Kvalitní tragédii člověk potřebuje

Dříve byly hry, ze kterých si diváci přivodili katarzní stavy, spjaté s mýtem, což způsobovalo, že se divák do herců uměl dobře vcítit. Obával se totiž stejných věcí. Například rodinné kletby či zloby bohů. V dnešní moderní době se sice dokážeme napojit na postavu ve filmu, hře či seriálu, avšak stále to není tak silné, jak bychom si některé přály. V důsledku toho, že nám kvalitní tragédie chybí, vytváříme si ji samy. 

Nejlepší uvolnění až „vyléčení“ přijde po řádné tragédii. Právě kvůli zmiňované úlevě lidstvo tragično potřebuje. A když není v reálném životě, nezafungují na nás dostatečně emotivně scénáře a stále nemáme jak „potěšit“ duši náhlým přívalem smutku, srdce bolu a pláče, jednoduše si scénář na míru vytvoříme v hlavě. Ale pozor na to!

Představy mohou být nebezpečné

Naše čtenářka nám na jedné akci vyprávěla, že si před spaním představuje, jak jí její přítel podvádí, křičí na ni nebo dokonce umírá. „Jeden čas jsem se nemohla dočkat až půjdu spát. Zavřela jsem oči a začal se odehrávat příběh, který jsem si mohla upravovat podle sebe. Můj přítel mě v představách podváděl, potom se ke mně chtěl vrátit, ale já byla zraněná a nechtěla jsem. Vzápětí ho však porazilo auto on mi v dešti umíral v náručí,“ říká Judita a dodává, že když se dařilo, dokázala probrečet i celou noc. „S přítelem jsme měli jinak úplně skvělý vztah! On byl a pořád je pozorný, spolehlivý a rozhodně by mě nikdy nepodvedl.“

Problém ale nastal v okamžiku, kdy spolu Judita a Honza začali bydlet. „Vím, že to celé zní šíleně, když o tom člověk mluví. Najedou jsem si musela své představy nechat jen na dny, kdy Honza nespal doma. Těch moc nebylo a nakonec jsem tragédii, kterou jsem měla jen v představách, začala podvědomě přenášet do reality.“ Judita po několika měsících plných nesmyslných hádek Honzu podvedla, ten jí však odpustil. „Začala jsem chodit k psychologovi, který mně vysvětlil, proč k životu takovou tragédii potřebuji. Přišli jsme na to, že si z dětství nesu velkou bolest, protože se rodiče často zuřivě hádali a občas došlo i na násilí. Na ten pocit bolesti na prsou a hořkosti v krku už jsem byla tak zvyklá, že jsem ho chtěla znovu a znovu. Podle odborníků tato forma úlevy nebyla špatná a mohla mi dokonce pomoct, jen jsem to začala přehánět. Uměřenost by měla vládnout všemu.“

Čtěte také:

Reklama