Foto: Shutterstock
Jindra (34)
I když by mnozí řekli, že ten nejzlomovější rok je třicítka, pro mě to bylo už o tři roky dříve. Bylo mi čerstvých sedmadvacet a kolem mě se to vdávalo a rodilo jak na běžícím páse. Byla jsem z toho šíleně vystresovaná, protože jsem byla zrovna sama. Samozřejmě jsem se také chtěla vdávat a mít už děti. Přišlo mi, že mi život protéká mezi prsty a že jednoduše ztrácím drahocenný čas. A proč je pro mě sedmadvacítka zlomová? Není to tím, že bych se začala ještě více honit za tím, co jsem neměla, ale naopak jsem si dala od všeho pauzu. No a ve třiceti už jsem měla muže a dítko na cestě. Jasně, že by tedy nejšťastnější měla být právě ta třicítka, ale zpětně si říkám, že kdyby nebylo toho uvědomění v sedmadvaceti, nebyla bych dnes tam, kde jsem a neměla to, co mám.
Navíc bych řekla, že ta sedmadvacítka je riziková pro více lidí (nebo žen), protože jsem o tom slyšela i od kolegyň v práci a některých kamarádek. Třicítka pak naopak pro mnoho z nich znamenala spíš uklidnění.
Magda (56)
Pro mě bylo nejhorší přenést se přes padesátku. Už dlouho před těmi narozeninami jsem na tom nebyla dobře, protože mi přišlo, že se tím sama přehoupnu na tu horší část života. Ani jsem tehdy nechtěla žádnou oslavu. Teď to tak ale vůbec nevidím. Naopak jsem si uvědomila spoustu věcí, přestala se trápit maličkostmi a snažím se užívat si co nejvíce času s těmi, co mám ráda. Řekla bych, že je pryč takový ten stres, když mi bylo mezi třiceti a padesáti, když jsem se starala hlavně o to, jak uživit děti. Ty jsou teď už ale dospělé a starání se o první vnouče je tou největší radostí, kterou teď mám. Takže ženy, nebojte se padesátky.
Ester (21)
Celý život jsem se těšila, až mi bude konečně osmnáct a budu si moct dělat, co sama uznám za vhodné. A hlavně, že se konečně trochu osamostatním a nebude na mě někdo pořád dohlížet. No a teď je mi jednadvacet a vzpomínám, jak krásné to bylo, když mi bylo ještě sedmnáct a svět byl jednodušší. Teď studuju vysokou školu a připadá mi to jako nejsložitější období celého života.
Dáša (68)
Já teda nevím jak ostatní, ale já žádný takový milník ve svém životě nemám. Roky prostě plynou a každý něco nového přinese a něco naopak odnese. Proč se tím mám trápit? Každá dejme tomu dekáda života zahrnuje jiné starosti a jiné radosti. Tak to prostě je. Myslím, že když se to naučíme přijmout, bude každý rok našeho života kouzelný.
Zdroj info: Respondentka Jindra, Magda, Ester a Dáša
Nový komentář
Komentáře
ano, jako Dáša, když se naučíme život přijmout jaký je, tak každý rok je kouzelný
Mám to jako Dáša, prostě žiju.
Nezbývá než pogratulovat paní Dáše k poklidnému životu bez zlomů a turbulencí. Budiž jí to přáno.
Mně se hned po třicítce tak trochu převrátil život naruby, následovala řada pásových oparů a pak nádor v hlavě a půlrok strachu o život (a hlavně o své malé děti). Ale měla jsem štěstí a dobré lékaře na Homolce... Za 18 dnů oslavím padesátku
Taky nemám žádný konkrétní věk jako nějaký milník, nezaskočila mě ani ta padesátka. Trochu lituju let strávených s blbem manželem, ale o to jsem teď raději, že mám mého muže. Akorát už toho nevybudujeme tolik, jako bychom se poznali ve 25.