PMS. Tímto termínem se odborně nazývá divná změna naší osobnosti před tím, než přijdou „naše dny“. Ptala jsem se po telefonu svého bratra, zda třeba on, jako chlap, vidí na své ženě nějaké změny těsně před menstruací. Řekl :“Představ si obrovskej granát s kozama a pojistkou na hlavě. Ty ale nevíš, co způsobí její odjištění. Jestli to, že jsi přišel domů pozdě, brzo, chtěl jsi jídlo, nechtěl jsi jídlo, chtěl jsi jít za kámošem, zůstals´ doma, chtěl jsi sex, nechtěl…nevíš nic. Prakticky se dá říct, že tu pojistku sundá cokoliv“ Řekla jsem, že to je zbytečně drsné přirovnání a takové ženy jsou výjimky. Že například já jsem úplně v pohodě. Hlasitě se smál a rozloučil se.
Pátrala jsem dál. Odpovědi žen byly většinou stejné. Žádné větší změny na sobě nepozorují. Odpovědi mužů se však značně lišily.
Ptala jsem se na návštěvě u rodičů. Matka, jako všechny ženy, kterých jsem se ptala, na sobě žádné zvláštní příznaky nevidí. Otec neříkal nic, ale jakmile se máma na chvilku vzdálila, opatrně se za ní ohlédl: “Každej měsíc, každej měsíc kamaráde tady běhá s migrénou a hadrem na hlavě, odsekává a brečí na konci televizních zpráv, když dávaj ty zvířátka!“ prohlásil důrazným šepotem a slyše matčiny kroky, vrátil se k četbě novin, tváříc se jako by nic.
V jiné rodině jsem se zase od manžela dozvěděla, že Ona uklízí. „Ale to bys měla vidět! Vyluxuje dvakrát za den, umyje okna, vydrhne sporák, zaštupuje ponožky a když večeřím a položím příbor, než se stačím natáhnout pro noviny odnese mi talíř i se zbytkem jídla a umyje ho. Prý myslela, že jsem dojedl! Večer, když piju pivo, sedí naproti mě a hledí na láhev, kdy už bude prázdná, aby ji mohla uklidit! Pche!“, dodal a úzkostlivě si chytl své pivo, které právě popíjel.
Sousedka jediná přiznala, že má trošku větší chuť na sex než jindy. Soused přikyvoval, zvláštně se usmíval a upřeně hleděl směrem k domácímu baru. Když mi z něj naléval pití, něco mu s řinkotem spadlo. Zvedla jsem se, abych viděla, zda si nezpůsobil škodu a nepotřebuje pomoct. Nezpůsobil. To jen z horní poličky spadly regulérní, policejní pouta.
Začala jsem si psát deník, abych objektivně poznala, jak jsem na tom já. Zjistila jsem, že pravidelně mezi 6. - 10. dnem v měsíci píšu do místních potravin, že mají vyměnit toho vola, který se stará o zásobování, protože aby měli například deset druhů šamponů a žádný balzám na vlasy mi přijde skoro omezování svobody občanů, kteří jsou nuceni vážit cestu do vzdálenějšího krámku.Také píšu do televize, kritizuji některé pořady a přidávám návrh, jak to mají dělat lépe. Nebo se v debatách pod internetovými články se pravidelně projevuji jako anonym, který ví všechno lépe než ostatní. ;-)
A spoustu podobných kousků. Ale žádné jako větší změny na sobě nepozoruji.