Drogy si je omotaly kolem prstu už v dětství. Co s nimi bude dál, neví ani oni sami. Přinášíme vám příběh jedné z nich.
„Když si šlehnete, ocitnete se v nádherném nebi. Je to něco nepopsatelně krásného. Smějete se a stále opakujete – já vás všechny strašně miluju. Pak se proberete a zjistíte, že vás kamarádi okradli,“ říká 16letá Jitka.
Sedí v teplácích na strohé židli s nenápadnou cedulkou Dětské a dorostové detoxikační centrum - Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Před týdnem ji sem přivezla matka, další den odjíždí do terapeutické komunity Střediska pro mládež Cesta v Řevnicích. Jitka měla všechno. Úplnou rodinu, komfort, starostlivé rodiče, peníze a dokonce vlastní byt.
S drogou opravdu žiju
Jitka přestat fetovat nechce. „Jakmile mě pustí, vracím se zpátky k partě a smažím dál. Vím, že je to špatný, vyhodili mě už kvůli tomu ze střední pedagogické školy, táta mě odepsal a máma je na prášcích. Pokud toho nenechám, chce mi sebrat klíče od bytu, abych ho nemohla vykrást, ale nemůžu si pomoct. Hrozně mě to baví. Jsem ze všech nejmladší a ostatní se o mě starají. Bydlíme ve starý vile, která patří jednomu člověku z party, kterej taky bere. Už všechno prodal, zbývají holý zdi, ale to mně nevadí. Když jsme sjetý, chodíme hrát automaty a jen tak se poflakujeme. Je u toho sranda, tady cítím, že opravdu žiju,“ vypráví Jitka, která se k pervitinu dostala na diskotéce ve 14 letech. „Poprvé jsem si píchnout hrozně bála. Šňupala jsem nebo polykala, ale z toho mě pořád bolela sliznice v nose a žaludek. Taky účinek drogy je po píchnutí úplně jiný. Silnější a rychlejší. Kámoška u mě seděla a píchla si přede mnou, aby mně dodala odvahy. Když jsem viděla, že se jí nic nestalo, tak jsem do toho šla taky.“
Sounáležitost a respekt
Jitka dokáže přemýšlet maximálně pár týdnů dopředu. Co bude za rok, za pět, za deset? „To mi je jedno. Žít se má přítomností, minulost ani budoucnost mě nezajímá. Nějak to dopadne. Třeba umřu, no. Vůbec mě to neděsí. Hlavně chci zase prožívat tu sounáležitost s partou. Pocit, že někam aktivně patříte, lidé vás berou a projevují vám respekt, je prostě nááádhernýýýý,“ argumentuje na svou obranu.
Okrádat se je normální
V partě má také svého kluka – feťáka, jako je ona. Prý se strašně milují a jí se moc, moc stýská. V komunitě mají svůj koutek s matrací a dvěma spacáky, v dalších rozích místností spí zase jiné páry. Jitka tvrdí, že lepší lidi nikde nenajdete. Problém ale je, že těmhle skvělým kámošům nemůžete věřit ani nos mezi očima. „Mezi narkomany je to ale normální, já se na ně za to nezlobím. Všichni lžou a podvádí, ale je to proto, že droga je pro všechny otázkou života a smrti. Stačí mít v kapse pár korun a ráno je tam už nenajdete. Když jsem donesla z domova foťák, že ho druhý den střelím v hospodě, za pár hodin byl pryč. Ukradl mi ho můj kluk, prodal ho a péčko si koupil jen sám pro sebe. No co, mně to vůbec nevadí. Je to prostě mezi námi normální,“ s rozzářeným obličejem plným nostalgických vzpomínek mě poučuje Jitka.
Je mi jí strašně líto a vím, že jí není pomoci. Je úplně mimo, nedokážu její postoj pochopit, prostě úplně vygumovaný mimozemšťan. Zoufalost, beznaděj… Být jejím rodičem, tak jdu skočit z mostu. Kde se stala chyba?
Další díl o dětských feťácích vám přineseme za pár dní.
Znáte rodinu, kde se potýkají s drogami?
Nový komentář
Komentáře
Šílený příběh, ale vina není podle mě na ničí straně, už vůbec ne na straně rodičů. Někde prostě vznikl ten prvotní impuls si to JEN zkusit. Pochroumané nebo spíše vůbec žádné žebříčky hodnot, vždyť je to ještě dítě a svým způsobem si hraje. Ovšem s životem vlastním i blízkých. Měla jsem kamaráda, který mimo jiné fetoval, taky vyráběl výbušniny, čímž si přivodil amputaci 3 prstů na ruce. Už nežije, umřel ve svých 24 letech. Od švagra neteř 18-ti letá,drogy se svým přítelem dokonce vyráběli, brala i v těhotenství byla jako troska, vážila sotva 50kg. Přítel je v kriminále a ona se tak nějak protlouká s miminem, nevím jestli ještě bere, ale myslím si, že ano. A mohla bxch uvést dalších 10 případů ze svého okolí o dětech, které berou tvrdí drogy. Jen doufám, že má dcera se tomuto svinstvu vyhne. Nechtěla bych zažít jako rodič tu beznaděj.
Eva_Fl — #34 Radši bych byla ten teoretik.
Dante Alighieri — #33 zase..... Jo. Dusledek.

Oli, ja vim, ze ty vis.
magdulali — #23 Hm, na tohle pozor. Máma si o mně tři a půl roku myslela, že to já s nikým ve třídě nekamarádím, ale opak byl pravdou - oni nekamarádili se mnou a ještě navíc mě šikanovali. Když jsem jednou přišla domů poplivaná, teprve jí to došlo.
Tvoje dcera vůbec nemusí být samotářka!
Pro všechny: Bývalá přítelkyně mého bratra spadla do drog proto, že její máma potřebovala v noci klid na milence a posílala 12letou dceru s pětistovkou do nočních ulic.
Eva_Fl — #31 danca79 — #28 Psychický stav je to, proč si poprvé šlehli. Přesně! Ale jak se do něj dostali?
To dítě hlavně potřebuje onu lásku cítit.
Moji rodice si taky mysleli, ze mi dali vsechno. Velky hovno mi dali. Ja jsem potrebovala jen lasku.
A odsoudit, odplivnout si, hodit sutrem - to je tak lehky...
Kolik z vas chlasta? Kolik vasich manzelu ( synu, dcer, rodicu, strejdu apod. ) pije? Alkohol je tvrda droga.
Proc ti lidi piji?
Proc lidi fetuji?
Dusledek. Ne pricina. Neco bylo ( a mozna je ) spatne. Je to strasne tezky. Tohle neni na 1 clanek a 1 debatu.
Teda abych to videla jako 100% chybu rodicu to fakt nikdy. Ja i bracha jsme meli vicemene stejnou vychovu, a jsme uplne jini. On v puberte vysiloval, kdo vi kde se tahal po nocich a kdo vi kde co krom alkoholy zkusil, tutove i nejaky drogy....ja kdyz videla jak se rodice strachuji tak jsem byla ta hodna protoze aby to meli nadvakrat jsem nechtela. Kdybych byla trochu jina, tak by mi to bylo fuk, dokazu byt rebel, ale proste mi to na rozdil od brachy svedomi nedovolilo....Fakt je to o osobnosti, osobnich slabostech, kamaradech. Jasne, rodina mozna roli hraje, ale rozhodne ne az takovou jak si nekteri a nektere mysli...Spousta fetaku ma nerozpoznane deprese, maniodepresivni psychozu a dalsi zalezitosti...nekteri si to rozjeli prave drogou, nicmene psychicky stav byl ten zasadni duvod proc si poprve slehli...
"Jakmile mě pustí, vracím se zpátky k partě a smažím dál." Škoda peněz, které by mohly jít na léčbu někoho, kdo ji potřebuje a ocení
Tahle smažka spíš potřebuje pomoc střediska výchovné péče nebo výchovňák s detoxem.
wich — #24 mindulinka — #22 Ne že bych to přímo na rodiče sváděla, ale vidím v jejich chování k dítěti příčinu, že se dítě nechá zviklat a nakecat si kamarády, aby něco zkusilo. Když mu doma řeknou, že je blbej a neumí se naučit ani pár vzorců a ono mermomocí je chce přesvědčit, že blbé není, lehce uvěří kamarádovi radu, ať si "dá" a učení půjde samo a všechno bude sranda, což zpočátku je.
Já bych to na rodiče nesváděla. Ano despotičtí rodiče, anebo ti, kteří den co den prochlastávají soc. dávky v hospodě a na děti kašlou, tak mají zjevně vinu zásadní. Ale mnohdy to opravdu není chybou výchovy.
Ne, nepoznala jsem rodinu, kde by byly tyto problémy. Mám dceru, moc se s nikým nekamarádí, je to samotář, které je 16 let a začala dojíždět na střední školu, myslím si, že ji vychovávám dobře, ale stačí aby ji někdo oslovil, že ji vezmou do party a ona třeba bude chtít, nevím, a udělá vše pro to , aby ji tam vzali. Nikdy nemůžete říkat NIKDY !!!!!! Jen doufat, že vám se toto vyhne.
Blbost svádět vše na rodiče a školu.
OlgaMarie — #18 Já bych to nesváděla jen na rodiče a jejich výchovu. Nikdo nikdy přeci nemůže tvrdit: moje děti nefetovaly, protože jsme je dobře vychovali. Možná to je někdy jen štěstí, že se vyhnuli člověku, partě, který-á by je k drogám stáhnul. Já se snažím synům věnovat jak nejvíc to jde. Snažím se jim vštěpovatá určitě zásady, chtěla bych, aby si našli koníček, který by je bavi a vůbec nemusí studovat vysokou školu. Pokud je bude bavit učení - tak ať se vyučí. Ale stále nemám nikde zajištěno,že se jednou v pubertě drogám vyhnou - doufám, že díky sportu a srovnané hlavě - se jim vyhnou. Ale to můžu jen doufat a dělat maximum proto, aby to kluci měli v hlavě srovnané.
átéčko — #19 To bylo pro Olgu Marii.
átéčko — #19 Takovéhle teoretiky mám fakt ráda. Když vůbec nevíte, o čem mluvíte, tak radši mlčte.
OlgaMarie — #18 Já bych dítě z domu nevyhodila. I závislost je nemoc.
Juana — #16 Rodiče nějak ve výchově selhali, nedokázali být pro onu dívku tou nejvyšší autoritou, nerespektovali její individualitu a zřejmě se s ní moc ani mimo mentorování a kázání o tom, jakou by ji chtěli mít, nebavili. Holčina je mladinká, potřebuje po léčebně pevný bod ve vesmíru a rodiče by měli navštěvovat terapeuta, aby jí návrat domů usnadnili. Protože není plnoletá, mají šanci. Na hubu do knajpy snad nechat padnout dospělého. To dítě teď válčí samo se sebou, že mimo party ji nemá nikdo rád. Máma žere prášky a otupí se, místo aby přemýšlela jak dál. Tady se musí uvažovat střízlivě a racionálně. Neteř byla na heroinu a nejvíc, jak sama přiznává, ji pomohlo, že ji máma vzala po léčebně domů.
Upřímně, perníkáře nesnáším - na dojezdu smrdí jako týden nošené silonky smíchané s chemičkou
Co se slečny z článku týče... Možná mne ukamenujete a označíte za Herodesku, ale pro mě je to jako s většinou těchhle děcek na drogách - nevděk vládne světem. Rodiče se můžou přetrhnout, snaží se dát dítěti první poslední a rozmazlenec, který neví co by, se fláká s partou. Takových jsem už viděla
Tohle nejsou ti chudáci, pro které je závislost na drogách, alkoholu, jídle atp. důsledkem životní krize 