Při hubnutí je klíčová psychika a ženy na sebe nesmí tlačit. Hubnou totiž jinak než muži, říká nutriční poradkyně

Foto se souhlasem Zuzany Douchové

Leden i únor jsou pryč. Řada lidí dost možná polevuje ve svých lednových předsevzetích. Co byste jim poradila?
Že jsou skvělí, že to vydrželi až do konce února! Většina lidí totiž poleví už v lednu. Příčinou ale nebývá nedostatek vůle nebo disciplíny, ale spíše nevhodně zvolená dieta, příliš striktní režim, který je v běžném životě neudržitelný. Nebo nás doběhne běžná únava. Proto své klientky učím, aby změny dělaly raději postupně, po malých krůčcích a začínaly vždy tam, kde to jde. Neměly na sebe příliš vysoké nároky, nesnažily se změnit celý život najednou a umět všechno hned a perfektně. Protože to, že nám něco nejde, neznamená, že jsme špatní, neschopní, že jsme selhali a máme to vzdát! Znamená to, že jsme se to ještě nenaučili nebo nám to ukazuje, že máme změnit směr a zkusit to jinak. Pokud si například nastavíme příliš striktní režim, tak je jasné, že to dlouho nevydržíme a je třeba trochu ubrat a zvolnit. Pokud nám opadává motivace, je to naprosto normální a není třeba nic ukončovat, ale třeba si na chvíli jen odpočinout a hledat jiné způsoby, jak se motivovat. Buď za vším budeme hledat své chyby a nedokonalosti, nebo budeme hledat způsoby, jak se podpořit, motivovat a jít dál.

Takže se dá říct, že správné nastavení mysli je u hubnutí klíčové?
Psychika je určitě naprosto klíčová. Teoreticky totiž většinou všichni víme, co máme jíst, jak se hýbat, co pro hubnutí dělat či nedělat, ale uvést to všechno do praxe je hlavně o naší psychice. O tom, jaké máme naučené vzorce chování, o tom, jak smýšlíme o sobě, svém těle, o tom, jaké máme v životě nastavené priority, jakou máme motivaci, jak pracujeme se stresem, emocemi, apod. Je toho spoustu, ale ze všeho nejdůležitější je mít hezký a zdravý vztah sám k sobě. Od toho se vše ostatní odvíjí.

Je pravda, že člověk často zhubne, když to přestane řešit a soustředí se na něco jiného?
Ano i ne. Záleží na tom, na co se člověk začne soustředit. Ale asi jako u všeho, když se na něco příliš soustředíme, příliš to všechno řešíme a lpíme na výsledku, tak tím bráníme změnám, které se dějí hlavně v momentech, kdy se uklidníme, uvolníme, zaměříme se na něco příjemného v životě a netlačíme na sebe. A tohle platí zvlášť pro ženské hubnutí, které je jiné než u mužů. Nám tlačení na výkon opravdu při hubnutí nefunguje. Vytváří v nás totiž chronický stres. A to je nepřítel hubnutí číslo jedna. Pro ženy jsem vytvořila přímo online kurz Ženské hubnutí, kde se pod mým vedením tři měsíce učí hubnout ženským způsobem, zdravě, přirozeně, bez diet, přehnaného výkonu a stresu.

Vy sama jste s váhou někdy bojovala?
Moje cesta byla hodně dlouhá a trnitá. S váhou jsem bojovala už od dětství, zažila jsem drsnou šikanu kvůli kilům navíc, pubertu a dospívaní jsem neustále buď extrémně hubla, nebo přibírala. Své tělo jsem mučila všemi možnými dietami, náročným cvičením i přejídáním. Až jsem z toho psychicky i fyzicky onemocněla a z uzdravení se vlastně stala moje jediná možnost. Musela jsem se naučit svou spokojenost odlepit od toho, kolik vážím a přestat používat jídlo jako zástupný problém k řešení daleko hlubších potížích, které jsem v tu dobu měla. Ono nejde uzdravit tělo, když je nemocná duše. Proto jsem studovala psychologii, chodila na terapie, vzdělává se v oblasti výživy, abych se nejen sama uzdravila, ale mohla pomáhat lidem, kteří mají potíže s jídlem či psychikou. Výživa a psychika jsou propojené nádoby. Když jsme psychicky v pohodě, daří se nám daleko lépe naše životospráva a stejně tak naopak, když máme dobrou životosprávu, cítíme se i psychicky lépe. Proto dělám psychologické i výživové poradenství, protože v tom propojení vidím řešení.

Když odhlédneme od nastavení mysli. Co dělají vaši klienti nejčastěji špatně, jakým bludům třeba mnozí z nich stále věří?
Co se týče hubnutí, tak stále koluje mýtus, že jediná cesta je málo jíst, držet nějakou striktní dietu nebo extrémní výživový směr. Hlad a extrémy ve výživě jsou nepřítelem hubnutí a mívají většinou opačný efekt – přibereme po nich, přejídáme se, snižují nám sebevědomí a často jsou spouštěčem poruch příjmu potravy. 

Mnoho lidí má problém s večerním přejídáním. Co byste jim poradila, aby s ním skončili?
Večerní přejídání je často výsledek toho, jak jíme přes den. Když jíme málo a nepravidelně, tak nás to večer většinou dožene a tělo si žádá doplnění toho, co jsme mu přes den nestihli nebo nechtěli dopřát. Prvním krokem je tedy srovnat si denní příjem živin a energie a nešidit hlavní jídla! Doporučuji jíst tři hlavní jídla a v případě večerního přejídání vždy i odpolední svačinu. A pokud je příčinou přejídání večer naše psychika, je důležité se podívat pod pokličku toho, po čem vlastně emočně hladovíme. Je to často klid, uvolnění, naplnění, pohoda, nic už neřešit nebo se zatím skrývají nějaké dlouhodobé potíže. V tomhle případě pomáhá terapie a deník zapisování emocí spojených s přejídáním.

Co si myslíte o dnes tak populárním přerušovaném půstu, kdy má člověk pár hodin denně, kdy může jíst a zbytek dne se postí?
Že to rozhodně není pro každého. V ordinaci mi už skončilo pár klientek, které se kvůli tomu dopracovaly k poruchám příjmu postavy, kolapsu organismu nebo vážným zdravotním komplikacím. Velkou chybou je, že si lidé myslí, že u přerušovaného půstu nemusí řešit, co jí a kolik toho sní. Že stačí dodržovat časová okna pro jídlo a pro půst. Ale ať už držíme přerušovaný půst, nebo jakýkoli jiný výživový směr, vždy je důležité přijímat dostatek energie a všech základních živin. A pak je jedno, jestli si jídlo rozložíme do pěti jídel denně nebo do dvou. Přerušovaný půst může pomoci někomu nastavit hranice jídlu tak, abychom nejedli po večerech a pořád něco neujídali. Ale toho můžeme docílit i tím, že si prostě po večeři už nic nedáme a budeme se přirozeně postit během noci až do ranní snídaně. 

A jaký je váš názor na low carb stravování, kdy lidé vyřazují ze stravy sacharidy?
Jsem zvědavá, co přijde dál. Nejdříve to byl low fat, teď je to low carb, tak snad někoho nenapadne přijít s low protein! Pokud zůstaneme u této terminologie, tak já jsem spíše pro low sugar, abychom v jídle omezili příjem jednoduchých cukrů v podobě sladkostí, slazených nápojů, alkoholu, bílého pečiva apod. Ale naopak sacharidy, jako jsou obiloviny, celozrnné pečivo a ovoce z jídelníčku nevynechávali, protože jsou zdrojem cenných látek a živin. Naopak nedostatek sacharidů u některých lidí podporuje zvýšené chutě na sladké, únavu, přejídání, a dokonce to může spouštět i psychické potíže. Striktní low carb rozhodně nedoporučuji psychiatrickým pacientům, lidem s historií poruch příjmu potravy, dětem, dospívajícím, těhotným či kojícím ženám a lidem, kterým tento způsob stravování z jakýchkoli důvodů nedělá dobře.

Hodně se skloňuje také výraz superpotraviny. Jaké potraviny jsou pro vás super a neměly by chybět v jídelníčku?
Název “superpotravina” je spíše marketingové označení potravin, které obsahují vysoké množství určitých živin, jako jsou například esenciální mastné kyseliny, aminokyseliny, vitamíny, minerály, vláknina, antioxidanty, enzymy apod. Ale nemusíme rozhodně nakupovat jen předražené bio, exotické potraviny nebo výživové doplňky, vystačíme si s běžnými lokálními českými potravinami. Například takové kysané zelí, jakékoli ořechy a semínka, česnek, cibule, čerstvé ovoce, listová zelenina či fermentované produkty seženeme i v běžném obchodě nebo na zahrádce. Tyhle superpotraviny jsou také výbornou prevencí řady chronických a civilizačních onemocnění a pomáhají v jejich léčbě a měli bychom je zařadit do každodenního jídelníčku.
 
Setkáváte se v praxi s tím, že lidé ztloustli kvůli tomu, že začali pracovat z domova? Co takovým lidem radíte?
Ano, teď v pandemii to bylo velmi běžné. Méně pohybu, změna režimu, zavřená fitness centra, domácí pohoda nebo naopak psychické vypětí z toho všeho spoustě lidem přineslo kila navíc. Důležité je nastavit si pravidelný režim i doma a více se hýbat. Naštěstí teď s příchodem jara a delšího světla se můžeme zase začít více hýbat venku i večer po pracovní době nebo o víkendech nebo zkoušet cvičit i doma podle internetu nebo na cvičicím stroji. Někde ten chybějící pohyb musíme dohnat a je důležité vybrat si hlavně takový, který nás baví a nebolí. Prospějeme nejen naší postavě, ale i zdraví a psychice.
 
Některé ženy často řeší, že se hýbou a nepřecpávají, ale přesto jde váha nahoru. Co u nich může být možnými příčinami?
V těchto případech je možnou příčinou chronický stres, který podporuje ukládání tuků. Nebo příliš nízký kalorický příjem, nevhodný poměr živin v jídelníčku nebo hormonální nerovnováhy, jako je například snížená funkce štítné žlázy. Doporučuji si týden zapisovat jídelníček, aby člověk viděl černé na bílém, kde může být příčina. Někdy třeba odhalíme, že i když si myslíme, že se snažíme, tak přeci jen nám tu a tam ujede častěji sklenka vína nebo nějaké tučnější dobroty nebo naopak toho jíme příliš málo a tělo se nedostatku brání přibíráním.
 
Jaká je z vašich zkušeností dlouhodobá úspěšnost žen, které pod vaším vedením zhubnou. Udrží si váhu, nebo se potom vrátí ke starým návykům?
Většina klientek se mnou začne dobře hubnout, ale pak po určité době přijde nějaká krize, stres a vrátí se k původním návykům. Hubnutí se zastaví nebo trochu přiberou, ale pokud jsou u mě v péči, tak vědí, že tohle je úplně normální, zase se vrátí zpět k jídelníčku, pohybu, sebepéči a hubnutí zase nastartují. Někdy máme o hubnutí chybnou představu, že to půjde všechno hned, naráz a bez překážek. Jenže realita je jiná. Hubnutí je dlouhá cesta, která není jen o správně nastaveném jídelníčku a pohybu, ale i o tom, že se právě učíme překonávat ty naše překážky a krize, někdy třeba i vědomě hubnutí přerušit a pak se umět vrátit zpět do naší rovnováhy. A tohle často chvíli trvá, než se naučíme, co je důležité. Učíme se to hlavně díky těm těžkým zkušenostem a “chybám”. Já jsem duší terapeut, proto úspěšnost neměřím na shozená či udržená kila, ale na to, že jsou mé klientky spokojenější, zdravější a šťastnější ve svém životě.

Zdroje: autorský rozhovor se Zuzanou Douchovou, zuzanadouchova

Čtěte také:

• Hubnu, abych se pomstila svému ex: Obvyklé chyby, když chcete zhubnout a váhu si udržet
• Na talíři nesmějí chybět, přesto je nutné konzumovat je s rozmyslem: Zaostřeno na makroživiny