„Cestování mě vždycky zajímalo. Byla jsem na dovolené v Thajsku a svěřila se majiteli cestovní kanceláře, že by mě práce turistické průvodkyně velmi bavila. Ten mi řekl, ať si udělám školu cestovního ruchu a že mě potom pošlou na cesty s klienty. Šla jsem do toho, ve 44 letech jsem dala svému životu nový směr a cestování se mi stalo drogou. Doby, kdy jsem byla na cestách, se prodlužovaly a intervaly mezi cestami se zkracovaly. Synové byli v tu dobu už dospělí, o to jednodušší rozhodnutí to pro mě bylo,“ říká paní Eva.

Čeho se snažíte na cestách vyvarovat? Je nějaké pravidlo, kterého se držíte?

Vždy se doporučuje všechno umýt, oloupat, popřípadě převařit. Neberu si nikdy nic z natažené ruky. V Thajsku se mi stalo, že jsem byla na lodičce s místní starší paní, která vypadala jako babička z pohádky. Podávala mi kokosový koláček. Podlehla jsem kouzlu situace a koláček si vzala. O chvíli později si babička vyndala zubní protézu a opláchla ji v řece a zase si ji zpátky nasadila. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je člověk důvěřivý. Často nedokážeme odhadnout priority místních lidí, byť jsou nám moc sympatičtí. V té řece musely být miliony bakterií, člověk musí být zkrátka ve střehu.

Spíše nedoporučuji jíst jídlo na ulici, určitě ne v zemích jako je například Indie. Je lepší být obezřetný a opatrný. Z nápojů bych volila určitě jen balenou vodu, toto pravidlo dodržuji striktně a kontroluji pečlivě uzávěry. Jednou jsem viděla, jak prodavači berou lahve a běží k vodovodu, aby je naplnili nebo doplnili vodou. Tuto vodu pak prodají žíznivým lidem přes okýnko rozjíždějícího se vlaku. Také moc neholduji džusům z ovoce lisovaného ve stánku na ulici.
Zdrojem potíží může být ale i voda v bazénu. Na zájezdu do Indie bylo v pokynech cestovní kanceláře doporučení „Nekoupat se v bazénu“. Přišla ke mně klientka s dotazem: „Vy byste se nekoupala? Vždyť je ta voda čistá!“ Nedbala mého názoru, že bych to raději neriskovala. Bohužel si lokla vody a postihly ji zažívací problémy. Mnoho turistů je lehkovážných. Často mají pocit, že za peníze, které za cestu a plnou penzi zaplatili, musí všechno vyzkoušet a ochutnat.

Myslíte, že se dá zobecnit, že se některá skupina cestovatelů na cestu připravuje zodpovědněji a důkladněji než jiná?
Starší lidé bývají opatrnější a více se bojí o své zdraví, mladí jsou fatalističtí a věří, že všechno dobře dopadne. Úloha průvodce ustupuje v posledních letech hodně do pozadí, protože mladí se většinou domluví bez problémů anglicky a průvodce ani moc nepotřebují, ačkoli já věřím, že první zkušenost v exotické zemi je dobré získat s průvodcem. Na cesty s průvodci se často vydávají starší lidé, kteří dohánějí to, co nestihli v mladším věku, nebo co tehdy nebylo možné. Cestující v ještě pokročilejším věku, řekněme 75+, jsou paradoxně naopak bezstarostní a nepředvídají, co vše by se mohlo stát. Jsou přesvědčeni, že v jejich věku už není na místě, aby jim někdo něco doporučoval.

Co byste poradila všem, kteří se chystají na cesty?
Lidé by měli vždy vědět, do jaké oblasti jedou, měli by si vyhledat informace o rizicích, která hrozí, které nemoci je mohou v dané lokalitě potkat a zajistit si proti nim dostatečnou ochranu, poradit se s lékařem a zajistit si potřebná i doporučená očkování. Všem doporučuji vozit si sebou na cesty základní lékárničku, léky na střevní potíže, přípravky k ošetření zranění, antibiotika pro případ potřeby, antimalarika do zemí, kde hrozí riziko nakažení malárií.

Při cestování do zahraničí je očkování důležitou ochranou

Každý by měl mít v pořádku očkování, která jsou v ČR prováděna v rámci pravidelného očkování. Ten, kdo se chystá do zahraničí, by měl však myslet i na očkování potřebná na cesty. Některá očkování jsou povinná, je ovšem vhodné absolvovat i očkování doporučená.Vždy je lepší prevence a dostatečná příprava na všechny možné varianty než řešení nepříjemných následků. Na cestách nás mohou potkat rozličné nemoci a potíže. S přibývajícím věkem se navíc riziko onemocnění a závažnějších průběhů nemocí zvyšuje. Není dobré tento fakt podceňovat. Dbám na to, abych měla všechna očkování v pořádku, naposledy jsem se nechala naočkovat proti pneumokokům. Věkem už přeci jen spadám do rizikové kolonky,“ doplňuje paní Eva.

Očkování je třeba zahájit včas, při plánování cesty, některá z nich vyžadují větší odstupy, jiná nabývají účinnosti až po více aplikovaných dávkách. V případě odjezdu na poslední chvíli je však vhodnější konzultace i pár dnů před odjezdem než žádná.

Reklama