63cfe553db636obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Po dodělaní vysoké jsem chtěla nastoupit do práce, abych získala nějaké zkušenosti z praxe. Děti jsem chtěla mít až tak po třech letech. O rok starší přítel Kamil, který vysokou nestudoval a už pět let pracoval na dobré pozici v jedné firmě, to ovšem viděl jinak. Po třech letech chození podle něj bylo načase náš vztah posunout dál. V jeho případě to znamenalo posunout ho k dětem. Zdráhala jsem se, ale když mi tak trochu položil nůž na krk s tím, že by se mohl začít poohlížet po někom, kdo s ním děti bude chtít hned, souhlasila jsem,“
popisuje Karolína.

Zadařilo se takřka hned a do posledního semestru vysoké už Karolína nastupovala jako těhotná. Ovšem po porodu byl Kamil se svou přítelkyní a synem celé dva měsíce a potom se vypařil.

„Jednoho dne prostě nepřišel domů, pro věci poslal svou sestru. Napsal mi dopis, že mít dítě není takové, jaké si to představoval a že přijal nabídku na práci v zahraničí. Prý ať se nezlobím, alimenty platit bude, ale jinak je to pro něj uzavřená kapitola,“ tvrdí Karolína, která zůstala v naprostém šoku.

Naštěstí jí pomohli rodiče – s péčí o vnuka i s financemi. Nyní jsou to dva roky a dva měsíce, co Kamil od Karolíny odešel a ona tuto křivdu stále nepřekonala. O to těžší je pro ni skutečnost, že syn je svému otci velmi podobný.

„Když se na syna podívám, několikrát denně si vzpomenu na jeho otce. Sice své dítě miluju, ale je mi připomínkou té největší zrady, která se mi v životě stala. A hrozně se bojím, aby nezapracovaly geny a nevyrostl z něj taky takový všivák, jakým je jeho otec. Nedávno jsem se navíc dozvěděla, že Kamil se vrátil z ciziny a je zpět ve městě. Nechci na něj narazit a doufám, že se nerozmyslí, nevzpomene si, že má syna a nezačne se s ním chtít vídat. To bych asi nedala,“ uzavírá.

Zdroje: respondentka Karolína

Čtěte také: