Milé ženy-in,
sešla se mi dvě témata. Minulé o kouření a dnešní o lži.
Jak spolu souvisí?
Britská skupina na ochranu kuřáků protestuje proti diskriminaci při ucházení o práci.
Pokud vás nepřijmou kvůli kouření do práce, není to podle evropské komise diskriminace.
Ochránci kuřáků proto radí: ,,Při pracovním pohovoru doporučujeme lhát. Když jste společenský kuřák, který si zapálí cigaretu večer v baru, pak by se to vašeho zaměstnavatele nemělo týkat."
Je to milosrdná lež, nebo podvod?
Asi záleží na tom, jak svou kuřáckou vášeň dokážete držet na uzdě.
Jak to vidíte vy?
Reklama
Nový komentář
Komentáře
no je fakt ze u nas ve firme neni ani jeden kurak asi neco na tom bude
stejně je to blbost co je komu do toho, jestli kouřím, nebo ne? to se rovnou můžou začít ptát, jestli žijete pohlavním životem!!!! - protože by jste třeba mohli chodit unavení do práce ----- přece když v praci nekouřím, tak je to jen a jen moje věc ---no nebo že by jim šlo o naše zdraví?
Pokud nebude kouřit v práci, je to jeho věc.
Myslím, že když si někdo zapálí cigaretu v baru, tak to zaměstnavateli může být šumafuk. Proto bych v tomto případě lež pokládala za milosrdnou.
Luminar001: Možná bys měla číst ty články až do poslední věty
a chodit kouřit ven je sice řešení, ale pro zaměstnavatele ne ideální - sem dělala v jedné velké internetové cestovce a zaměstnanci se trousili každou chvíli ven na jednu
Také nekouřim ale v praci nebyla kuřacka mistnost a tam vědšina kouřila a strašně mi to vadilo.
Tolerovala jsem to a radše mezi ně nešla 
já jsem seděla v kanceláři se 6 kuřáky a jsem nekuřačka, to bylo strašný. I když jsme byli a jsme veliký kamarádi, prostě mi to moc vadilo a tak se jim zřídila kuřárna a je klid. Nikomu z nich to nevadilo, alespoň se prý dostali z kanceláře.
pokud kuřák nekouří na pracovišti, je to diskriminace
jsem celkem tolerantní odnaučená nekuřačka, ale sedět v kanceláři s kuřačkou nebo kuřákem by mně vadilo, pokud vím, řeší se to tzv. kuřárnami nebo si zkrátka kuřák musí o přestávce jít zapálit ven
Mně se nynější šéf ptal a upozorňoval na to, že jsou tu všichni nekuřáci a je fakt, že ty moje dvě cigaretky měsíčně (po kterých je mi stejně šoufl
) ho zajímat nemusejí 
Ťapina: ani mě se nikdy nikdo neptal. Teď jsem ve firmě, kde je prostě a striktně nekuřácké prostředí. Kdo musí, tak ven z baráku, na chodník, a aby nebyly vajgly před vchodem, je na plotě připevněn erární popelník.
Nekouřím a ani dlouho k žádnému pohovoru nepůjdu, tak to nemusím řešit!
Když nad tím tak přemýšlím, v životě se mě na pohovoru nikdo nezeptal, jestli kouřím. Zaměstnavatel si stanoví kuřácké nebo nekuřácké prostředí (popř. s kuřárnou či bez) a může mu být ukradené, jestli najímá kuřáka nebo nekuřáka, ne? Prostě jsou dané podmínky a ty se budou dodržovat.
Silný kuřák se asi nebude ucházet o místo na nekuřáckém pracovišti, a u pohovoru by se mělo řešit jenom to, co souvisí nějak s prací. Zaměstnavatele určitě nezajímá že si zapalíte večer doma 2 cigarety.
Jsem nekuřačka a tak lhát nemusím. Jinak podle mě záleží na tom, zda je kouření opravdu jen příležitostné.
To není přece žádné lhaní, když kouřím jenom příležitostně a ne v zaměstnání, tak jsem pro zaměstnavatele samozřejmě nekuřák.
nekouřím a nikdy jsem nekouřila, takže s tímto tedy nemám problém. Ale je fakt, že kuřáci mi velmi vadí a zakouřenému prostředí se snažím co možná vyhnout