V mém oblíbeném filmu se říká, že jakýmsi průvodním znakem přepínaného mozku jsou halucinace. „Nic si z toho nedělejte, sestři, já v takovém případě zase vidím krávy,“ praví tam pan Libíček.
Ne ovšem pokaždé, když člověk vyžene své intelektuální schopnosti až na hranici možností, musí jeho přetížené vnímání nutně vyprodukovat hovězí dobytek.
Tento víkend mě přesvědčil, že tělo si umí říct o přestávku i jinak. A nejen mě…
Ve čtvrtek jsem šla hodně pozdě spát, protože jsme museli do nemocnice s Míšou, které se večer udělalo špatně. Když jsme se vrátili, našli jsme v „Matyldě“ v slzách naši milou brigádnici. Zemřela jí kamarádka. Prostě jedenáctka v datu bývá vždy náročná.
V pátek jsem vstávala hodně brzy. Musela jsem do Prahy. Do redakce a na několik schůzek. Těsně před Mělníkem jsem zjistila, že včerejší datum bylo ještě náročnější než náročné…
Zvonil telefon. Dozvěděla jsem se, že v ten samý den ráno ještě odvezli do nemocnice moji sestru, kterou po ošetření propustili, a večer i moji maminku. Tu si na interně nechali.
Mé naplánované schůzky na pátek se tedy během jízdy autem ještě rozšířily o pražskou Bulovku. Na psýchu hotová masáž.
Rychle tedy do redakce a pak hurá pro dceru Alici na Zbraslav. Následně na Bulovku lovit doktory a ještě dvě plánované schůzky.
Na té první jsem čekala hodinu zbytečně, protože paní, o které jsem chtěla psát, se nedostavila a nebrala ani telefon. Déle jsem čekat nemohla. Už tak jsem na další schůzku jela pozdě. Ta se ale opravdu vydařila. Šlo o nabídku pro „Matyldu“ a vracela jsem se z ní nadupaná informacemi a hodně nadšená.
Celou cestu jsme novou věc probíraly s Ájou a já se nemohla dočkat, až novinku sdělím společníkům ve Varnsdorfu. Skoro mi praskla hlava, jak jsem se na to těšila.
Konečně jsem jim to mohla říct. (Já to schválně nepíšu vám, protože to je překvapení).
Všichni nadšeně souhlasili, což jsem očekávala. Tak ještě několik telefonátů a hotovo. Plížila jsem se v noci domů a těšila se do vany. V té chvíli již můj mozek patrně najel na nějaký náhradní zdroj.
Krávy? Ne, lejna!
„Ahoj holčičky moje malý, jasně že dáme papat, my šme tady hladový a nikdo tu š námi nebyl… pušinky… ubožátka…“ ševelila jsem rozverně.
Pustila jsem vodu do vany, odložila šatstvo a naplnila kočičí mističky.
Vyrobila jsem odvar z heřmánku, šalvěje a meduňky a nalila si ho spolu s relaxační pěnou do připravené lázně. Voda byla skoro napuštěná a nádherně voněla.
Cestou z kuchyně jsem si ještě povšimla, že ani bedýnky na kočičí hovínka si od rána nikdo nevšiml. Kdo ví, jestli jen od rána…
I vybírám lopatkou obsah bedýnky. Pochoduji na toaletu. Již nepřemýšlím. Fatální chyba.
VŠECHNA TA H…NA JSEM SI TOTIŽ MÍSTO DO ZÁCHODU VRHLA DO TÉ VANY!!!
Halooo, já jsem tady!
Ne, to není všechno. I přítel Radek už ví, co to je, když se přetáhne. V noci přijel z „Matyldy“ pozdě a ráno už tam mazal zpátky tahat kabely na ozvučení. My už jsme tam byli. Přivezl Johanku.
Zaparkoval svůj vůz u vjezdu v půl desáté ráno. Zamkl, otočil se a spěchal pln elánu na zmíněnou elektroniku.
V jedenáct hodin se Míša sebrala, že jede do Hypernovy pro brusinky. Vzala si klíčky od mého auta a odkvačila. Rudá v obličeji se ale náhle zjevila zpátky ve dveřích…
„Ježišimarjá, v Radkovym autě je zamčená Johana!!!“
Nebudu popisovat Radkův výraz v ten moment, protože se popsat nedá… zástava krevního oběhu???
Nebudu popisovat ani to, jak vypadala Johanka po téměř dvouhodinovém zoufalém bušení na sklo.
A moje reakce?
Asi bych normálně hlasitě hodnotila práci Radkova mozku a přidala i něco o tyranech, ale vybavil se mi můj zářivý včerejší výkon s vanou. A tak jsem raději šla jen mlčky chlácholit Johanku.
Všechno dobře dopadlo
Zatímco mně se kočky za zády pošklebují, což si nemusím nijak ověřovat, to je prostě jasné, a Radek se tváří jako největší zloduch ve střední Evropě, Johanka na tom jednoznačně vydělala.
Dostala tolik satisfakcí a omluvných darů, že měla druhé Vánoce… trauma jsme naštěstí vytěsnili efektivně.
Už jste někdy takto přepnuli svůj mozek? Jaký to mělo efekt?
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #17 To je moc zajímavý, to jsem takhle nikdy nezvažovala... Teď trochu ujedu, ale jenom o metr, ale jsou pověstné pátky 13., ale ty já mám ráda, mně spíš vadí ÚTERKY 13., to býval datum, kdy se vždycky něco zkazilo... ale teď mám ráda každý datum a vždycky si říkám, že i ty "pády" mají smysl...
Na ten článek o číslech a jejich energii se moc těším..
Míšo, jeď! :)
Michaela Kudláčková — #17 Aha, ještě že v těchto oblastech jsem mimoň, jinak by mi vadila i data
Zázvorka — #15 Plánuji celý článek o datech a energeticky náročných dnech. Snad ještě tento týden. Jedenáctka je ale jedno z nejnepříjemnějších dat... Dvě jedničky u sebe - dvě Slunce - moc energie - spalující...
díky,moc jsem se pobavila
Míšo, opět se super bavím a čtu výňatky z článku kolegyni a řácháme se smíchy obě!
To by mě tedy taky pěkne naštvalo!
Já když jsem přepracovaná a utahaná, tak vím, že a) nesmím se přestat hýbat a něco dělat nebo už se nerozběhnu (než padnu do pelechu), b) začnu dělat chyby nebo mně začnou padat věci z rukou a za c) když je toho příliž, tak nemám ani hlad a nemůžu usnout!
Takže všeho s mírou (když to jde)
Jo a taky nevím, co je na datu 11.!! Vysvětlete mi to prosím!!
Michaela Kudláčková — #13 no, už je mi jasný, proč jsem nic nenašla, zadávala jsem Vousatá
femme — #12 www.fousatamatylda.cz
super
má Matylda své www stránky? zkoušela jsem gůglit, ale nepovedlo se
vladka006 — #10 ..znám. Naše kočky jsou schopné zcela mistrně vyoperovat maso z hamburgerů a nechat nám jen housku s kečupem... :-))))
No, já mám občas pocit, že vařím víc pro to zvěrstvo. Na chatě jsem udělala pekáč zapečených těstovin pro 5 lidí, dala ho chvilku na linku vychladnout a šla shánět na zahradu pracanty k obědu. Pes byl ale rychlejší, cítil vůni něčeho dobrého, otevřel si chatku a celý pekáč snědl.
V sobotu jsem zase naložila ryby do marinády a pro změnu byli rychlejší sousedovic kočky.
Michaela Kudláčková — #8 ani mu nevadilo, že knedlíky nemá nakrájené
. Zmlasknul to celkem rychle.
vladka006 — #7
umím si představit, že pes večeři nereklamoval :-)))))
Jo, nedávno se mi stalo, že jsem měla totál vypnutý mozek. Připravovala jsem večeři pro nás a zároveň pro našeho hafana. Nám jsem dělala guláš a psovi kolínka s konzervou.
Já ani nějak hlad neměla, tak že přítel se nají sám. Nandala jsem mu papů a za chvilku slyším: "Zlato, ten guláš je nějakej divnej a já myslel, že ho budu mít s knedlíkem, víš jak já kolínka nesnáším." Začalo mi zase zapalovat. Vyměnila jsem svým
pokrmy.
dajdada — #5
Když se přetáhnu, tak mi to tělo dá najevo tak, že se vypne. Už kolikrát se mi stalo, že jsem usnula vestoje uprostřed nějaké činnosti - proto se snažím se svým časem vyjít tak, abych stihla jít spát, protože si nedokážu představit, že by se mi stalo takovéhle vypnutí třeba za volantem...
Míšo, co je na jedenáctém tak zvláštního? Budu si muset zavzpomínat, co že se mi to ve čtvrtek dělo... (případně nedělo).
Božena a Jakub — #1 Moc děkuji. Klepu se jedenáctého pravidelně. Tentokrát se ale opravdu mimořádně vyvedlo.....
Míšo,opět skvělý článek,skvěle napsané,pobavila jsem se u toho.Díky,díky.A otázku si přeložím na to,zda jsem někdy měla den blbec.A to ano, a nééé jednou.Každopádně dál držím palce.At se daří.
