„S Mirkem jsme měli dva roky vztah na dálku. Bydleli jsme od sebe totiž 200 kilometrů a vzhledem k jeho pracovnímu vytížení, jsme se vídali hlavně o víkendech. Když jsem dokončila školu, dohodli jsme se, že budeme bydlet společně. A protože Mirek měl dobrou práci, opustila jsem rodné město a odstěhovala se za ním,“ popisuje Adéla, jak to všechno začalo.

Přechod do velkoměsta

Adéla, která byla celý život zvyklá na maloměsto, kde se znal každý s každým, se najednou ocitla ve velkém městě, kde neznala kromě Mirka a jeho rodiny vůbec nikoho. Měla za sebou vyšší odbornou školu a začala pracovat jako zubní instrumentářka.  

Tím, že nikoho neznala a Mirek měl pořád hodně práce, zůstávala Adéla často sama. Většinou chodila jen do práce a z práce. Doma četla knížky a čekala, až přijde i Mirek. „Vždycky jsem byla hodně introvertní. Špatně se seznamuju a ve společnosti více lidí se cítím nesvá, jsem takový domácí typ, co se stará o teplo rodinného krbu, ale na dobrodružství moc nejsem. Mirkovi to nevadilo, naopak byl rád, že když přijde z práce, má navařeno, naklizeno a může si oddychnout,“ líčí Adéla.

Partner jako středobod vesmíru

Adéla byla daleko od rodiny, a proto se středobodem jejího vesmíru stal přítel Mirek. Jenže její láska jim zanedlouho začala komplikovat život. „Z práce jsem chodila celkem brzy domů, takže jsem potom z nudy Mirkovi často psala sms. Vyzvídala jsem, jak se má, co dělá a kdy už se mi vrátí domů. No, a když mi delší dobu neodpovídal, psala jsem další a další. A nezůstalo jen u zpráv, pravidelně jsem mu i volala. Mirek to ze začátku snášel. Podle mě si myslel, že je to jen přechodné období, než si najdu nové přátele a koníčky. Jenže to neustávalo, ale naopak se situace stupňovala,“ vypráví Adéla.

Adéla veškerý svůj život přizpůsobila Mirkovi. Ten byl nejprve spokojený, ale brzy to začalo překračovat únosnou mez, a mezi partnery to začalo skřípat.

Stíhání přes telefon

„Přistihla jsem se, že všechna rozhodnutí nechávám na partnerovi, kam půjdeme, co budeme dělat, na jaký film se budeme dívat... Když si chtěl jednou za čas vyrazit s kamarády, přemlouvala jsem ho, aby zůstal raději se mnou doma, a stejně jsem mu pak během večera napsala několik zpráv. Dokonce jsem mu posílala i fotky, jak na něj čekám. To se samozřejmě nedalo vydržet věčně. Mirkovi došla trpělivost a hrozně jsme se pohádali. Vyčetl mi, že na něm hodně visím a že bych se sebou měla něco dělat, jinak se zblázníme oba,“ pokračuje Adéla ve vyprávění.

Po daném výstupu se Adéla lekla, že by mohla o Mirka přijít. Snaží se tedy tolik na něj netlačit, nechat mu víc prostoru a občas také vyrazit někam ven bez něj. „Konečně jsem přijala pozvání kolegyně, co mě už delší dobu zvala na kafe, a bylo to fajn. V minulosti jsem si vždycky našla nějakou výmluvu,“ uzavírá své vyprávění s tím, že pravidelné sms zprávy si pořád nemůže odpustit. 

Máme pro vás i další zajímavé příběhy:

Reklama