Přečtěte si recenze našich čtenářek na knižní novinky od vydavatelství Albatros Media

Naše čtenářky si vybraly dvě knihy z následujícího seznamu knižních novinek:

• Malované dějiny Evropy
• Nebe je naše
• V pasti lží
• Přítelkyně
• Jak Kraus: Můj soukromý buzynes
• Dominika na cestě po Jižní Americe
• Noc
• Rozmačkané ego se slaninou

Jaké měly dojmy naše čtenářky po přečtení knih? Přečtěte si recenze na první tři knižní novinky od Albatros Media:

Malované dějiny Evropy:

Markéta G.
České dějiny v komiksové podobě

Komenský doporučoval školu hrou, tj. předávat dětem vědomosti nějakou zábavnou formou. Historii lze předložit jako suchý výčet dat, nebo ji dětem nabídnout třeba v komiksové podobě.

Nakladatelství Albatros letos v březnu vydalo komiks Malované dějiny Evropy. Autory textu jsou Vít Haškovec a Ondřej Müller. Vzhledem k tomu, že kniha je komiksem, velký podíl na díle mají samozřejmě ilustrátoři. Těch je rovnou šest – Vojtěch Domlátil, Bohumil Fencl, Barbora Kyšková, Johana Hrabíková Vojnárová, Matyáš Namai a Zuzana Vízková.

Každý z ilustrátorů zpracoval jiný úsek dějin. Kapitoly „Pravěk“, „Doba prvních zemědělců“ a „Doba bronzová a první civilizace“ ztvárnila Zuzana Vízková, „Antiku“ Vojtěch Domlátil, „Středověk“ Barbora Kyšková, „Na prahu novověku“ Bohumil Fencl, „Novověk“ Matyáš Namai a „Pozdní novověk – 20. století“ Johana Hrabíková Vojnárová.

(Výjimkou jsou tři vsuvky do kapitol „Doba bronzová a první civilizace“ a „Antika“, které namaloval Bohumil Fencl.) Co ilustrátor, to jiný, osobitý styl – některé kresby mají ostré rysy a výrazné barvy, jiné zase jemné barvy, někdy jsou políčka jasně oddělená, jindy se obrázky s textem proplétají a pro dítě může být náročnější v textu se vyznat.
 
Díky množství ilustrátorů je kniha opravdu vizuálně atraktivní a děti může zaujmout. Věřím, že je při čtení nezačne nudit. Navíc jednotlivé střípky z dějin jsou poměrně krátké, většinou jen jedna dvojstrana, takže čtení rychle utíká.

V textu najdete i komentáře, které mají být vtipné či alespoň úsměvné. Některé z nich jsou asi spíše určené dospělým nebo hodně sečtělým dětem. A někdy jsou tyto komentáře za hranou:

„Prorok Budehůř se utopil…“
„Smůla…“
„Teď už bude líp?“
„Ano. Bude líp.“
„Bojím se, že nebude…“
„Proč?“
„Valí se sem nová vlna migrantů. Z Turecka…“ (str. 17)

Proč do knihy pro děti autoři umístili slogan politické strany? Nemluvě o zjednodušeném pohledu na problematiku migrantů. (Mimochodem, není to jediné „rýpnutí si“ do migrantů, viz např. str. 68: „Je to pakáž migrantská.“ a další.) Myslím si, že děti bychom měli učit kritickému myšlení. Současné politické dění není černobílé, problematika je mnohem složitější. Podsouvání „správných“ názorů dětem se mi nelíbí, připomíná mi to dobu komunismu. Migrace je téma, které je dle mého vhodné k rozebírání až na druhém stupni ZŠ a dále. Kniha je ale určená dětem od 8 let, tj. dětem od cca druhé třídy. Zkrátka tyto věty by v knize vůbec být neměly (navíc vůbec nejsou k tématu – citovaná část je umístěna do pravěku). Stejně jako narážky na Evropskou unii, které lze v knize taktéž najít – např. migranti srazí místního muže, který po nich chce víza (v pravěku!), a muži se nad hlavou roztočí 12 žlutých hvězdiček; nebo medvídek, který má symbolizovat Evropskou unii, postupně požírá další a další státy, až pak jen leží a skučí, že ho bolí bříško, protože se přepapal…

Nebýt narážek na migranty a Evropskou unii, knihu bych chválila a doporučila. Zpracována je opravdu atraktivně. Ovšem předkládat malým dětem zjednodušené názory, jen z jednoho úhlu pohledu na složitá politická témata se mi příčí, a knihu proto doporučit nemohu. Maximálně z ní vybrat ukázky, třeba jako oživení výuky ve škole, ale jako celek ne.

Jana S.
Nevím proč, ale představovala jsem si, že kniha bude mít „atlasový formát“, takže mě překvapilo, že kniha je tak „malá“. Podle mě by jí více slušela větší velikost.
Komiksový formát je skvělý nápad pro dnešní generaci „nečtenářů“, 10letý bratr ji čte jedním dechem. Ilustrace některých kapitol se mi líbí více, jiné méně, je však dobře, že celá kniha nemá jen jeden styl ilustrací. Co se týká obsahu, tak tam prostě nešlo dát vše do detailů, ale rozhodně to ničemu nevadí, koho zajímá určité období, najde si knihu (knihy), které se problematice věnují detailněji.

Anna B.
Skvělá kniha pro děti, které mají rády historii i pro dospělé, kteří se chtějí něco zajímavého dozvědět o dějinách. Obsahuje 80 komiksových příběhů, které jsou velice pěkně výtvarně zpracované, čtivé a srozumitelné i dětském čtenářům. Začíná od doby pravěku a končí vznikem EU. Je fajn, že se nemusí číst postupně, ale každý si může vybrat období, které je pro něj nejvíce zajímavé. Kniha velmi zaujala mojí 11letou vnučku a znalosti, které získala, se jí velmi hodily ve škole. Myslím, že tato kniha nenásilnou formou provede děti všemi důležitými obdobími historie, která patří do základních znalostí každého správného Evropana. Rozhodně doporučuji jako skvělou pomůcku do hodin dějepisu i pro domácí čtení.

Nebe je naše:

Markéta G.
Emočně nabitý román, po kterém nepustíte své dítě z náručí

Stačí prvních pár stránek, a nedokážete se od románu odtrhnout. Budete číst dál a dál, ačkoli u čtení budete dost možná plakat. Taková je prvotina britského novináře Luka Allnutta.

Letos v březnu vyšla prvotina britského novináře Luka Allnuta. Román Nebe je naše (vydalo nakladatelství Plus) zachycuje život programátora Roba Coatese. Příběh je vyprávěn v ich-formě a vypravěčem je hlavní hrdina Rob. Na prvních stránkách ho vidíme jako alkoholika. Proč ale tolik pije? Vracíme se o mnoho let zpátky. Rob právě dokončuje studia na univerzitě v Cambridge s červeným diplomem. Zde potkává Annu, také velmi úspěšnou studentku, jen v oboru účetnictví. Oba se do sebe zamilují, vezmou se, dočkají se vytouženého děťátka – chlapečka Jacka. Některé úseky Robova života jsou vyprávěny dopodrobna, jindy poskočíme o několik měsíců i let.
Zpočátku vše vypadá velmi idylicky. Nějaké problémy ve vztahu jsou (Anna je velmi pečlivá, organizovaná žena, potřebuje své jistoty, zatímco Rob má své projekty, na kterých chce pracovat, ale během té doby nevydělává a ani není jisté, že dokončený projekt prodá), ale tyto problémy nejsou podstatné. Pravé drama začíná ve chvíli, kdy pětiletý Jack začne mít problémy s udržením rovnováhy a omdléváním.

Lékaři rodičům sdělí, že Jack má v mozku nádor. Naštěstí na dobrém místě, naštěstí dobře operovatelný. Přesto je tu nějaká pravděpodobnost, že nádor by mohl být zhoubný. Měsíc po úspěšné operaci Jack znovu omdlí…

Velká část románu zachycuje dění od diagnostikování nemoci – boj s rakovinou, obavy rodičů, jestli jejich dítě přežije, reakce okolí, … Rob i Anna se s touto děsivou diagnózou vyrovnávají každý po svém. Anna věří lékařům, zatímco Rob je ochotný odvézt syna klidně přes půl Evropy na pofidérní kliniku nabízející neověřenou léčbu. Mezi manželi se začíná otvírat propast – Anna vidí neodvratitelný konec, Rob věří, že Jacka mohou na oné klinice vyléčit, stejně jako vyléčili syna jednoho Robova známého z internetového fóra. To, co manžele dosud spojovalo – jejich jediné dítě, je nyní nechtěně rozděluje…

Ačkoli je téma knihy děsivé a velmi smutné, pravděpodobně se od knihy nedokážete odtrhnout. Budete s Robem a Annou doufat a přát si, aby se Jack uzdravil. A máte-li své vlastní děti, asi se neubráníte myšlenkám, co by, kdyby… Kdyby to bylo vaše dítě, kterému diagnostikují rakovinu. A co kdyby vaše dítě boj se zákeřnou nemocí prohrálo? Dokázali byste žít dál? Ustál by tuto tragickou ránu osudu váš vztah? Jsem přesvědčená, že budete od čtení odbíhat obejmout své dítě a v duchu se modlit, aby vaši rodinu žádná nemoc či tragédie nepostihla.

Autor příběh nevypráví nijak dramaticky, a přesto je román plný emocí – díky tématu, které Luke Allnut zvolil. Škoda jen, že při čtení občas vyruší nějaká chybička (špatně rozdělené slovo, překlep, chyby v čárkách ve větě, …).

Na závěr zmíním dvě zajímavosti. Není náhodou, že se ona pofidérní klinika nachází v Praze. Luke Allnut totiž žije se svou českou manželkou a dětmi právě v našem hlavním městě. A k napsání románu ho inspirovala vlastní zkušenost s rakovinou, kterou naštěstí porazil.

Olga P.
Tento románový příběh vypráví o muži jménem Rob Coates, který žije se svým synem Jackem a svou ženou poklidným životem, má všechno co si kdy přál a je spokojený. Jednoho dne se dozví, že jeho malý synek má rakovinu a nezbývá mu mnoho dní života. Rob se zhroutí a celý jeho dosavadní život spadne jako domeček z karet.
Snaží se najít pomoc a svůj žal a trápení utápí v alkoholu a ve fotografování míst, která se synem dříve navštívil.
Kniha  je poměrně dost smutná, i když zároveň se v ní objevují i prvky naděje a statečnosti. Několikrát jsem během čtení byla nucena použít kapesník, protože jako každý rodič vím, že když onemocní dítě, je to nejtěžší okamžik života.
Dojemná kniha plná vnitřních emocí a pocitů, která vás donutí přemýšlet.

V pasti lží:

Jana S.
Autorka píše čtivě, čtenáře dokáže vtáhnout do děje, do pocitů hlavní hrdinky. Kniha se mi četla poměrně dobře. První polovinu jsem ale až tak nehltala, poté nastal zlom a od druhé jsem se nemohla odtrhnout. Škoda ale, že konec nebyl trochu rozvinutější. Nejedná se o žádné náročné čtivo, kniha je psána poměrně jednoduchým jazykem.
Rozuzlení jsem částečně očekávala, část mě ale překvapila. Kniha je dobrá, k tomu abych z ní byla nadšená, mi ale něco chybí. V pasti lží mě určitě nalákala k přečtení autorčiny prvotiny, která má být podle recenzí o něco lepší. Kdybych měla hodnotit na hvězdičky, tak si kniha zaslouží 7 z 10.
 
Olga P.
Velice zajímavá kniha s originální zápletkou, napínavá od začátku až do konce, čte se jedním dechem. Příběh vypráví o ženě jménem Cass, která se jednou v noci v bouři vrací autem domů. Po smrti matky, o kterou pečovala se její život vrací zase do normálních kolejí a ona si to užívá. Na odlehlé silnici si všimne ženy v autě, nejdříve se rozmýšlí, jestli pomoci, pak ale pokračuje v cestě domů. Druhý den se dozvídá, že žena byla nalezena v autě zavražděná. Cass má výčitky, jestli nemohla ženě pomoci a stále na událost myslí. Od té doby se jí začnou dít zvláštní věci a ona neví co se děje, v hlavě má zmatek a navíc zjistí, že ji někdo sleduje. Neví, jestli její časté zapomínání nesouvisí s demencí, kterou trpěla její maminka, je nejistá a vystrašená. Knihu vřele doporučuji, nenechá vás rozhodně v klidu. Pointu nechám na každém čtenáři, abych mu nezkazila překvapení.

Gabriela V.
Tento román je nazýván thrillerem. Já bych ho spíš nazvala psycho-románem. Ústřední postavou je třicetiletá bezdětná vdaná učitelka Cass. Stane se nepřímým svědkem vraždy své známé. Nikomu se nesvěří a tím se ocitne v pavučině nejen svých lží a podivných situací. Kniha se dobře čte, i když napínavou začíná být až v poslední třetině, kde se klubko záhad rychle rozmotává. Kniha je psaná formou deníku, jednotlivé kapitoly jsou datovány. Postav tu není mnoho, proto se snadno ve všem orientujete. Knihu bych doporučila těm, kteří nesnesou brutalitu a násilí, které se teď často vyskytují v nových thrillerech. Dokážu si představit, že by byla kniha zfilmována jako Dívka ve vlaku.

V dalších článcích se můžete těšit na knižní recenze jiných knih!

Více informací o knihách naleznete ZDE.

Přečtěte si také:

• Zajímavé knižní novinky