Dobré ráno, milé ženy-in!

Dobré ráno, jak se to snadno řekne. Určitě už jste taky dneska někomu popřály. A teď si představte, že byste to měly říct třeba čtyř tisíckrát!

Jak že jsem na to přišla? Na konečné metra, kde nastupuji při cestě do centra, stává v době ranní špičky kamelotka a rozdává reklamní deník „Čtyřiadvacítku". Je to postarší, životem otřískaná ženská v oranžové vestě, stojí tam v ledovém průvanu nad schody a každému kolejdoucímu strčí výtisk do ruky. Nevím, jak to dokáže, ale ke každému stihne přidat ještě úsměv a: „Dobré ráno".

Tahle stanice je důležitý dopravní uzel, kde končí řada okrajových linek městských autobusů. Po ránu je tam pěkný frmol a lidi se jen hrnou. Ta paní říká své „Dobré ráno" zhruba jednou za sekundu. Nevím, jak dlouho jí trvá rozdat přidělené noviny (v době ranní špičky většinou, osudu budiž chvála, ještě sedím doma nad kafem), ale i kdyby tam stála jen hodinu, znamená to 3 600 pozdravů. A úsměvů. Uff. Nevím jak vy, ale moc pochybuju, jestli bych tohle dala bez újmy na hlasivkách a duševním zdraví.

Tak té paní aspoň taky popřeju pěkný den, když už se v takovou nekřesťanskou hodinu u toho metra ocitnu (jako třeba dneska :-)) A hned mi moje pracovní povinnosti připadají snadné a moje profese prostě úžasná. :-)

Přeju vám podobné pocity a těším se na vaše zážitky a zkušenosti s výprodeji a slevami!

 

 

TÉMATA:
DŮM A BYT