Buď se šklebím jako kočka Šklíba, nebo se tvářím jako kakabus. Jenom normální úsměv se mi pořád nedaří. Trénuju to po večerech před zrcadlem, procvičuju mimické svaly, ale pořád nic!
Vždycky jsem s tím měla problém. Když jsem se pokusila usmát na rozkaz, vyšel mi z toho příšerný škleb. Výraz, který spíš než přátelský úsměv připomínal výhrůžné vrčení. A tak jsem se, především do fotoaparátů, přestala usmívat. Jenže to mi zase všichni vyčítali, že se tvářím jako kakabus. Při školním fotografování mě umisťovali dozadu, aby můj „kyselý výraz“ nekazil fotku.
A tak jsem začala trénovat. Usmívala jsem se před zrcadlem ráno i večer. Keep smiling, říká se přece. Úsměv je důležitou součástí mezilidské interakce. Usmívající se člověk je člověk, který vám nechce ublížit. Úspěšní lidé se usmívají. Dokonce i zvířata se, i když odborníci občas tvrdí opak, umí usmívat. Trénovala jsem mimické svaly, kroutila rty do obloučku... Ale pořád to nějak nebylo ono. To nejlepší, čeho jsem dosáhla, byl ironický úšklebek jedním koutkem. Ten alespoň vypadal přirozeně.
Abychom si rozuměli – ne že bych se neuměla smát. Když někde řekne dobrý vtip, nebo když se stane něco veselého, směju se, až se za břicho popadám. A dokonce mám to štěstí, že se směju relativně sociálně přijatelně – nehýkám, nekvílím, nedusím se... prostě se směju. Tak proč se mi nedaří usmívání se?
Přišel na to jeden můj přítel. Tenkrát jsem dostala na tréninku štítem do rtu a strašně mi otekl. A já si stěžovala, že se nemůžu smát. „Ty se stejně nesměješ hubou, ale očima,“ řekl mi tenkrát. A mně to došlo. Proto se mi nikdy nedaří usmát se do objektivu – ten totiž špatně zachycuje výraz očí.
A tak jsem přestala trápit mimické svaly a začala se víc usmívat na lidi – tak, jak to umím, pohledem. A lidé na tenhle úsměv reagují, protože ho na rozdíl od fotoaparátů vnímají. A usmívají se zpátky. Nemusíme na sebe cenit zuby, abychom si ukázali, že to myslíme dobře. Akorát fotografové mě nemají rádi – na fotkách totiž pořád vypadám jako kakabus. Leda že by mě někdo vyfotil, jak se usmívám na někoho druhého...
Jak se usmíváte Vy? Dokážete se usmát na povel? Daří se Vám vypadat na fotkách šťastně? A jak se smějete? Míváte často záchvaty smíchu? Reagujete na úsměv také úsměvem? Pomohl Vám někdy úsměv vyřešit obtížnou situaci?
Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz! Získáte body do VVS! A nebo nám pošlete fotky svého úsměvu, pokud se nestydíte :).
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
rendac
myslím že mám stejný problém, kvůli tomu se taky nerada fotim
Jitullinka
Když je čemu se smát, ráda se zasměju!
arminka
smích léčí, ráda se směji
ekleinovka
Směju se ráda, když mám ovšem čemu
cervenec18
směju se ráda a hodně, akorát ty fotky se mnou odmítají komunikovat, vždy se na nich příšerně šklebím
denkas
Usmát na povel je u mě věc nemožná! Mužskej řiká,neškleb se.Kamarádka zase,proč se na fotkách neusměji.No prostě to neumím.Když se "usměju" tak je to děs a běs!!
delfi.na
Většinou vykřením zuby, naštěstí (tedy aspoň myslím) je mám docela slušné, tak asi tak nějak
Hanula
moje "uřední fotky" jsou děsné, ale je mi to fuk...
doginka
na fotkách se neumím smát,jinak mi to jde
free
To my doma si děláme legraci z naučeného úsměvu dcery, ta totiž tancuje v souboru a ony ty děvčata mají úsměv vechyn stejný.
klemsik
já se teda nafotím a už vůbec ne vytlemená vypadám jako deb...
kristagg
Než k foťákovi, tak snad raději k zubaři.
magic11
jé, to bylo hezky napsané
jithule
já se nerada fotím.
V19
Ja som skôr vážnejšej povahy, keď sa niekto na mňa usmeje - usmievam sa aj ja, keď je príležitosť zasmiať sa -smejem sa. Fotím sa nerada, ale rada fotím hlavne vnučky, prírodu...
blesksoft
já radši fotím děti
lidicka
Zkazím každou fotku, takže se fotografování vyhýbám
Žofie
Nefotím se zrovna ráda
jerenika
Já nejsem fotogenická, takže to už nijak moc neřeším a je fakt, že na povel se smát neumím...
hubajda
ja se stale usmivam ale kdyz mam treba na foto tak to neumim a muj muz zas ma vyraz ze je stale nastvanej
Nový komentář
Komentáře
myslím že mám stejný problém, kvůli tomu se taky nerada fotim
Když je čemu se smát, ráda se zasměju!
smích léčí, ráda se směji
Směju se ráda, když mám ovšem čemu
směju se ráda a hodně, akorát ty fotky se mnou odmítají komunikovat, vždy se na nich příšerně šklebím
Usmát na povel je u mě věc nemožná! Mužskej řiká,neškleb se.Kamarádka zase,proč se na fotkách neusměji.No prostě to neumím.Když se "usměju" tak je to děs a běs!!
Většinou vykřením zuby, naštěstí (tedy aspoň myslím) je mám docela slušné, tak asi tak nějak
na fotkách se neumím smát,jinak mi to jde
To my doma si děláme legraci z naučeného úsměvu dcery, ta totiž tancuje v souboru a ony ty děvčata mají úsměv vechyn stejný.
já se teda nafotím a už vůbec ne vytlemená
vypadám jako deb...
Než k foťákovi, tak snad raději k zubaři.
jé, to bylo hezky napsané
já se nerada fotím.
Ja som skôr vážnejšej povahy, keď sa niekto na mňa usmeje - usmievam sa aj ja, keď je príležitosť zasmiať sa -smejem sa. Fotím sa nerada, ale rada fotím hlavne vnučky, prírodu...
já radši fotím děti
Zkazím každou fotku, takže se fotografování vyhýbám
Nefotím se zrovna ráda
Já nejsem fotogenická, takže to už nijak moc neřeším a je fakt, že na povel se smát neumím...
ja se stale usmivam ale kdyz mam treba na foto tak to neumim a muj muz zas ma vyraz ze je stale nastvanej