Psal se rok 1957. Byla to doba plná šedi, zákazů a kontroly. Kluci z jedné party neměli jiný způsob, jak se bouřit a dělat rebelie, než vybírat popelnice za hotelem Internacional a dokuřovat vajgly. Snili o lepším životě, v lepším světě a za zvuků rock’n’rollu.

 

Kdo by neznal příběh z pera Petra Šabacha Šakalí léta. Nyní ho můžete zhlédnout ve velmi povedené inscenaci Divadla ABC. Všechny známé písničky z filmu a všechny na živo! Přímo na pódiu je živá kapela a nazpívané nejsou ani sbory. Vše jsou poctivé vydřené výkony herců.

 

Rebelský synek Kšanda (Kryštof Hádek/Jan Meduna) místního policisty Jindřicha Prokopa (Jaromír Meduna) a jeho parta v čele s číšnickým učněm Edym (Martin Písařík) byli naprosto unešení z příchozího Pavla Juřičky (Roman Říčař). Byl to údajný příbuzný Prokopovic tetičky (Květa Fialová), která už to nemá v hlavně moc v pořádku. Pan Juřička, přezdívaný Bejby, neuvěřitelně obarvil jejich nudné dny. Rytmem rock’n’rollu nakazil skoro každého a celá čtvrť díky němu jako by ožila.

 

Bejby se velmi rychle stal Edovým sokem nejen v postavení v partě, ale i v jeho citovém životě. Eda začal mít totiž pocit, že po něm pokukuje i jeho holka Alena Prokopová (Lucie Pernetová). Chvilková euforie z něčeho nového opadla a situace se začala hrotit. Přece jenom Bejby odporoval socialistickému systému, a tím dělal velké problémy i celé rodině.

 

Soutěž:
„Milostivá paní, viděl jsem ve svém životě o hodně víc žen než vy vrabců! Třikrát jsem se kvůli ženám střílel v souboji, dvanáct žen jsem nechal, devět jich nechalo mne! Ano, milostivá! Byly časy, kdy jsem ze sebe dělal hlupáka, sentimentálně šveholil, lichotil, rozplýval se jako med, šoupal nohama… Miloval jsem, trpěl, vzdychal na měsíček, malátněl, tál, ochládal…“

 

Vedle paní Fialové se na pódiu objevil i Lubomír Lipský v roli vrchního v hotelu Internacional. Tihle dva vůbec neměli problém udržet se v rytmu rock’n’rollu. Tančili a zpívali spolu s mladými herci a dokázali tak, že mají energie stejně jako před 50 lety. Navíc paní Fialová při tom vůbec neztratila svoji eleganci, a to ani v případě, kdy jako tetička Juřičková prohlásila: „Hitler, to byla pěkná kurva!“

 

A když už vystupovali se vším na živo, tak to neochudili ani o pořádné facky. Žádné klasické divadelní tleskání, ale opravdové políčky. Martin Písařík, který je takto fackován od své divadelní přítelkyně Lucie Peterkové, se mi svěřil, že při první premiéře dostal takovou facku, že druhou schytal o stěnu. Pusu pak rozhýbával další dva dny.

 

Co se mi hodně líbilo byla choreografie k písničce „Dej nám Pánbůh“. Přímo na jeviště si do čtverce postavili čtyři reflektory a pomocí různého míření kuželu světla, zakrývání a odkrývání světlometu, vytvářeli k písničce neuvěřitelně působivou atmosféru. Jeden z osvětlovačů mi sice řekl, že to byla náročná práce je to naučit, ale dřina přinesla své ovoce.

 

Velmi mě potěšilo gesto divadla, které napsalo roli pro Stanislava Fišera, který bohužel nemůže kvůli rakovině hlasivek mluvit. V představení hraje pomocníka VB, za kterého neustále mluví jeho žena (Jana Drbohlavová). Pokud máte pocit, že jméno Fišer vám něco říká, tak máte pravdu. Tento herec totiž v době, kdy měl hlasivky v pořádku, propůjčil hlas například náčelníkovi Apačů Vinnetouovi a roztržitému francouzskému inspektorovi Clouseauovi.

 

Při druhé premiéře, na které jsem měla tu čest být, se však ukázalo, že děkovačka není příjemná jen pro herce, ale tentokrát si ji užili i diváci. Protože kousky, které předváděl Jan Čihák z kapely na svou basu, byly opravdu neuvěřitelné. Hrál na ni vleže, pak si ji nadhodil jako kytaru a ve finále na base stál. Při tom neustále udržel rytmus a nezahrál jediný falešný tón.

 

O tom, že všeho moc škodí, nás chtěl viditelně poučit Martin Písařík, když jsme si vytleskali třetí přídavek. Do nastalého hrobového ticha zanotoval „Táhněte do háje!“, čímž to vše skončilo, protože kapela se tak nějak na tuto původně jinak myšlenou výzvu vůbec nechytla a nevydala ani jediný tón. Na druhý pokus se jim to už povedlo a písnička se odzpívala celá. „Byl jsem asi jediný, který při děkovačce poslal diváky do háje,“ říkal s úsměvem po vystoupení v divadelním klubu Martin.

 

Každopádně toto vystoupení vám vřele doporučuji. Pobavíte se a zavzpomínáte na stará dobrá Šakalí léta. Ale pozor, příliš se svým rozhodováním neotálejte. Představení má velký úspěch a lístky rychle mizí, tak aby na vás něco zbylo.

 

Líbil se vám film Šakalí léta? Šla byste se podívat na jeho divadelní zpracování? Nebo už jste na něm dokonce byla? A co na něj říkáte? Taky vás rytmus rock’n’rollu nenechá v klidu sedět v křesle a máte tendenci začít tančit? S jakými perličkami jste se při představeních a děkovačkách setkaly vy?

 

zdroj foto: fotogalerie Divadla ABC

Reklama