V bytě, který se nachází v blízkosti Église de la Sainte-Trinité, se dlouhá léta nebydlelo a pod silnou vrstvou prachu objevil přivolaný expert, kunsthistorik Olivier Choppin-Janvry hotové poklady. Mezi nimi nádherný portrét dámy v růžové mušelínové róbě. Kdo byla ona krásná žena na obraze?

Narodila se jako Mathilde Héloise Beaugiron, veřejnost ji však znala pod jménem Marthe de Florian (1864–1939). Patřila k prominentním pařížským kurtizánám. Její klientela se rekrutovala z vyšších společenských vrstev – z oblasti umění i politiky. K jejím štědrým zákazníkům patřil i Georges Clemenceau, který se o mnoho let později stal předsedou francouzské vlády, či jiný premiér Pierre Waldeck-Rousseau a dokonce i dva francouzští prezidenti Paul Deschanel a Gaston Doumergue! Velkou slabost měla i pro umělce, zejména malíře.

Nádherný portrét z roku 1888, kdy bylo Marthe de Florian 24 let

I když bývá v některých materiálech Marthe označována jako herečka, nejspíš opravdu provozovala nejstarší řemeslo, i když to byla dáma na úrovni. A začínala brzy! Už v osmnácti letech porodila své první dítě, chlapečka Henriho, který ale zemřel ve třech měsících. Otce na matrice neudala a jako své povolání uvedla švadlena. O necelé dva roky později přišel na svět druhý syn, jehož překvapivě také pojmenovala Henri. Ani u něj nepřiznala otcovství, ale spekuluje se, že by jeho otcem mohl být ženatý bankéř Auguste Albert Gaston Florian Mollard, jehož jméno de Florian začala Mathilde, která se mezitím přejmenovala na Marthe, později používat.

Hotovým pokladem tajemného bytu se ukázal právě onen nádherný portrét. Bylo zjištěno, že jeho autorem byl italský malíř 19.  a 20. století Giovanni Boldini. Maloval nádherně! Jeho doménou byly právě portréty, i když skvěle maloval i krajinky. Vysoce ceněný je například jeho portrét Giuseppa Verdiho v cylindru. Giovanni Boldini, rodák z Ferrary, měl velmi pestrý život. Když jeho umění začala být Itálie těsná, odjel do Londýna, kde okamžitě získal oblibu i lukrativní zakázky tamní společenské smetánky. Jeho pobyt se tam protáhl na pět let, protože měl pořád co dělat! V roce 1872 se natrvalo usadil v Paříži. Už od roku 1874 vystavoval s velkým úspěchem na prestižním pařížském Salonu, kam se lecjaké dílo, které by nelahodilo oku přísné poroty zkostnatělých akademiků, jen tak nedostalo!

Boldini si Paříž velice oblíbil a Paříž si oblíbila jeho! Ačkoli už dnes není až tak známý, patřil ve své době k nejmódnějším pařížským portrétistům. Byl typickým bohémem své doby - elegantně se oblékal, miloval dobré jídlo a vybranou společnost, v níž se objevoval se svými krásnými milenkami. Oženil se teprve v roce 1929, dva roky před svou smrtí, s třicetiletou novinářkou Emilií Cardonou.

Autoportrét malíře Giovanni Boldiniho, jednoho z obdivovatelů Marthe de Florian

Ale vraťme se k Marthe de Florian a jejímu luxusnímu apartmánu o celkové ploše 140 m2.  Nacházel se ve čtvrtém patře starobylého secesního domu. Jeho majitelka zde zemřela v roce 1939. V té době tu s ní žil i její syn Henri Beaugiron, který byl majitelem lékárny v téže ulici.
Tento byt  v roce 1939 zdědila majitelčina vnučka, Henriho dcera Solange Beaugiron (1919-2010). Ta už jako mladinká sedmnáctiletá dívka napsala pod pseudonymem Solange Beldo své první dílko Miss Mary. Když v roce 1940 obsadili Paříž nacisté, Solange uprchla na jih Francie do Saint- Alban-Auriolles v provincii Ardèche a do Paříže se už nikdy nevrátila – ani po smrti svého otce v roce 1966. Zřejmě teprve tehdy zůstal byt trvale neobydlen. Nikomu nebylo nic nápadné, protože Solange pravidelně platila nejen nájemné, ale i další poplatky s bytem spojené. Tedy až do své smrti v květnu 2010, kdy jí bylo úctyhodných 91 let.
Solange byt odkázala svým nic netušícím dědicům a teprve tehdy vyšly na světlo boží zajímavé okolnosti o životě její babičky. Nalezený portrét Marthe de Florian nebyl do té doby veřejnosti vůbec známý, nikdy nebyl nikde vystaven.
Totožnost krásné dámy, jakož i autorství malíře ale vyplynuly z dopisů od různých obdivovatelů i milenců, které byly v bytě nalezeny úhledně poskládány do balíčků převázaných barevnými stužkami. Další informace o obraze pak nalezli kunsthistorikové v knize z roku 1951, kde jeho existenci i rok 1888, kdy byl namalován, potvrzovala vdova po Boldinim Emilia Cardona.

A jaké byly další osudy tohoto krásného obrazu? Hned v roce 2010 šel do dražby s vyvolávací cenou 300 tisíc EUR. Díky deseti zájemcům, kteří mezi sebou svedli lítý boj, se cena nakonec vyšplhala na tři milióny EUR, což je rekordní částka za Boldiniho obraz…

Foto: Wikipedie, youtube.com

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama