Aktivně si udržují abnormálně nízkou hmotnost, mají strach z tloušťky. Neodbytná a vtíravá obava z dalšího tloustnutí je nutí, aby si stanovili velmi nízkou cílovou hmotnost. Mají narušené vnímání vlastního těla, popírají závažnost vyhublosti, nadměrně cvičí, užívají laxativa a diuretika, vyprovokovaně zvrací, pociťují úzkost, obavy z omdlení. Jejich tělo trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, která se u žen projevuje nepřítomností menstruace, u mužů ztrátou sexuálního zájmu a potence. Pokud onemocní před pubertou, její projevy se opozdí, nebo dokonce zastaví a puberta je dokončena až po uzdravení. I takoví jsou pacienti s poruchou příjmu potravy (PPP) – anorexií, mnohdy na první pohled neviditelnou psychiatrickou diagnózou anorexia nervosa.
„Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat zdravě i přes extrémně vážné onemocnění. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, pohlaví, etnicit, ras, tělesných tvarů a váhových kategorií, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní,“ říká prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.


Pravděpodobnost mentální anorexie u mladých žen a dívek je 0,5–1,0 % v populaci. Mentální bulimie se nejčastěji vyskytuje u studentek středních a vysokých škol, zhruba ve 4–15 %. O něco menší je potom výskyt u mladých dospělých, tedy asi 1–3 %.

„Společnost mívá velmi zjednodušený pohled na dívky s poruchou příjmu potravy. Ovšem jak dívky s anorexií, tak s bulimickou symptomatologií jsou nemocné bytosti, jejichž léčba je velmi náročná pro všechny zúčastněné, zejména pro rodinu. Pozadí problémů je stejné, ať jde o dívenky ve věku puberty nebo ženy zralého věku. Jediný rozdíl je v tom, že změny, které nemoc napáchá ve vyvíjejícím se organismu děvčete na počátku dospívání, mohou být nenapravitelné – vnitřní ženské orgány se vyvíjejí v dospívání, v dospělosti se už nevyvinou. Proto je u dívek v adolescenci nutné zahájit léčbu co nejdřív, čas hraje zásadní roli,“ vysvětluje doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc., z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc.

Počty pacientů s poruchami příjmu potravy (PPP) v ČR

  • V roce 2017 bylo v psychiatrických ambulancích léčeno s touto diagnózou celkem 3731 pacientů, z toho bylo 90 % žen.
  • Celkový počet hospitalizací pro PPP se během sledovaného období zvýšil, a to z 339 hospitalizací v roce 2011 na 454 v roce 2017.
  • V roce 2017 bylo v psychiatrických lůžkových zařízeních (psychiatrických léčebnách pro děti i dospělé a psychiatrických odděleních ostatních lůžkových zařízení) evidováno 454 hospitalizací pro PPP. Téměř 65 % bylo pro diagnózu mentální anorexie, více než 13 % s diagnózou mentální bulimie a téměř 13 % s diagnózou atypické mentální anorexie.
  • Průměrná ošetřovací doba je 41 dní.
  • Při porovnání let 2011 a 2017 došlo k největšímu nárůstu hospitalizací u pacientů věkové skupiny 10 až 14 let, která tvoří necelou čtvrtinu hospitalizací PPP. V roce 2017 bylo ve věku 15–19 let evidováno 39 % hospitalizací a ve věku 20–29 let to byla téměř pětina. Celkový počet hospitalizací těchto dětských a adolescentních pacientů stále roste. Přitom jde o závažné onemocnění s vysokou úmrtností.
    „Vysoká mortalita přesahuje 10 %. Pacienti umírají v průměru v 25 letech. Mortalita je dvojnásobná oproti ostatním psychiatrickým diagnózám a desetinásobně vyšší ve srovnání s obecnou populací. Riziko sebevražd je až 200násobně zvýšené. Střední doba trvání nemoci je 6 let, ale třetina pacientů má chronický průběh trvající 20 až 30 let do předčasné smrti,“ vysvětluje profesorka Papežová.

Patologické jídelní chování není jen anorexie a bulimie

  • Anorexia nervosa – Pacientka si snižuje hmotnost sama, dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxativ či excesivním cvičením. Má strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkresleně vnímá vlastní tělo a má vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály. Trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, u žen chybí menses, muži ztrácí sexuální zájem. Často se z ní vyvíjí Bulimia nervosa.
  • Orthorexie – Psychická porucha, při které se člověk (ve větší míře, než která je považována za „normální“) upíná na zdravou stravu.
  • Bigorexie – Psychická porucha, která se vyznačuje posedlostí cvičit a v nadměrném množství používat steroidy.
  • Bulimia nervosa – Neustálé myšlenky na jídlo a neodolatelná touha po jídle se záchvaty přejídání. Snaha zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla jedním (nebo více) způsoby – vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky, diuretiky, tyreoidálními preparáty, u diabetických pacientů manipulací inzulinovou léčbou.
    Pro chorobný strach z tloušťky si pacientka stanovuje cílovou hmotnost nižší, než je pro ni optimální váha. Podléhá záchvatům přejídání „binge eating“, kdy konzumuje výrazně nadměrné množství potravy (většinou takové, kterou si z dietních důvodů běžně odpírá – např. sladkosti) v krátkém čase.
  • Psychogenní přejídání – Přejídání může být reakcí na stresové situace, jako jsou sexuální trauma, ztráta blízké osoby nebo uplatnění. Vede k nárůstu hmotnosti následkem psychických faktorů a poruch stravovacího chování. Následná obezita vede ke snížení sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních vztazích, sociální izolaci. Lze ji navodit i dlouhodobou psychofarmakoterapií. Zaujetí různými dietními opatřeními vede často do začarovaného kruhu výrazného kolísání hmotnosti, afektivní labilitě i depresivním poruchám.

Jak se PPP léčí?

K tzv. realimentaci, tedy obnovení výživy, a hospitalizaci na JIMP (Jednotce intenzivní multioborové péče) přistupují lékaři až při vážném ohrožení somatického stavu pacientek – při hmotnosti pod 85 % standardní váhy, nízkém tlaku a pulsu, dehydrataci, hypoglykémii a hrozbě renálního, kardiálního nebo jaterního selhání.

Nedílnou součástí léčby je psychoterapie, ta ale přichází až po akutní fázi onemocnění, a to ve chvíli, kdy se již pacientky jsou schopny na psychoterapii soustředit, pracovat na zlepšení náhledu na sebe a své onemocnění. U dětí platí, že čím je dítě mladší a psychicky nezralejší, tím je jeho spolupráce v léčbě a náhled horší a tím víc odpovědnosti leží na rodině.
Z psychoterapeutických přístupů se nejčastěji používá kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která ukazuje pacientům souvislosti mezi chováním, myšlenkami a emocemi. Pomáhá změnit nežádoucí jídelní chování, navodit normální jídelní režim a změně myšlení směrem k pozitivnímu vnímání vlastního těla, vyššímu sebevědomí a utlumení perfekcionistických požadavků na sebe i okolí. Psychiatři také prostřednictvím interpersonální psychoterapie (IPT) řeší vztahové problémy. Zejména v případech, kdy se onemocnění vrací, tj. v 50 % případů. Psychodynamická psychoterapie je indikována v případech, kdy krátkodobé intervence selhávají nebo když jsou PPP spojeny s traumaty, se sexuálním zneužitím nebo s posttraumatickou stresovou poruchou.
Významnou roli v léčbě PPP má rodinná terapie, například formou „vícerodinných programů“, kdy společnou terapii postupuje skupina čtyř až šesti rodin pacientek. Jaké jsou v tomto ohledu cíle lékařů? Snížení přehnaně intenzivní, zvýšené péče, naopak zvýšení vřelosti a empatie, omezení kritiky a umenšení akceptace symptomů PPP.

Reklama