Vědci zjistili, že mnozí dinosauři trpěli rakovinou.
Jejich nádory byly podobné nádorům lidským, což prokazuje, že rakovina existuje bez podstatných změn již velmi dlouhou dobu.
“Nemoci jsou stejné, bez ohledu na to, jaký tvor je postihnut,” tvrdí radiolog Bruce Rothschild z Northeastern Ohio Universities College of Medicine v Rootstownu, USA. Rothschildův tým procestoval Severní Ameriku s mobilním rentgenem a prozkoumal více než 10 000 dinosauřích obratlů pocházejících z více než 700 muzejních exponátů. Zaměřili se na na známé dinosaury, jako jsou stegosaurus, triceratops a tyrannosaurus.

Pouze jedna skupina, hadrosaurus, trpěl rakovinou.
Výzkumníci objevili 29 nádorů v kostech 97 jedinců z této býložravé skupiny z období křídové éry, před nějakými 70 milióny let.
O nádorech dinosaurů se diskutovalo již dříve, tento průzkum je ale první, provedený ve velkém měřítku. Výzkumníci objevili, že některé kosti, vypadající jako postižené rakovinou, měly ve skutečnosti pouze špatně zahojenou zlomeninu.
Není s určitostí známo, co způsobilo rakovinu u hadrosaurů, třebaže Rothschild poukazuje na to, že se živili jehličnatými stromy, které mají vysoký obsah karcinogenních látek.
Také složení jejich kostí nasvědčuje, že byli teplokrevní, což mohlo zvýšit riziko onemocnění rakovinou.

“O nemocích dinosaurů toho víme velice málo,” konstatuje paleontolog David Norman z University of Cambridge ve Spojeném Království. “Proč by hadrosauři měli být náchylní ke zranění na ocase, je fascinující otázka, i když definitivně zůstane bez odpovědi.” Tato zvířata se mohla dožívat neobvyklé dlouhověkosti, a tím umožnit nádoru, aby se vyvinul.
Nejběžnějšími nádory byly hemangioma – nezhoubné nádory krevních cest, kterými trpí asi 10 % lidí. “Kdyby si tyto kosti prohlédl patolog, dospěl by ke stejné diagnóze,” tvrdí Rothschild. Edmontosaurus, dosahující 3,5 m, byl k rakovině nejvíce náchylný, a také jediný druh, u kterého byl nalezen zhoubný nádor. Přibližně 3 % jeho kostí obsahovaly nějaké nádory.

Rakovina byla objevena ve všech organismech, od korálů po andulky, ale četnost jejího výskytu není u většiny druhů známa. “Znalost, co způsobilo nádory divokým a vyhynulým zvířatům, by nám mohla pomoci léčit a předcházet nádory u lidí,“ říká Rothschild. Studium muzejních exponátů by mohlo objasnit, jak se tyto nemoci vyvíjely, dodává.

 

Přeloženo a upraveno podle: http://www.nature.com/nsu/031020/031020-2.html    

       
Reklama