Následující text je velmi smutný. A rozhořčený. Lidsky pochopitelný a proto ho nechávám bez komentáře. Jako otec tří dětí s vámi velmi soucítím.

Přežila jsem vlastní dítě.Dominičkovi bylo necelých 5 let.

Je to rok a půl,ale pro mne je to stále jako by to bylo včera.Byl ještě dítětem,nikomu nic neudělal,měl celý život před sebou...tak se neustále ptám pořád do kola PROČ?Není nic horšího,než když vám umře dítě.Není větší bolesti,není.

Těžko popisovat,protože bolest je se mnou na každém kroku,v každé myšlence....je všude okolo mne.

A největším a nejubožejším na tom smutném příběhu bylo pohřebné.

Nelidskost a lhostejnost ze strany našeho hnusného státu.

Až ted jsem si nedávno vzala do ruky papíry o vystavení pohřbu....děsili byste se,co všechno si dovolí účtovat na nevinném dítěti.

Je mi na zvracení.Nejen,že chtěli tolik peněz,ale položky které si účtovali...jsou nesmyslné...proč jsou to hyeny?

Je to hyenismus nic víc.Kdybych neměla rodiče,tak nevim co by bylo po smrti s malým?

Ještě s dvěma dětma,v podnájmu......bych neměla na pohřeb.Je mi do breku a jsem vzteklá na všechny ty blbečky,co si sedí tam na hoře a jenom nás obyčejné lidi oškubávají.

Tohle není žádná spravedlnost.....nenažranci. Je to hnus,hnus.

Chci zpátky vrátit čas a být opět se svým chlapečkem.

Moc mi chybíš Dominičku.máma

Květa

P. S.: Nikdy bych Vám všem nepřála pohřbívat vaše vlastní ditě. Nikdy.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

TÉMATA:
PŘÍBĚHY