Zda se příběh paní Dany hodí přímo do rubriky magie, nevím, dělalo mi problém ho zařadit. Kam zařadit příběh, jehož dějovou linkou je sice smrt a zrození, ale tak nějak jinak. Sama autorka příběh uzavřela: Jsou věci mezi nebem a zemí. Ostatně, posuďte sami.

Příběh paní Dany

Traduje se taková pověra, že pokud někdo v rodině zemře, zaplní následně jeho místo další. Ano, rodina se rozrůstá, ale že by šlo o nějaké uvolnění místa dalšímu? Snad i převtělení duší? Nevím, vždy jsem se stavěla k těmto záležitostem mezi nebem a zemí spíše rozpačitě... až do doby, než se udály zcela v mé blízkosti.

Žily byly tři sestry

Jsme tři sestry, já, coby nejstarší, jsem se vdávala již ve dvaceti. Narodily se nám dvě děti, které byly rozmazlovány ze všech stran, zejména pak ze stran svých „tetiček“, tedy mých sestřiček. Ty na rozdíl ode mě zvolily cestu kariéry, a tak zatímco si užívaly a cestovaly po světě, já prala, žehlila, vařila a starala se o domácnost. Tu a tam přišla pohlednice z New Yorku, tu od druhé sestry z Londýna, trošku jsem záviděla. Nicméně tetičky - sestřičky byly vzorové, a jen co naše děti malinko povyrostly, brávaly si je s sebou na různé výlety, prázdniny i dovolené.

Děti dospěly

Čas plynul a moje děti vyrostly, začaly mít vlastní zájmy, starosti i radosti. Já se pomalu blížila k babičkovské roli a moje věčně „mladé“ sestry byly sice společensky dobře postavené, zato stále bezdětné. A už si nemohly „půjčovat“ děti ani ode mě, neboť čím dál častěji slýchávaly: „Teto, promiň, mně se to moc nehodí.“ Začaly si tak uvědomovat tikot vlastních hodin, začalo jim docházet, že největším smyslem života není kariéra, ale rodina a děti.

Špatný sen

Co se dělo následovně, bylo jako ze špatného snu, ani jedna z mých milovaných sestřiček si to určitě nezasloužila. Když se ta prostřední vrátila ze zahraničí domů, našla si přítele a „chtěli mít děťátko“. Bezvýsledně. Dvakrát předčasně potratila, potřetí se narodilo miminko mrtvé. Doktoři jí řekli, že s největší pravděpodobností už nikdy nebude mít děti. Psychicky se zhroutila a zcela se uzavřela do sebe. Nejmladší sestra zůstala v zahraniční, vdala se tam a také se snažili o dítě. Když se však po několikaletém snažení stále nedařilo, šli na lékařskou kontrolu. Diagnóza zněla: s devadesátiprocentní pravděpodobností nemůže mít děti manžel, jeho spermie jsou velmi pomalé, převážně mrtvé.

Dvojznamínko, zázrak číslo 1

Naši rodiče se už smiřovali s tím, že vnoučátky to začalo a také skončilo pouze u mě. A čas opět plynul. Vždy jsme byli rodinou, která držela hodně pohromadě, milovala své babičky a dědečky, a to nejenom své vlastní, ale i ty vyvdané a vyženěné. Dva z prarodičů nám – třem sestrám, obzvlášť přirostli k srdci. Byla to babička z maminčiny strany, téměř pohádková bytost, a pak dědeček manžela sestry provdané v zahraničí. Pravý anglický lord ze šlechtického rodu, zvláštní, až tajemný člověk.

deda

První zemřela babička. Bylo to v měsíci říjnu, ale dožila se krásného věku, 94 let. Když umírala, prostřední sestra, která se uzavřela do sebe, ji po celou dobu držela za ruku. I když měla babička svoje vnoučata ráda všechny, na prostřední sestru přece jen držela nejvíc. Možná proto, že jí byla neuvěřitelně podobná, možná i proto, že díky sestřině prožité bolesti spolu trávily hodně času. Sestra u ní seděla až do posledního dechu. Později nám vyprávěla, že když babička umírala, silně ji tiskla ruku a ona jako by cítila zvláštní horkost procházející jejím tělem.

Říká se, že když dušička opustí tělo, nejméně rok (ale pak i déle) trvá její putování, než se může opět někde „usadit“. Babiččina dušička nečekala léta, desetiletí ani staletí. Sestra do roka otěhotněla a narodil se jim krásný zdravý chlapeček. Gynekolog nechápal a dodnes tvrdí, že to byl zázrak. Zvláštní na tom všem také je, že můj „synoveček“ má takové netypické dvojznamínko, přesně na tom místě, kde ho měla i babička.

sestr

Zázrak jménem život

A jak to dopadlo u nejmladší sestry v zahraničí? V ten samý rok, jen o měsíc později, v chladný listopadový den najednou zazvonil telefon a v něm uplakaná sestra oznamovala, že náš milovaný „granddad“ nečekaně zemřel. Proč? Proč to osud zaonačil tak, že nám vzal dva milované lidi tak těsně za sebou? Zůstala tu najednou dvě prázdná místa. Tehdy jsme ještě nikdo netušili, že dlouho nezůstanou. V těle sestřina manžela, kterého označili za téměř neplodného, jedna malinká spermie bojovala – a vybojovala další život. I ona do roka otěhotněla a téměř na měsíc přesně po narození synka prostřední sestry se jim narodila zdravá holčička. Jméno dostala po anglickém dědečkovi a kromě šlechtického titulu i přívlastek – zázrak číslo dvě.

sestraa

Zázrak jménem Život

Závěrem

Možná se vám bude zdát můj příběh všední až banální, ale já přesto tvrdím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Obě „prázdná místa“ byla zaplněna človíčky, ve které už nikdo nedoufal, anebo... že by přece jen někdo ano?

Dana

Děkujeme paní Daně za krásný příběh i zaslané fotografie. Pokud máte podobný, napište nám, rádi ho zveřejníme.

Čtěte také:

  • Varoval ji šestý smysl
  • Sloneček pro štěstí                                                                                                                                 
Reklama