Nadváha a obezita se bez nadsázky dají považovat za epidemii třetího tisíciletí, která už pár desítek let představuje zásadní zdravotní problém. Tím hůř, že proti ní neexistuje žádná pilulka. Cesta k vyléčení je obtížná a s ohledem na stádium nemoci i časově náročná. Lékem je důslednost, trpělivost a sebekázeň, které nekoupíte v žádné lékárně, podpůrným prostředkem pak víra ve vlastní schopnosti i v případě, kdy váha stagnuje. Zbavit se tukových polštářů zkrátka „bolí“, a ať vám v nejrůznějších reklamách tvrdí cokoli, bez práce a nasazení to zkrátka nepůjde.

fada.jpg
Foto: Shutterstock

Tuk se v těle hromadí různým způsobem. Jeho rozložení souvisí s více faktory, zejména ale s pohlavím, genetickými předpoklady, věkem a celkovým typem postavy. Nejzáludnější je tzv. viscerální tuk, který se hromadí okolo životně důležitých orgánů především v oblasti břicha.

Ukrytý strašák

Nejobávanější oblastí v souvislosti s hromaděním tuku v těle je dutina břišní. Právě tady se kumuluje tzv. viscerální tuk, který je v porovnání s klasickým podkožním tukem daleko rizikovější. Vykazuje vyšší prozánětlivou aktivitu, obklopuje a může utiskovat důležité tělesné orgány a často proniká i do míst, kde nemá co dělat. Mimoto zvyšuje riziko rozvoje diabetu II. stupně, aterosklerózy, řady zánětů a mnoha dalších závažných onemocnění včetně metabolického syndromu. Viscerální tuk je navíc jen těžko měřitelný a nebývá ani přímo závislý na množství podkožního tuku v oblasti břicha. Jinými slovy – i relativně štíhlá osoba může spadat do rizikové skupiny ohrožené vyšším podílem nitrobřišního tuku.

Existují dva základní typy obezity: gynoidní (tzv. hruška) a androidní (tzv. jablko). Vyšší zdravotní riziko představuje druhý v pořadí, protože právě tady dochází k nepřiměřenému hromadění tuku v oblasti břicha. Zdravotní rizika tohoto typu obezity jsou značná, protože jde o metabolicky velmi aktivní tkáň, za jejíž podpory vzniká a rozvíjí se řada výše zmiňovaných onemocnění.

Měření versus vážení

Viscerální (nitrobřišní) tuk je do určité míry v pořádku. Slouží jako přirozená ochrana důležitých orgánů například proti nárazu. Pokud se ho nahromadí příliš, může být pro zdraví člověka nebezpečný; podobně jako když je ho extrémně málo. Viscerální tuk je uložen hlouběji než tuk podkožní a je gelové konzistence. Ukazatelem jeho množství není ani tak samotná hmotnost jedince, ale jeho míry, resp. obvod břicha. Tedy i jinak relativně štíhlý člověk, má-li kupříkladu ke štíhlým nohám a pažím kulaté, vystouplé břicho nebo široký pas, může patřit k ohroženým osobám.

Při úvahách o tom, zda i vy patříte do rizikové skupiny, mějte na paměti tyto míry: ženy by měly přinejmenším zpozornět, pokud obvod jejich pasu dosáhne 89 a více cm. U mužů je pak limitní hodnota 102 cm.

Cesta k užšímu pasu

Pravděpodobně vás nepřekvapí informace, že k tomu, abyste dosáhli snížení množství viscerálního tuku, je potřeba přistupovat aktivně a vědomě. Může to znít jako ohraná písnička, nicméně metody jsou obvyklé, známé a pro většinu lidí s nadváhou také nepříjemné. Dobrou zprávou ale je, že postačí už 30 aktivních minut denně a postupná úprava jídelníčku a životního stylu. Aby to tolik „nebolelo“, naplánujte změnu postupně, používejte selský rozum a ptejte se sami sebe, co je (i není) ve vašich silách.

das.jpg
Foto: Shutterstock

Rady na závěr

  1. Ke svému každodennímu cvičení zařaďte vždy nejprve kardio (svižná chůze, poskoky, běh, jízda na kole či rotopedu, chůze do schodů a podobně). Následně můžete přidat také silový trénink (například posilování s činkami), díky kterému postupně spálíte více kalorií.
  2. Přemýšlejte o tom, co vkládáte na talíř. Eliminujte vysoce průmyslově zpracované potraviny, jejichž dominantou je vysoký obsah cukru a soli, a naopak zařaďte více kvalitních rostlinných i živočišných bílkovin, zeleniny a komplexních sacharidů (například sladké brambory, fazole a čočka).
  3. Vyhněte se nárazovým dietám a nepodléhejte líbivým reklamám slibujícím rychlé výsledky bez práce. Všichni víme, že takhle to nefunguje.
  4. Omezte stres, ačkoli tohle je možná ten nejnáročnější úkol. Mějte však na paměti, že stresový hormon kortizol dokáže navýšit množství nebezpečného viscerálního tuku. V této souvislosti zkoušejte meditaci, hluboké vědomé dýchání a jiné metody k zvládání stresu.
  5. Dostatečně spěte a mějte každý den alespoň chvilku pro sebe. Tu se snažte vyplnit aktivně a vědomě, nikoli tím, že se usadíte k televizi s miskou chipsů.

Čtěte také:

Zdroje: healthline.com, medicalnewstoday.com, health.harvard.edu

Reklama