Bylo mi něco přes dvacet, končila mi mateřská a měla jsem nastoupit do práce (ano ano, byla jsem velmi mladá matka:)) Do jaké, to byla otázka, v předchozím zaměstnání jsem byla jen do mateřské na dobu určitou a se svým ekonomickým vzděláním jsem měla tehdy dost široké možnosti. Ale jako z udělání - nebylo nic vhodného. Četla jsem inzeráty, ptala se známých - nikde nic. Až zasáhl můj manžel, který byl tou dobou sám v dost vlivné pozici, a bez mého vědomí mi sjednal pohovor u opravdu velikého zvířete. Předesílám, že jakákoliv protekce se mi odmalinka nadmíru protiví, doma jsem proto po informaci, co muž spískal, dělala cirkus a ječela, že nikam nejdu, ale když mi polovička dala rázně na srozuměnou, že takové příležitosti se neodmítají, povolila jsem. A připravovala se na den D.
Jsem ostýchavá, ve velké společnosti se moc necítím, tak jsem s blížící se hodinou pohovoru cítila mravenčení v břiše a těžknoucí nohy. Zvlášť, když mi manžel důrazně kladl na srdce, jak se tam mám chovat, co říkat a neříkat, a tím mě deptal stále víc. Nedalo se nic dělat, slušně jsem se oblékla a vyrazila do jámy lvové. Pan šéf, s titulem před i za jménem, mě laskavě přijal, a já byla tak ztrémovaná neznámým honosným prostředím i pomyšlením na jeho vysokou funkci, že jsem ztratila řeč - já, normálně dost ukecaná! Za každou cenu jsem se křečovitě snažila neudělat chybu a nemyslila jsem na nic jiného. Zatím se celkem dařilo.
Ale zákon schválnosti zafungoval a zasadil mi podpásovku - v okamžiku, kdy došlo na „neformální" rozhovor o koníčcích, rodinném prostředí atd., jsem položila nejpitomější otázku svého života: „A jak se jmenuje vaše paní?" - podotýkám, že střední školou jsem prošla bez problémů a u maturitní komise mě přesvědčovali, ať rozhodně pokračuju ve studiu na VŠ!
Krve by se ve mně nedořezal, protože jsem přece jen nebyla v takových mrákotách, abych si svůj trapas hned neuvědomila. Měla jsem asi velkou kliku, že pan Velké zvíře myslil rozhodně na něco jiného a něco si čmrkal do zápisníčku, takže snad ani nepostřehl ten nehorázný dotaz, a když zvedl oči, debatoval na jiné téma. Pohovor dopadl přesně tak, jak jsem si myslila, že dopadne: i když bych, jak jsem zjistila později, nastoupit mohla (asi to opravdu neslyšel:)), radši jsem šla pracovat jinam - tam, kde sice nebyla VIP honorace, ale zato tam byla zajímavější a samostatnější práce. Ale tu situaci, kterou jsem musela prožít na přepychovém koberečku, bych nepřála ani svému největšímu nepříteli.:)
Gerda
Milá Gerdo,
pan Velké zvíře byl asi rozený diplomat a vaši otázku záměrně přeslechl. Zřejmě jste se mu líbila (myslím pracovně)
Nový komentář
Komentáře
no to jste na mě všichni hodní, když tvrdíte, že to trapas nebyl, já jsem byla tehdy zralá na koronární jednotku - dnes už jsem otrkaná, tak bych to asi jednak neřekla, a když už, rozhodně bych to tak neprožívala. Dnes je všecko jinak, ale tehdy, tehdy jsem byla opravdu velké tele, které, sic po mateřské, se teprve začínalo rozkoukávat. Uznejte, tři roky jenom doma a najednou....přepychová pracovna se Zvířetem!
Ja jsem cekala, ze Gerda zverejni jmeno te osoby a vyjde najevo, ze je to znamy homosexual. Jinak mi taky neprijde na otazce nic divneho, i kdyz Cesi jsou konzervativni a krestnimi jmeny se neoslovuji, kdyz to nejsou zrovna pratele.
Mně to taky jako trapas nepřipadá.
Já si myslím, že trapas je ta otázka sama o sobě. No uznejte, a)o jí má bejt co do toho, jak se jmenuje jeho paní, a b) nedejbože, kdyby to byl homosexuál
tak to jsem nějak nepochopila.......
Četla jsem to furt dokola, hledala jsem, kde došlo k tomu trapasu
Teď jsem si oddychla, že na tom nejsem sama. Prostě k žádný tragédii nedošlo.
mně to taky nepřijde jako trapas, pochopila jsem, že se ptáš na křestní jméno jeho paní
Florencie: jestli myslíš tu mou osudnou větu, tak se zamysli: jdu k určité osobě, která má jméno na dveřích a zeptám se, jak se jmenuje jeho choť. Jak asi?!
co je na té větě divného
Nechápu.
Asi to byla fakt džentlas a dělal, že nic neslyšel. A jestli to opravdu přeslechl, tak to byla přímo klika.
dana.svobodova: ale vůbec ne, jde přece o trošku té srandy
gerda. doufám, že vám nevadí, že jsem titulek vašeho příspěvku trochu nafoukla.
Krásné,zlatý trapas s ostudou dohromady
Nechtěla bych být ve tvé kůži,to mi věř
tomu se neříká trapas...
Vivian: ono to vyšlo skoro nastejno - ostuda to byla taky
já taky myslela na
Vivian: já taky
A já podle nadpisu myslela, že ti uklouzlo něco úplně jinýho