Milá ségruše,
za několik měsíců nám odjedeš, protože teď už víme, že jsi v konkurzu na zahraniční stáž uspěla. Pojedeš daleko, na jiný kontinent – na černý kontinent. Vybrala sis to sama…

Vybrala sis to sice sama, ale mám tak trochu pocit, že před sebou utíkáš, a to, jak známo, jde těžko. Nikdo před sebou samým neuteče… Jdou na Tebe Kristova léta a partner, natož rodina nikde… Často jsme o tom mluvily, viď! Ti chlapi jsou divní – chtějí vzdělanou, sobě rovnou, neufňukanou,… ale vpodstatě zase tak sobě rovnou a samostatnou ne. Často Ti řekli, že seš moc samostatná, brrrrr, od takový ruce pryč :-) Ale řekni mi, jak člověk nemá být samostatný, když se musí sám živit? No nic.

S tou tvojí cestou jsem poprvé v životě zažila zvláštní pocit – moc, moc jsem Ti přála úspěch, protože vítězství je prima, ale zároveň jsem to nechtěla; něco si přát a nepřát, zvláštní… Mám o tebe strach – jet tak daleko, na kontinent, kde lidi smýšlejí o dost jinak… Navíc z Afriky domů nedodrandíš autobusem, kdyby něco… A taky mám obavy, aby ses vrátila zdravá… To je to hlavní!!!

Jedeš tam předávat zkušenosti, pomáhat lidem, kteří to potřebují, a já Ti přeji, aby ses vrátila nabita pouze pozitivními zážitky!

Ale kdyby sis to ještě rozmyslela…

                                                          Tvoje L.

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY