První zkouška na Irenu čekala hned po porodu. Místo jednoho potomka totiž porodila rovnou dvojčata, chlapečka a holčičku. Byla nadšená, stejně jako celá rodina. Chvíli trvalo, než se se dvěma dětmi sžila, ale na mateřské dovolené víceméně vše zvládala. Pomoc Ireně přislíbila matka i tchyně, jejich služby však nevyužila. Nebyl důvod. Zvládala dojít nakoupit, postarat se o děti, uvařit oběd i večeři. Uměla si oproti momentální situaci vše zorganizovat. Neměla pocit, že by selhávala. Život ji bavil. Uměla se radovat. Změna přišla s nástupem do zaměstnání.

Irena má zkrácený pracovní úvazek, i přesto pociťuje, že nic nestíhá, nezvládá. Tříletá dvojčata jí dávají zabrat, nemá chuť ani náladu starat se po práci o děti, navíc doma uklidit a uvařit. Manžel se snaží pomáhat, podle Ireny to nemá žádný efekt. Sice má od ratolestí na pár minut klid, jenže nejraději by si lehla a spala, což nejde. Musí se postarat o domácnost a tři hladové krky.

„Bude to znít hrozně, ale občas mám chuť sbalit si všechny věci a odjet na hodně dlouho někam pryč,“ svěřuje se Irena. Své pocity si vyčítá. Ráda by byla zase tou ženou plnou elánu, sršící vtipem, kterou bývala. „Jsem vnitřně totálně vyčerpaná. Po večerech ve vaně brečím. Na rodinný život jsem se těšila, ale netušila jsem, jak unavující bude být matkou, manželkou a hospodyní. Neustále se přetvařovat, jak je vše krásné, úžasné, vše zvládám na jedničku, mě taky unavuje. Jednou jsem se na hřišti svěřila, jak jsem z dvojčat hotová. Bála jsem se, že mě ostatní matky ukamenují. Upřímně, kdybych věděla, jaký život mě čeká, asi bych si vše ještě jednou, důkladně promyslela.“

Nenechte si ujít:

Reklama