„Lukáš vlastně nikdy nebyl ani můj typ, ani jsem nebyla od začátku zabouchnutá až po uši. Tak nějak jsem si zvykla a začala ho mít ráda. Tehdy jsem totiž byla už celkem dlouho sama a tohle randění mi vlastně přišlo fajn,“ vzpomíná Barbora.
„Dost lidí nechápalo, proč s Lukášem jsem. Prý se k sobě absolutně nehodíme a asi mají pravdu. Opravdu nejsme takový ten vyladěný páreček, jenže já se s ním mám dobře. Pečuje o mne, je finančně zajištěný, takže mě i pěkně občas rozmazluje, máme krásný byt... Všechno by bylo vlastně dokonalé, jen kdyby nežárlil...“
Barbora se nám svěřila s tím, že Lukášova žárlivost je až chorobná a občas dosahuje extrémů. „V našem vztahu není běžné hned několik věcí, respektive platící jen a jen pro mě – chodit do společnosti sama a bez Lukášova doprovodu, mluvit nebo se kamarádit s jinými muži, jezdit bez něj na dovolenou nebo mít tajná hesla nebo kódy do telefonu, počítače nebo třeba na sociální sítě,“ vyjmenovává Bára a pokračuje ve svém vyprávění: „Za náš vztah jsem byla opravdu sama jen dvakrát. Jednou se svou mámou a sestrou, přičemž Lukáš seděl na druhém konci baru. Podruhé jsem vyrazila velmi spontánně a na tajňačku jeden večer, kdy nebyl doma. V obou případech to byl takový stres, že se o další sólo akce nepokouším. Přetrhla jsem veškeré vazby a přátelství se spolužáky z vysoké, a pokud už nějakého kluka v životě mám, v telefonu ho mám uloženého pod ženským jménem. Na dovolené jsem jezdila vždy se svou mámou nebo partou kámošek, i tyto aktivity jsem stopnula, a to ve chvíli, kdy se zničehonic Lukáš objevil na chorvatské pláži, kdy jsem se s mamkou opalovala. Zkazit jednu dovolenou je ještě ok, zkazit jich hned několik, to už bylo na mé spolucestovatelky moc...“
Proč je tedy Bára stále s Lukášem a čelí jeho chorobné žárlivosti? Na to tak úplně odpovědět neuměla. Prý se bojí toho, že by zůstala sama. Prý věří tomu, že se to zlepší, pokud nebude dávat důvody k tomu, aby žárlil a aby se pak hádali. A prý už ve třiceti nechce hledat novou známost. „Náš vztah mě v mnoha ohledech dohnal do úzkých a opravdu dělám i jistá opatření, abych se vyhnula jakémukoliv konfliktu, ale rozcházet se s ním nechci, vždyť by mě jinak na rukou nosil!“
Také si přečtěte:
- „Nikdy nevím, koho mi manžel do postele přivede," vypráví Lenka
- Nehoda, smrt nebo závislost. I toto jsou věci, které vztah umí stmelit
- Toužila jsem hlavně po pravé lásce... Ženy!
Nový komentář
Komentáře
Žárlivec zůstane žárlivcem..
To nemůže dopadnout dobře.
Pokud si myslí, že se to zlepší, tak je naivní.
Dodatek - už to, že by si někdo ode mě dovolil chtít jakékoli heslo k čemukoli, by mi stačilo k odeslání dotyčného někam, kde slunce nesvítí. Zkazit mi dovolenou, utopím ho.
Několik možností:
1. nedělat nic a tiše tohle trpět, a naivně si myslet, že to nebude horší. Bude. A o hodně.
2. rázným způsobem dát najevo, že stačilo, a od teď se Barbora už nenechá omezovat, a chlapec ať se s tím srovná, jak umí
3. nůž na krk - obdoba bodu dvě, ale v ultimativní podobě - buď se bude pán léčit z chorobné žárlivosti, nebo se rozejdou
4. nebabrat se s ním a rozejít se rovnou. K tomu se přikláním, neb nevěřím tomu, že by se s žárlivcem dalo něco rozumného udělat, aby žárlil méně.
přehnaná žárlivost nedopadne nikdy dobře,
Ten chlap není normální a doporučovala bych co nejrychleji odejít, nebo paní může zkusit ženskou věznici, tam bude mít podobné podmínky k životu.