fontána dávala vodu a život - nebyla jejím zdrojem, byla jen tím, kdo ji může dávat dál všem, kdo měli žízeň, či jen potřebovali ochladit čelo po dlouhé cestě.
Jednoho dne však začala fontána pochybovat o tom, zda má opravdu smysl, aby stála v zahradě. Potřebuje vůbec někdo její vodu? A je všechna ta voda, která se z ní řine, vůbec k něčemu dobrá? Asi ne, odpověděla si fontána - vždyť já sama mám žízeň, a kdyby má voda alespoň za něco stála, jistě by dokázala nejprve utišit moji touhu. A jaký má smysl dávat vodu ostatním, když jí nemám dost ani sama pro sebe?
A při všech svých pochybách si nejprve ani nevšimla, že pramínek vody nezpíval již do takové výšky, začínal slábnout, až zmizel docela.
Ach, měla jsem asi pravdu, zachmuřila se fontána. K ničemu se nehodím, už ani vodu neumím dávat. Tak ať, půjdu spát, beztak mě není potřeba. Zatvrdila své mramorové srdce a přestala vnímat východy a západy slunce, nevěděla ani, že červenky nad její hlavou vyvedly ptáčata a s podzimem odletěly pryč z umírající zahrady. Břečťan bez vláhy uschl a dlaně jeho lístků se praskavě mnuly jedna o druhou. Ani lidé již nezavítali do zežloutlé zahrady, kterou ani jaro nedokázalo probudit.
Uplynulo mnoho let, když tu do zahrady přiletěl ptáček - stařičká červenka. Věděla, že se blíží její poslední podzim a že již nemá dost sil, aby se znovu dočkala jara. Chtěla tedy naposledy uvidět zahradu, kterou tolik milovala a ve které se sama narodila. Usedla na větev uschlého stromu a smutně se rozhlížela kolem - s poslední kapkou vody z fontány odešel i poslední záchvěv života z morušové zahrady. Červenka sklonila zobáček a po něm skanula jediná kapička slzy. Dopadla na dno fontány a zmizela beze stopy. Přesto však její dotek probudil fontánu z jejího vyhaslého spánku - uvědomila si dotek vody a vzpomněla si na doby, kdy voda z jejího nitra tryskala vzhůru a rozlévala se malými praménky k její patě. Zatoužila najednou, aby se ta doba vrátila a ona zase mohla rozdávat vodu všem, kdo ji potřebují. Ale nemohla - neznala záhadu, kterou voda přicházela do jejích žil a tryskala vzhůru - mohla jen dávat dál to, co jí bylo dáno - a čeho se svou nevírou vzdala. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla uschlé šlahouny břečťanu, moruše bez jediného plodu i opuštěná hnízda v náručích jejich větví. A pochopila, že neměla právo vzdát se života, který nepatřil jen jí. Poprvé ve svém životě cítila lítost, bolest i velikou pokoru. Nevěděla, zda může kámen plakat tak jako pták, ale uvnitř plakala celá. Mramor uvnitř ní praskl a z praskliny začala tryskat voda - nejprve slaná, stále však sladší a čistší. Vyplavovala nejprve uschlé listí ze dna fontány, poté ale již stékala po dávno zapomenutých cestičkách a roznášela život zaschlým trsům trávy, vsakovala se do rozpraskané země a probouzela mízu ve spících stromech.
Trvalo dlouho, než zahrada získala zpět všechnu svou krásu, svou vůni, zvuky a barvy, kterými se tak dávno pyšnila, ale další jaro již přivítala unavené poutníky plně rozkvetlá. A fontána byla šťastná - pochopila, jak mnoho může světu dát tím, že se s ním podělí o to nejlepší, co sama dostala, i když třeba nevidí, kam až její voda doputuje a nezná jméno poutníka, který si naplnil láhev její vodou. Věděla teď, že svou vlastní žízeň utiší jen darováním své vody jiným - teprve pak bude moci sama žít v krásné rozkvetlé zahradě namísto lhostejné pustiny.
Až někdy přijdeš do té zahrady a uvidíš ve stinném koutu stát mramorovou fontánu, vzpomeň si na tento příběh, než se napiješ její vody. Vzpomeň si, že nebýt malého ptáčka, fontána by ve své nevědomosti spala uprostřed mrtvé zahrady dodnes.
Princezna
Nový komentář
Komentáře
jiraka: Díky Já tam nechala svou skautskou přezdívku
Někdy člověk pochybuje, jestli to, co dělá, má smysl, když nevidí bezprostřední odezvu. Díky, Princezno.
to je fakt krásná metafora
Smutné a krásné , skoro jako od Andersena.
krásná pohádka