Dříve trávily děti většinu svého volného času venku, hrály na indiány, na schovku, kluci lítali za míčem, holky vozily panenky, skákaly gumu. Jednoduše řečeno, měly spoustu času na hraní. Většina dnešních předškoláků tráví volný čas na nejrůznějších kroužcích – angličtina, tenis, aerobik, balet, hokej, hudební přípravky… Trend „zaměstnávat“ děti se ale přesouvá pomalu od předškolního a školního věku i na batolata. Uvedené aktivity jsou, pokud děti baví, jistě velmi prospěšné. Ale ještě prospěšnějším se jeví, kromě kroužků a zájmových činností, dopřávat dítěti čas, kdy si bude prostě a jednoduše hrát, kdy si vydechne... kdy mu „dáme pokoj“. Toto platí nejen pro školáky, ale i pro nadmíru opečovávaná miminka.
Čím více podnětů, tím lépe?
Poskytnout dětem dostatečně podnětné prostředí neznamená je přesytit. Zásada „čím více, tím lépe“ zde pravděpodobně platit nebude. I děti si ale potřebují od neustálého tlaku odpočinout a třeba jen běhat venku.
„Přespříliš aktivní rodiče, kteří nenechají své potomky nikdy vydechnout, se potom mohou dočkat jejich naprosté závislosti," tvrdí terapeutka a speciální pedagožka, PaedDr. Mgr. Marie Kotábová.
Děti potřebují na své činnosti klid a čas. Neustálé organizování, navíc spojené s dohledem, ve snaze připravit tu nejsmysluplnější činnost bývá mnohdy kontraproduktivní. Z dětí se časem mohou stát nesamostatní jedinci, u kterých se však paradoxně objevuje odpor k veškerým autoritám. „Rodiče by měli být spokojeni, pokud je dítě zaujato vlastní tvořivou činností, a alespoň na chvilku u ní vydrží. Teprve v okamžiku, kdy se evidentně nudí nebo již delší dobu sleduje televizi apod., je vhodné mu nabídnout nějakou aktivnější činnost,“ radí Marie Kotábová.
A co hračky?
Po procházce oddělením hraček v každém hypermarketu se mnoha rodičům doslova protáčí panenky (a peněženky). Jako užitečné hračky se jeví především takové, kterými může jejich ratolest různě manipulovat (rozvoj jemné a hrubé motoriky) nebo za ně vydávat zvuky (zvířátka, mašinka apod.), což pomáhá k rozvíjení myšlení a řeči. Děti s hračkami takto manipulují zhruba od batolecího období, to s sebou nese obrovskou touhu po poznání veškerých dosažitelných objektů, a to jak v domácím, tak ve vnějším prostředí. Děti si chtějí všechno osahat, očichat a k nelibosti rodičů i ochutnat.
V předškolním a mladším školním věku hračky začínají hrát své role ve smyšlených příbězích, kdy je hračka uvedena do určitých vztahů, dějů a situací. Hračky slouží i jako přátelé, kterým se děti svěřují se svými pocity, přáními a myšlenkami, což přispívá k rozvoji emocionální stránky dítěte. Tohoto jevu lze velmi dobře využívat při některých krizových situacích. Nejznámější je asi užití při vyšetřování kriminálních činů a při terapiích. Ale není důvodu, proč této schopnosti plyšových medvídků a panenek nevyužít i doma při řešení drobnějších problémů. Např. kouzelný medvídek se místo maminky stane ochráncem Andulky, která nechce kvůli strašidlům usínat sama. Nebo můžete vyzkoušet na své batole, které na několik minut definitivně propadlo záchvatu vzteku a neví, jak z něj vycouvat, promluvit s maňáskem na ruce… Mnoho situací tak jde poměrně nekonfliktně vyřešit, a dokonce si o nich i v klidu „promluvit“.
Naše zájmy nemusí být zájmy našich potomků, toto bychom měli mít vždy na paměti. Je velkou a známou chybou, pokud se rodiče snaží prostřednictvím dětí realizovat vlastní nesplněné touhy, ovšem ne každý si to je ochoten přiznat. Dovolte dítěti v rámci možností a bezpečnosti, aby vybíralo aktivity samo. Podporujte ho v nich a poskytněte mu, pokud je to možné, vybavení a prostor. V mladším věku je těžké rozpoznat, k čemu bude mít malý šikula vlohy. Proto mnoho starostlivých a pečlivých maminek přihlásí své předškoláky na několik kroužků zároveň. Pro malé dítě je však někdy takový „zápřah“ velkou zátěží.
A jak mohou rodiče přispět k optimálnímu duševnímu vývoji svého potomka?
Stručné shrnutí zní asi následovně - každé dítě potřebuje pro zajištění kvalitního vývoje láskyplné prostředí s množstvím rozmanitých vnějších podnětů. Dalším důležitým faktorem je dostatek času a klidná atmosféra, možnost výběru aktivit, vlastní prostor (což nemusí být nutně samostatná místnost) v rámci bytu, motivace od rodičů, ale také nastavené cíle a, světe div se, i vhodně volená a vyvážená strava. Článek zaměřený na výživu a vývoj dětského mozku najdete na ŽENA-IN zde.
Připomenu jen, že pro optimální vývoj mozku jsou nezbytné především vitamíny skupiny B, které jsou obsaženy např. v celozrnných výrobcích,
A doporučení na závěr od speciální pedagožky a terapeutky PaedDr. Mgr. Marie Kotábové:
„Je potřeba opatrně rozlišovat láskyplné prostředí od rozmazlování – rozdíl spočívá v nastavení pevných hranic. Dítě by se mělo podílet na rozhodování o sobě samém, ne však mít hlavní slovo a terorizovat svými nároky rodiče."
Zdroj: Tiskové setkání „Cesta do hlubin dětského mozku“ za účasti speciální pedagožky a terapeutky PaedDr. Mgr. Marie Kotábové, dále odborníka na výživu Doc. Ing. Jiřího Bráta, CSc. a Ing. Radky Šimánkové
Nový komentář
Komentáře
Já si myslím, že dítě úplnou volnost ve výběru a docházení na kroužky mít nemůže, že třeba k hudebce je občas třeba ho trochu donuit, pokud je jinak zřejmé, že ho to baví a že má jakýs takýs talent. Ale jinak se asi je potřčeba řídit celkovým nastavením dítěte, takže můj starší syn má jeden kroužek plus přírodověndý oddíl, zatímco mladší prvňák má tři plus angličtivu ve škole a oddíl. A oba jsou spokojení.
Kuře: tuší
Kuře: já bych napsala tušem
.
Taky jsem viděla u holek, že na ně příliš moc podnětů působí spíš rušivě, včetně množství hraček, které musím zase pořádně protřídit směr popelnice (jelikož nám pořád někdo dává nějaké zbytečné harampádí, jakože se to holkám bude hodit - prostě staré hračky a nesmysly, které nechtějí vyhodit). Starší dceru, předškolačku, jsem přihlásila na dva kroužky, výtvarka v pondělí a balet ve čtvrtek, zdálo se mi, že to je dost daleko od sebe a výkon po ní nikdo nežádal (přitom veeelmi ocenil), jen aby se bavila. Po měsící balet odmítla. Tak jsme zůstaly u výtvarky a je spokojená.
Jaštěrička: To se mu ovšem nedivím
Kuře:plánuji to podobně, jako ty. Syn chodí do keramiky a moc ho baví, tak ji chci nechat i příští rok.Chodíme do zpívání, to ho sice moc nebaví, ale protože je hyperak. tak nám byla doporučena flétna pro naučení dýchání a soustředění, tak uvidím.
závislá na čokoládě: Nám v létě doporučovala kamarádka - dětská psycholožka, že máme malé vybrat na poslední rok před školou kroužek, který ji bude bavit a bude "bez psychické zátěže". Malování, cvičení atp. A ten kroužek (pokud se osvědčí) určitě nechat i v první třídě. Prý to dětem moc pomáhá, když jdou někam, kde se po nich nechce výkon a kde se opravdu baví. Pomůže jim to odpoutat se od školy, což prvňáčkům dělává potíže.
Jinak chodíme s malou do tanečků a teď jsme začali chodit do výtvarky pro mrňousky, kvůli Kubíkovi. Je to výtvarka pro batolata, ale Jája chodí s náma baví jí to taky. Patlají keramiku, vytrhávají z krepáku, včera malovali tuší (nebo tuží?)...
a jinak..své případné děti do ničeho nutit nebudu, jenom jim nabídnu tu možnost. Já s klavírem skončila, až když mě cestou do hudebky smetlo auto z přechodu. Konečně jsem se měla na co vymluvit a přestala týrat sebe i učitelku
Syn je předškolák a máme 2 kroužky, které ho baví a zbytek volna máme pro sebe, na procházky... Už ve školce mají synovi kamarádi problémy, kdy přijít na návštěvu , protože v pondělí mají to, úterý něco jiného atd. Nás čeká od září škola, takže to vidím na učení do školy než nějaké kroužky.
Nervy si chystám už teď.
gentiana: Takovým rodičům bych nařídila absolvovat to samé. Z jednoho kroužku do druhého
nalinkovaný program pro děti se může zdát rodičům jako velmi rozumný - dítě nemá na blbosti čas, nebo dokonce na nějaké průsery, ale podle vlastní zkušenosti, nic se nemá přehánět a rozhodně né nutit. To, že někteří rodiče nutí do nějakého kroužku, protože je to IN a nehledí na zájem dítěte, tak to dítě stejně tam bude chodit s odporem. Já chtěla do hudebky na klavír - že jsem byla mrně, tak prý neobsáhnu svými prstíky potřebný počet kláves, tak mě dali na flétnu a do hudební nauky. Vydržela jsem to sotva rok, místo do hudebky jsem se toulala po ulici a mazlila se s každou kočkou a psem. Bavilo mě malovaní, tak jsem taky místo na flétnu chodila tajně za kamarádkou do výtvarky - občas mě nechali tam něco malovat, ale neši mi to nechtěli platit. Později láska ke zvířatům objevila u nás, že je jezdecký kroužek - a opět mi to naši nedovolili (hlavně máma - prý smrdím hnojem), chodila jsem tam i přes zákaz. A teď se přímo hrůzou osypu, když moje skoro tchýně mojí dvouleté dceři již nalajnovala, že bude chodit do keramiky, na klavír, na angličtinu...a kdoví kam ještě - budu muset razantně zasáhnout
gentiana: Nyotaimori: Juana: No jo,jenže moji harantíci čtou pod lavicí dodnes
Akorát starší už je před maturitou. Furt je ta Zeměplocha pro něj zajímavější než komplexní čísla
Nyotaimori: "Čte si pod lavicí" - při hodině čtení.... Holt jsem si místo nudného slabikáře četla Toma Sawyera.
Můj syn si naštěstí mohl nosit od 1. třídy vlastní knížky a děti, co uměly číst, ostatním vyprávěly, co přečetly - tím se taky učí, umět vysvětlit přečtený text je důležitý.
Já jsem se číst a psát a takové ty věci naučila sama velmi brzo, četla jsem ráda a cokoli, takže jsem se taky celou základní školu v podstatě nudila. V první třídě mě občas musela máma přesvědčit, že jsemnemocná a musím zůstat pár dní doma, protože jsem byla schopná sedět a naříkat, že mi všichni slíbili, že se ve škole budu učit a ono nic:D
Jinak, někdy tak od pěti jsem chodila do hudebky, což jsem milovala, a do baletu, který jsem milovala taky, ale od tama mě vyrazili pro nadměrný vzrůst otce jako neperspektivní. Rodiče se snažili mě nutit k pohybu, ale já jsem zoufale nesportovní. Takže jsem si těch pár let basketbalové přípravky a posléze plavání docela odtrpěla. Rodiče jsou dodnes spokojení, že zabránili tomu, abych byla totálně obézní. S pravdivostí a rozumností tohoto názoru by se ovšem dalo silně polemizovat.
Sestřenčino šestileté mládě má taky rozvrh jak blázen, z angličtiny do výtvarky, z výtvarky na balet, z baletu do keramiky, z keramiky na fotbal a co já vím kam ještě - a opravdu si neumí sám hrát.
puca: a není to zase druhej extrém?
puca: to je mi líto. Moje děti dobře četly, tak je úča nenutila slabikovat, dala jim nějakou zajímavou knížku, kterou si četly o hodině a pak dětem stručně řekly, o čem to bylo. Aby měla kontrolu, že jen nečumí z okna
puca: tak to nezávidím :-( Máma mě naučila ve dvou letech abecedu, ale pak s tím na radu doktorky přestala, přesně z toho důvodu, cos psala - nuda ve škole. Už tak byla otrava, když jsme papouškovali nějakou dětskou knížku a já byla o třicet stránek napřed..pak jsem akorát dostávala seřváno, že nevím, kde jsme skončili..
Tak to u nas to bylo jednoduchy - cist jsem se naucila ve trech letech a do ty doby nez jsem sla do skoly jsem se musela kazdy den od osmi do dvanacti s mamou ucit. Kontakt s vrstevniky veskerej zadnej, na hrani si ani moc nevzpominam, pokud jo tak muselo bejt hodnotny, treba na pokladnu (sice uz si nepamatuju kdy se berou ve skole pocty do 100, ale ja je zvladala jako predskolak diky "praxi prodavacky" s prehledem). VYsledek? Ve skole jsem se do sesty tridy k smrti nudila
Zavidim vsem kdo meli normalni detstvi... Pozdejc byl vyber krouzku velmi jednoduchy - na to co se rodicum nelibilo (coz bylo prakticky cokoliv co jsem si vybrala sama) jsem nedostala penize a bylo...
Svymu diteti dam volnou ruku ve vsem na co si vzpomene...
Suzanne: přesně tak. Taky jsem absolvovala hudebku a výtvarku a turisťák - ale mamka nelítala s vyplazeným jazykem
Ta známá ? Co zájmy! Nestíhá ani umejt hajzlík doma
Olka: nemyslím, že by dítě nemělo mít zájmy! Ale jak píše malenina a jaku, když si to dítě vybere samo. Dneska je spíš zvykem, že rodiče vyberou pro dítě "vhodnou náplň času", až mě to někdy děsí. Každý den je naplánovaný podle kroužkového harmonogramu...
Neumím si představit, že bych se tzv. obětovala kroužkům dítěte. Děsí mě to.
jaku: A kdy se věnuje svým zájmům ta paní,že jo??
Olka: Taky jsem chodila před 30-ti lety do různých kroužků, ale dobrovolně, rodiče mi to akorát schválili, nic víc. Syn už taky absolvoval pár kroužků - šachový, vodácký, počítačový. Vždycky si to vybral sám. Nemá cenu děti do něčeho nutit