Foto: Shutterstock
Zlom přišel už po porodu. Místo jednoho miminka se narodila dvojčata – dvě holčičky. Radost byla obrovská, stejně jako očekávání okolí. Lucie se do role maminky postupně dostala a během rodičovské všechno zvládala překvapivě dobře. Pomoc jí nabízela maminka i tchyně, ale většinou ji odmítala. Měla pocit, že to má pod kontrolou – stíhala nákupy, vaření i péči o děti. Byla unavená, ale zároveň spokojená a měla ze života radost. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se vrátila do práce.
Dnes pracuje na částečný úvazek, přesto má pocit, že nestíhá vůbec nic. Čtyřleté dcery vyžadují neustálou pozornost a energie jí po práci nezbývá. Partner se snaží zapojit, ale Lucie má pocit, že to nestačí. Místo odpočinku ji čeká další „směna“ doma – vaření, úklid, péče o děti. „Někdy mám chuť prostě zmizet. Sbalit si věci a na chvíli být úplně sama,“ přiznává. Tyhle myšlenky ji ale zároveň děsí a vyčítá si je.
Nejvíc ji vyčerpává pocit, že musí navenek působit, že všechno zvládá. „Večer si často vlezu do vany a brečím. Těšila jsem se na rodinu, ale netušila jsem, jak náročné to bude. Být mámou, partnerkou a ještě držet domácnost pohromadě je někdy nad moje síly,“ říká otevřeně. Když se jednou pokusila svěřit jiným matkám, měla strach z odsouzení. „Upřímně, kdybych věděla, co mě čeká, asi bych se nad tím rozhodnutím ještě víc zamyslela,“ dodává.
K článku se vyjádřila psycholožka PhDr. Alena Novotná:
Příběh Lucie velmi přesně vystihuje fenomén tzv. rodičovského vyčerpání, který je u matek malých dětí poměrně častý, ale zároveň málo otevřeně sdílený. „Společnost na ženy klade vysoké nároky – očekává se, že budou pečující matky, fungující partnerky, zvládnou domácnost i práci, a ideálně s úsměvem. Pokud se tyto role nahromadí bez dostatečné podpory a odpočinku, dochází k psychickému i fyzickému vyčerpání,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Alena Novotná. Pocity selhání, únava nebo myšlenky na útěk přitom nejsou známkou špatného mateřství, ale signálem, že člověk dlouhodobě překračuje své kapacity.
Důležitým faktorem v Luciině případě je také tlak na „dokonalost“ a obava z odsouzení. Mnoho žen má pocit, že o náročnosti mateřství se nemluví dost otevřeně, což vede k izolaci a studu své pocity sdílet. „Když žena nemá prostor být autentická a přiznat si, že něco nezvládá, napětí se jen prohlubuje. Přitom právě sdílení a přijetí podpory jsou klíčové pro zvládání této životní fáze,“ doplňuje odbornice.
Z hlediska řešení je zásadní začít situaci aktivně měnit – ať už jde o větší zapojení partnera, přijetí pomoci od rodiny, nebo úpravu pracovního tempa. Stejně důležité je vědomě si vytvářet prostor pro odpočinek bez pocitu viny. Pokud vyčerpání přetrvává, je na místě obrátit se na odborníka. „Nejde o slabost, ale o prevenci vážnějších psychických potíží. Včasná pomoc může výrazně ulevit a pomoci nastavit udržitelnější fungování celé rodiny,“ uzavírá PhDr. Alena Novotná.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Eh?
lucie odmítla pomoc, pomoc manžela prý "nestačí"?
Co konkrétně tedy manželovi dovolí dělat?
Babičky nesmí pomoct, takže počítám, že manžela taky k ničemu pořádně nepustí, dělá ze sebe chudinku a teď nestíhá. Má co chtěla. Netřeba takovou litovat.
Dá rozum, že to, na co předtím měla celý den, se po nástupu do práce zvládnout nedá. Logicky z toho vyplývá, že by si s manželem měli nově zavést jiný režim i doma. Někdo bude vařit, druhý uklízet atd., aby ještě zbyl volnější večer. Štvát se za dokonalostí se vymstí.