Byl listopad. Za tři měsíce se nám měla narodit první dcera, v létě jsme se měli brát. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl Honza ve vztahu nešťastný. O to větší rána pro mě byla, když jednou večer oznámil, že si chce dát pauzu. Koukala jsem na něj, nevěřila vlastním uším. Na otázku, co blbne, mi neodpověděl. Řekl mi, ať nedělám scény, jen potřebuje oddych. Myslela jsem si, že je to kvůli těhotenským hormonům, které mnou cloumaly. Odjel k bratrovi. Tři týdny jsem ho neviděla. Zjišťovala jsem, co se děje, ale nic zásadního jsem se nedozvěděla. Následně mi napsal rozchodovou zprávu. Sesypala jsem se. Skončila jsem v nemocnici. Tehdy mi velkou oporou byli moji i jeho rodiče. O necelý měsíc později se narodila Anežka. Ani ta ho nezajímala. Místo toho, abych si užívala mateřství, propadla jsem depresím. Teď, o dva roky později, nespočet terapií, léků, jsem nad věcí. Honza se sice snažil se mnou spojit a komunikovat, ale já už nechci. Nestojí mi za to. Konečně opět stojím na vlastních nohách a začínám být šťastná. Můj následující plán je být dceři nejlepší mámou. Karolína, 35 let

Po 14 letech manželství máte pocit, že vás u toho druhého nic nepřekvapí. Já si to alespoň myslela. Jak jsem koukala, když jsem jednoho dne nachytala manžela v posteli s mužem a jinou ženou. Přiznal se, že nespoutané hrátky už praktikuje delší dobu. Prý si tak kompenzuje mou odměřenost v oblasti sexu. Jeho slova mě bolela. Znal mou špatnou zkušenost, kdy jsem jako mladá dívka byla skoro znásilněná. Bolelo mě, že jsme se rozešli, ale díky tomu mám teď přítele, který je ohleduplný ve všech směrech. Simona, 47 let

S partnerem jsme měli vážnou autonehodu. On byl viníkem, nedal přednost na křižovatce. Já z toho vyvázla hůře. Skoro půl roku jsem trávila v nemocnicích, rekonvalescence trvala dalších několik dlouhých měsíců. Ani teď ještě nejsem v pořádku. Tehdy jsem ho hodně potřebovala. On místo toho, aby mi pomáhal, vzdaloval se. Až jednoho dne mi oznámil, že odchází. Nezvládl tíhu svědomí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to v pořádku, že mu to nikdo neklade za vinu. Stejně odešel. Já skončila sama, na vozíčku se dvěma dětmi. Bodl mi nůž do zad, ale já mu odpustila. Po osmi letech jsem se znovu vdala. Zase mám důvod se smát. Libuše, 51 let

Čtěte také:

Reklama