Jako malá jsem byla pořádný buřtík – jen opéct na opékáčku. Neříkám, že se mi spousta dětí ve školce nevysmívala – ono děti umí být pěkně kruté, to víme všichni. Nicméně kdykoliv jsem přijela k babičce, pořád jsem byla nějaká pohublá a bylo potřeba mě během prázdnit pořádně dovykrmit (takže ne jen, že jsem cca v 6 letech vážila kolem 40 kilo, ale pořád se do mě cpalo vrchem spodem). Jako dítě jsem si to příliš neuvědomovala. Po nástupu na základku začalo peklo. Chodila jsem domů ubrečená a doma jsem zaboha nemohla vysvětlit, proč se mi děti smějí. Rodiče pořád říkávali – vždyť oni ti závidějí, že se máme dobře:D

Velmi vtipné. Od sedmičky jsem začala držet různé přihlouplé diety. Jednou jsem nejedla maso, podruhé zeleninu, potřetí luštěniny a někdy vlastně vůbec nic. Ale copak ono se to dá vydržet dlouho, když přijdete ze školy, na stole nachystaná ještě teploučká polívečka, vedle šťavnaté řízečky s bramborovou kašičkou a opraženou cibulkou. Kousek od talířku chlebíčky aby bylo odpoledne co zakousnout na svačinku a ještě nachystaná mísa ovoce – ať sním taky něco zdravého.

V sedmé třídě jsem to se svou váhou „dopracovala“ (se zdárnou pomocí maminky a babičky) na „pěkných“ 55 kilo! Představte si takového špekounka. No mňam:D Když jsem nechala něco, co mi maminka připravila, bylo mi vyhrožováno kapačkama. Maminka měla totiž neskutečnou hrůzu z toho, že budu anorektička:D nevím, z čeho měla takové šílené představy, nicméně mě vodila mě po obvodní doktorce, k nutriční terapeutce a všude možně – jen jestli není její dceruška podvyživená. Dokážete si představit, jak se na ni sestry i doktoři dívali. Všude se akorát hrozily z mé příšerné nadváhy! Nakonec se zjistilo, že problém měla v hlavě moje maminka a že mě doslova „vyžrala“ k dokonalosti!

Po nástupu na střední jsem se zařekla, že se svojí postavou něco konečně udělám! A světe div se- jíst jsem nepřestala! Jedla jsem jako obvykle, ovšem v pravidelných časových intervalech a vše jsem prokládala sportem. Přihlásila jsem se do nejrůznějších zájmových kroužků a kila šla pěkně rychle dolů. Od nástupu na VŠ se moje váha ustálila na 55 kilech, což je při 165 cm pěkný průměr (možná trošku podprůměr).  Takže svůj boj s „maminčinou anorexií“ jsme nakonec všichni zdárně zvládli:D

Krásný den přeje "špekounek" DarkAngel :)

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Konec dobrý, všechno dobré. Pamatuji se, že nedávno v Anglii sebrali dítě matce kvůli tomu, že ho překrmovala a vážil v deseti strašně moc, mám dojem, že metrák. Za ohrožení výchovy a zdraví. Občas to vypadá, že je to legrace, ale já se domnívám, že rodiče co své děti přecpávají a chovají se podobně jako vaši, v podstatě úmyslně, byť nevědomky dítě vraždí.

Jsou to silná slova, jsem si toho vědom, ale neznám člověka, co byl od mala tlustý, aby byl ve 40 letech zdravý.

Dnešní téma dne se chýlí ke konci. Pokud máte chuť mi ještě poslat příspěvek, a tak získat odměnu - spěchejte.

Dnes v 16 hodin odejdu na oběd a na malou oslavu svých narozenin v kruhu firemním a editaci ukončím.

Takže se chopte příležitosti a pište na:

redakce@zena-in.cz

A turnaj v samolodích jede až do zítřejšího rána. Už se odehrálo přes 360 her a o pochoutku vašich snů bojuje 71 z vás!